ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.3250.2022.1
sp. zn. 24 Cdo 3250/2022-3904
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci nezletilé AAAAA (pseudonym) , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené opatrovníkem statutárním městem Brnem, se sídlem Magistrátu v Brně, Dominikánské nám. č. 1, dítěte rodičů J. D. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Bc. Stanislavem Brunckem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Vídeňská č. 849/15, a P. N. , narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše č. 1844/28, za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně , se sídlem v Brně, Mozartova č. 18/3, o změně péče a výživného, o změně styku, o výchovném opatření, o omezení rodičovské odpovědnosti rodičů, o povinnosti rodičů podávat informace o nezletilé, o neshodě rodičů ve věcech pro nezletilé dítě významných, o výkonu rozhodnutí, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 23 Nc 119/2013, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. prosince 2021, č. j. 16 Co 238/2021-3704, takto:
I. Dovolání otce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. 6. 2021, č. j. 23 Nc 119/2013-3324, výrokem I. zamítl návrh otce na změnu péče o nezletilou, stanovení výživného matce a úpravu styku s matkou, výrokem II. změnil předchozí rozsudek v rozsahu, kterým upravil styk otce s nezletilou, výrokem III. zvýšil otci výživné pro nezletilou na 10 000 Kč měsíčně, výrokem IV. zamítl návrh otce na omezení rodičovské odpovědnosti matky, výrokem V. zamítl návrh matky na omezení rodičovské odpovědnosti otce, výrokem VI. nad nezletilou stanovil dohled, výrokem VII. matce udělil napomenutí za neprovedení řádného pravidelného očkování nezletilé a za vyloučení otce z rozhodování o záležitostech nezletilé, výrokem VIII. oběma rodičům udělil napomenutí za nedostatek snahy po souladném naplňování práv a povinností k nezletilé, výrokem IX. nahradil souhlas otce se zápisem nezletilé do konkrétní základní školy, výrokem X. zamítl návrh matky na nahrazení souhlasu otce s ukončením očkování nezletilé, výrokem XI. nahradil souhlas matky k dokončení pravidelného očkování nezletilé, výroky XII. a XIII. uložil rodičům vzájemně si podávat informace o nezletilé, výrokem XIV. udělil otci souhlas za matku ke zvolení praktického lékaře nezletilé, výrokem XIX. vyslovil předběžnou vykonatelnost tam vypočtených výroků, dále soud rozhodl o nákladech řízení a výrokem XXII. návrh otce na nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokuty matce za neuskutečněné styky otce s nezletilou částečně zamítl a částečně řízení o tomto návrhu zastavil, a výrokem XXIII. zamítl návrh matky na nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokuty otci. Soud prvního stupně založil své rozhodnutí na zjištění, že byť v průběhu řízení k osobě matky byly zjištěny významné negativní poznatky, bylo též zjištěno a prokázáno, že dítě v péči matky v řadě důležitých ohledů prospívá a je spokojené a že matka je z obou rodičů osobností výchovnými vlastnostmi lépe vybavenou pro výchovu nezletilé než otec. Je rodičem, který přeci jen o něco lépe komunikuje s rodičem druhým a má snahu s ním vyjít, byť je v tomto stav mezi rodiči více než tristní. Matka nyní umožňuje otci soudem stanovený styk, byť v tomto ohledu v minulosti měla dlouhodobé a významné výpadky. Matka otce vyloučila svojí volbou dětského lékaře z možnosti do této významné záležitosti při péči o nezletilou jakkoliv zasáhnout. Svým přístupem způsobila, že dítě nemohlo být dle platné právní úpravy dle řádného očkovacího kalendáře proočkováno proti onemocněním, která jsou v naší právní úpravě povinná. Toto za značně dramatických okolností bylo následně operativně činěno a do dne rozhodnutí soudu není dokončeno, když matka odpírá zjistit u nezletilé přítomnost protilátek proti onemocněním krytým vakcínou Priorix a případně očkování náležitě dovršit. Matka o nezletilou při vštěpování adekvátních znalostí a dovedností vždy konala řádně. Nezletilá je řádně opečovávaná, spokojená, spolupráce s matkou byla školskými zařízeními vždy hodnocena velmi dobře. Vyjma očkování je dítě i po stránce náležité lékařské péče a pomoci dobře v péči matky zajištěno. Odhlédnuto od problémů s volbou lékaře, nezletilá má ucelené prohlídky u dětského lékaře, jakož i zajištěnu péči na speciálních pracovištích dle svého zdravotního stavu. Rodiče spolu naprosto nijak nekomunikují, jejich vzájemné chování je plné opovržení a hostility. Rodiče výraznou nevraživost ani před nezletilou v jejím zájmu neovládají a nejsou schopni skrýt. Příčinou negativních dopadů na život dítěte je dlouhodobá, stupňující se a naprosto nezvládnutá nenávist mezi rodiči. Matky vyřadila otce z možnosti podílet se na průběhu povinného očkování nezletilé dcery, odmítnutím povinného očkování před K. způsobila, že následné povinné očkování nezletilé neprobíhalo řádně. Matka nezletilou registrovala u dětského lékaře ve vzdálené destinaci, a svým postojem odpírá umožnit zjištění, zda dítě má protilátky na onemocnění krytá vakcínou Priorix. V lékařských zprávách je zachycen matčin jasný nesouhlas s očkováním vyjma vakcíny proti tetanu. Matka setrvávala na stanovisku, že dítě dostalo dávky Priorixu již tři, je nadočkované a další nepotřebuje. Z listinných zpráv lékařů plyne, že s velkou mírou pravděpodobnosti byla nedostatečná odezva na tvrzené očkování u nezletilé prostě dána tou skutečností, že očkování vůbec provedeno nebylo. O tom, že dítě řádně vakcínou proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím nebylo doposud očkováno, hovoří i postoj matky, která nyní nesouhlasí s provedením odběrů krve nezletilé, kterými by bylo možno postavit najisto, zda vakcinace Priorixem u nezletilé proběhla. Tomu přisvědčuje i změněné stanovisko dětské lékařky, která s odkazem na záznamy v očkovacím průkaze tvrdí, že dítě je řádně naočkováno, pokud však podle zaznamenaných zápisů v očkovacím průkaze skutečně proběhlo. Proti onemocněním krytým hexa vakcínou již dítě bylo doočkováno otcem. Za situace, kdy matka svým postojem brání tomu, aby bylo možné dobrat se skutečnosti, zda očkování u nezletilé je či není řádně dokončeno, soud otci udělil za matku souhlas k dokončení pravidelného očkování nezletilé proti jmenovaným onemocněním, tento souhlas obsahově znamená nejprve provedení patřičných úkonů vedoucích ke zjištění, zda dítě protilátky proti uvedenému má, či nikoliv, a zda je tedy neprodleně zapotřebí nezletilé aplikovat vakcinaci proti těmto onemocněním a podle výsledků případně následné dokončení očkování nezletilé. Pro závěr, že je namístě omezení rodičovské odpovědnosti, je třeba, aby kumulativně byly splněny obě zákonné podmínky tj., že rodič prokazatelně svoji rodičovskou odpovědnost nevykonává řádně, a zároveň, že zájem nezletilého dítěte vyžaduje omezení rodičovské odpovědnosti či jejího výkonu. V tomto případě v důsledku naprostého nesouladu obou rodičů v jakékoli otázce života dítěte a vzhledem k tíživým dopadům do života dítěte, jak již bylo shora mnohokráte konstatováno, by byla u obou rodičů sice splněna podmínka první. Soud však neshledal za splněnou zákonnou podmínku jmenovanou na druhém místě, tedy skutečnost, že omezení rodičovské odpovědnosti některého z rodičů vyžaduje zájem nezletilé. Za současného stanovení dohledu nad nezletilou, napomenutí uděleného oběma rodičům, stanovení povinností jednoho rodiče druhému poskytovat informace, a výroků stran neshod rodičů v záležitostech nezletilé, by měl být zájem dítěte dostatečně saturován a měl by být i konečným apelem na rodiče, aby své konání změnili. Za neuskutečněné styky již byla matce uložena pokuta, novému rozhodování brání neodstranitelná překážka věci rozhodnuté. Ohledně dalších neproběhlých styků s otcem se za stávající situace, kdy je předběžně vykonatelným výrokem tohoto rozsudku rozhodnuto nově o otcově styku, jeví uložení pokuty matce neúčelné, stejně jako navykací režim. Z obdobných příčin soud zamítl i návrh na uložení pokuty otci, když otec zcela nadbytečně nezletilou vystavoval vyšetření na pohotovosti, konal ke škodě dítěte a jeho počínání nelze chápat jinak než jako prostou schválnost, otec při lékařském vzdělání jistě byl sám schopen situaci adekvátně řešit.
K odvolání matky i otce Krajský soud v Brně ze dne 15. prosince 2021, č. j. 16 Co 238/2021-3704, výrokem I. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., III., IV., V., VI., VII., VIII., X. a XII., dále odvolací soud svými výroky II. a III. částečně potvrdil, změnil a zrušil výrok II. soudu prvního stupně o změně styku, výrokem IV. odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích XI. a XIV zrušil a řízení v této části zastavil, výrokem V. zrušil předběžnou vykonatelnost rozsudku soudu prvního stupně, a výrokem VI. zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích XX. – XXIV. o nákladech řízení a výkonu rozhodnutí a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně. Odvolací soud doplnil dokazování a zjistil, že nezletilá byla na základě předběžně vykonatelného výroku rozsudku soudu prvního stupně dne 6. 12. 2021 naočkována P. M. vakcínou Priorix. Pediatrička J. R. výslovně odřekla registraci nezletilé a její převzetí do své lékařské péče. Z toho vyplývá, že k registraci nezletilé dle rozhodnutí soudu I. stupně nedošlo. Aktuální situace je tedy taková, že M. odmítá být registrující lékařkou nezletilé z důvodu konání otce a R. odmítá být registrující lékařkou z důvodu konání matky. Další navrhované důkazy (e-mailová komunikace mezi rodiči, opatrovníkem a pediatričkami, znalecký posudek a další) již odvolací soud neprováděl, neboť by pro věc nepřinesly žádné další zásadní informace. Bylo zjištěno, že rodiče se vzájemně absolutně nenávidí, nejsou schopni žádné racionální formy přímé či nepřímé komunikace. Ve vztahu ke vzájemným návrhům rodičů na omezení jejich rodičovské odpovědnosti odvolací soud uvedl, že předpoklady pro zásah do rodičovských práv je vždy třeba zkoumat s pečlivým hodnocením jedinečných okolností případu, přičemž význam nemůže být nepřiznán specifickému postavení rodičů v rozhodné době. V projednávané věci však nelze odhlédnout od skutečnosti vzájemné absolutní animozity rodičů, a odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně navrhovaný zásah považuje za jednak nepřiměřený a dále za zbytný, neboť jej nevyžaduje zájem nezletilé, a navíc soud I. stupně ve věci zvolil jiný, mírnější a adekvátnější zásah, kterým jsou výchovná opatření ve smyslu ustanovení §925 odst. 1 písm. a) a b) o. z., konkrétně stanovení soudního dohledu nad nezletilou, napomenutí matky za neprovedení očkování nezletilé a za vyloučení otce z možnosti podílet se na rozhodování ve věci výkonu rodičovské odpovědnosti k nezletilé a napomenutí oběma rodičů za jejich nekonstruktivní naplňování práv a povinností plynoucích z jejich rodičovské odpovědnosti k nezletilé. Z obsahu spisu se podává, že nedostatky v jednání a chování obou rodičů dosáhly naprosto absurdní intenzity a je na čase, aby si oba rodiče, tj. matka i otec konečně uvědomili, že vzájemnou rivalitou a animozitou poškozují normální vývoj svého nezletilého dítěte. V tomto směru odvolací soud zdůrazňuje, že nejde o sankční opatření, ale jeho účelem je snaha soudu, aby se výchovné prostředí nezletilé stalo standardním a psychicky ji nadále netýralo a nezatěžovalo. Protože povinné (nikoli pravidelné) očkování již bylo provedeno a soudem zvolená lékařka odmítla zaregistrovat nezletilou, odpadl v této části předmět řízení a řízení bylo proto v této části zastaveno.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal otec dovolání do části výroku I., kterým byl potvrzen výrok IV. soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut otcův návrh na omezení rodičovské odpovědnosti matky. K vymezení přípustnosti dovolání předkládá otázku podle jeho názoru v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou, zda je, příp. může být důvodem pro omezení rodičovské odpovědnosti v oblasti péče o zdraví dítěte, že rodič odmítl povinné očkování dítěte, nechal vystavit falešné potvrzení o očkování dítěte, postupoval v rozporu s rozsudkem, kterým byl udělen souhlas k očkování, a psychickým nátlakem na lékaře zmařil registraci dítěte u lékaře navzdory rozsudku, kterým byl nahrazen souhlas k registraci u tohoto lékaře, a zda zájem dítěte může spočívat v zajištění plynulého a řádného výkonu péče o zdraví dítěte, pokud jeden z rodičů postupem contra legem takový výkon péče maří. Dále dovolatel předkládá otázka, zda byl odvolací soud povinen se zabývat nově vzniklými skutečnostmi, když namítá, že odvolací soud neprovedl důkazy, které nastaly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, jimiž mělo být prokázáno, že mírnější opatření v podobě napomenutí matky a stanovení dohledu nad nezletilou nebylo dostatečné, když matka nadále činila obstrukční kroky. Otec dále argumentuje, že poté, co byl poprvé (před vydáním napadených rozhodnutí) rozhodnutím Městského soudu v Brně č. j. 23 Nc 119/2013-199 s právní mocí ke dni 21. 11. 2014 nahrazen souhlas matky s očkováním nezletilé, nechala matka přeregistrovat nezletilou k lékaři, který měl vystavit falešné potvrzení o očkování, a následně bránila odběru protilátek u nezletilé, aby mohlo být ověřeno, zda byla naočkována. Uvádí, že matka bez jeho souhlasu naposledy zaregistrovala nezletilou u v pořadí již páté lékařky, podle otce se potvrdilo, že v tomto zařízení neměli kapacitu na řešení otázek spojených s nezletilou. Matka vyvinula nátlak na lékařku, u níž dal soud souhlas k registraci nezletilé, lékařka proto následně odmítla zaregistrovat nezletilou. Státní zástupce nenavrhoval omezení rodičovské odpovědnosti matky, avšak za předpokladu, že ta již nebude činit další obstrukční kroky. Otec upozorňuje, že nezletilá opět nemá registrujícího lékaře, a že jí bude 10 let, přičemž se v tomto věku provádí přeočkování. Mírnější opatření v podobě dohledu nad nezletilou a napomenutí matky neplní svůj účel, odvolací soud k tomuto nepřihlédl, ačkoli to bylo soudu sdělováno.
Kolizní opatrovník ve vyjádření k dovolání uvedl, že nezletilá i přes postoj matky k očkování v péči matky prospívá. Nelze předvídat, zda matka v budoucnu odmítne povinné očkování nezletilé.
Matka ve vyjádření k dovolání otce sděluje, že otec rozporuje skutkový stav a nikoli právní posouzení. Rozporuje vystavení falešných potvrzení, soud takový skutkový závěr neučinil, naopak znalecký posudek měl stanovit, že nezletilá má protilátky, a v trestním řízení byla vyřešena tato otázka tak, že o neprovedení očkování nelze učinit jednoznačný závěr. Matka dále namítá, že nezletilá byla naočkována bez provedení testu na protilátky, a že o očkování nebyla informována navzdory povinnosti otce o něm na základě rozsudku matku informovat. Má za to, že se nejedná o porušování rodičovských povinností, když je jejich výkon komplikován sporem rodičů. Otec zapříčinil, že poslední z lékařek odmítla být dále registrujícím lékařem nezletilé. Obsáhle se vyjadřuje k dalším změnám ošetřujících lékařů, jež vyčítá otci, resp. že jedna z dřívějších lékařek odešla do důchodu. Dále rozporuje, že měla vyvíjet nátlak na předchozí lékařku. Vzhledem k množství návrhů otce (např. tři neúspěšné návrhy na předběžné opatření po vydání rozhodnutí odvolacího soudu) požaduje přiznat náhradu nákladů dovolacího řízení.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §30 odst. 1 z. ř. s. dovolání není přípustné proti rozhodnutí podle hlavy páté části druhé tohoto zákona, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Podle ustanovení §865 odst. 1 o. z. rodičovská odpovědnost náleží stejně oběma rodičům. Má ji každý rodič, ledaže jí byl zbaven.
Podle ustanovení §866 o. z. pro rozhodnutí soudu, které se týká rozsahu rodičovské odpovědnosti nebo způsobu či rozsahu, v jakém ji rodiče mají vykonávat, jsou určující zájmy dítěte.
Podle ustanovení §870 o. z. nevykonává-li rodič svoji rodičovskou odpovědnost řádně a vyžaduje-li to zájem dítěte, soud jeho rodičovskou odpovědnost omezí, nebo omezí její výkon, a zároveň stanoví rozsah tohoto omezení.
V rozsudku ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. 30 Cdo 1686/2011 Nejvyšší soud vysvětlil, že opatření, která lze ve vztahu k rodičovské odpovědnosti přijmout, jsou odstupňována hierarchicky s přihlédnutím k tomu, zda mají sankční povahu (omezení či zbavení rodičovské odpovědnosti), či nesankční (pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti). I v takové situaci, kdy je dán zájem dítěte na úpravě již nastolených rodinných vztahů, je třeba při výběru konkrétního opatření představujícího zásah do práva na rodinný život zvažovat jeho přiměřenost. Lze-li legitimního cíle dosáhnout mírnějšími prostředky, než jaké jsou některým z účastníků navrhovány, pak je na místě zvažovat tento mírnější zásah.
V rozsudku ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3361/2014, Nejvyšší soud dovodil, že jakkoliv výše uvedené judikatorní závěry dovolacího soudu byly dosaženy v poměrech hmotného práva účinného do 31. 12. 2013, nelze shledat důvody pro nekonformitu s právní úpravou zbavení, či omezení rodičovské odpovědnosti po 1. 1. 2014.
Otec ve svém dovolání mimo jiné namítá, že matka měla nechat vystavit falešné potvrzení o očkování dítěte. Takovýto jednoznačný skutkový závěr však soudy v řízení neučinily (srov. část odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, v níž se uvádí, že „za situace, kdy matka svým postojem brání tomu, aby bylo možné dobrat se skutečnosti, zda očkování u nezletilé je či není řádně dokončeno, soud otci udělil za matku souhlas k dokončení pravidelného očkování nezletilé, přičemž tento souhlas obsahově znamená nejprve provedení patřičných úkonů vedoucích ke zjištění, zda dítě protilátky proti uvedenému má, či nikoliv, a zda je tedy zapotřebí a podle výsledků případně následné dokončení očkování nezletilé“ ). V této části proto otec vychází z jiných skutkových závěrů, než soudy nižších stupňů, čímž uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., neboť správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu
- jak vyplývá z ustanovení §241a odst. 1 a §242 odst. 3 věty první o. s. ř. – nepodléhá. Totéž platí pro tvrzené obstrukční jednání, kterého se podle otce měla matka vůči lékařce následně dopustit.
Matce je v dovolání tedy vytýkán její odmítavý přístup k povinnému očkování (vyjma očkování proti tetanu), a že zapříčinila, že nezletilou odmítla zaregistrovat lékařka, k jejímuž zvolení soud nahradil souhlas matky, a že tím zároveň matka bránila dokončení očkování, k němuž byl soudem rovněž nahrazen její souhlas.
Omezení rodičovské odpovědnosti nebo jejího výkonu je sankčním opatřením, které je významným zásahem do vztahu mezi rodičem a dítětem. Ačkoli se nejedná o krajní opatření, kterým je zbavení rodičovské odpovědnosti, i zde je zapotřebí vážit přiměřenost takového zásahu, neboť i při úvahách o omezení rodičovské odpovědnosti nebo jejího výkonu se uplatní princip, že lze-li legitimního cíle dosáhnout mírnějšími prostředky, než jaké jsou některým z účastníků navrhovány, pak je na místě zvažovat tento mírnější zásah.
Naplnění kritérií vyjádřených v ustanovení §870 o. z. pro omezení rodičovské odpovědnosti nebo jejího výkonu je zapotřebí posuzovat individuálně podle jedinečných okolností případu, přičemž význam nemůže být nepřiznán specifickému postavení rodičů v rozhodné době.
Pro projednávanou věc je specifická mimořádná vzájemná animozita rodičů nezletilé. Pokud jde však o v dovolání akcentovanou otázku povinného očkování, resp. obstrukce matky, v této souvislosti není přiléhavý matkou zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3522/2009, podle nějž na závažné zanedbávání rodičovské zodpovědnosti nebude zpravidla možné usuzovat tam, kde výkonu zodpovědnosti jednoho z rodičů – mimo objektivní důvody - brání i postoj druhého z rodičů. Proti očkování totiž vystupovala matka, otec se naopak očkování nezletilé domáhal. V záležitosti očkování nezletilé proto matce postoj otce v provedení povinného očkování nebránil.
Otec ve svém dovolání namítá, že odvolací soud neprovedl navržené důkazy, kterými by podle něj bylo prokázáno, že mírnější opatření v podobě napomenutí matky a stanovení dohledu nad nezletilou neodradil matku od dalších obstrukčních kroků, a tvrdí, že soud I. stupně přitom neomezil rodičovskou odpovědnost matky pouze proto, že doufal, že mírnější opatření bude dostačující.
Tvrzení dovolatele, že soudy neomezily rodičovskou odpovědnost matky pouze proto, že doufaly, že mírnější opatření bude dostačující, je však nesprávné. Na místě je poukázat, že soud prvního stupně ke vzájemným návrhům rodičů na omezení jejich rodičovské odpovědnosti uvedl, že vzhledem k naprostému nesouladu rodičů v jakékoli otázce dítěte a tíživým dopadům do života nezletilé by byla podmínka řádného nevykonávání rodičovské odpovědnosti splněna u obou rodičů, avšak že není splněna druhá podmínka, že by omezení rodičovské odpovědnosti vyžadoval zájem nezletilé. Proto byl soudem prvního stupně stanoven dohled nad nezletilou, oběma rodičům bylo uloženo napomenutí, matce nadto i napomenutí za neprovedení povinného očkování nezletilé, s tím, že nahrazením souhlasu soudem by měl být dostatečně saturován zájem nezletilé a že se jedná o konečný apel na oba rodiče. Rovněž odvolací soud zhodnotil, že zvolený zásah je mírnější a adekvátnější, neboť také neshledal zájem nezletilé na omezení rodičovské odpovědnosti rodičů, které by podle něj bylo nepřiměřené a zbytné.
Z uvedeného je patrné, že těžiště toho, v čem soudy shledávaly řádné nevykonávání rodičovské odpovědnosti, spočívalo v mimořádné animozitě rodičů, která má negativní dopady do života nezletilé. Tuto skutečnost však dovolatel přehlíží a snaží se mylně předestřít, že určujícím pro úvahy soudů, zda omezit rodičovskou odpovědnost matky, bylo matčino odmítání očkování (resp. jeho dokončení) nezletilé. Soud prvního stupně naopak vycházel z toho, že zájem nezletilé na očkování bude saturován nahrazením souhlasu matky soudem, přičemž jak zjistil odvolací soud, tak na základě tohoto nahrazení souhlasu následně došlo k dokončení očkování nezletilé. Námitky dovolatele proti neprovedení dalších důkazů odvolacím soudem proto představují pouze prostou polemiku se závěrem o nadbytečností navrhovaných důkazů. Postoje obou rodičů již byly dosavadním rozsáhlým dokazováním objasněny spolehlivě.
Z hlediska přiměřenosti opatření pro případ, kdy některý z rodičů odmítá povinné očkování (resp. jeho dokončení) nezletilého dítěte, se dovolací soud ztotožňuje se závěrem, že adekvátním řešením takové situace je zpravidla posouzení podmínek pro aplikaci institutu nahrazení souhlasu rodiče. Jedná se přitom o konkrétní záležitost ve své podstatě jednorázového charakteru, když případná potřeba opakování nebo jiných očkování zpravidla vyvstává až po delších časových intervalech.
Jde-li o v dovolání akcentované povinné očkování nezletilé, které matka u původní lékařky nezletilé odmítla, a za jehož neprovedení (a za vyloučení otce z možnosti podílet se na rozhodování ve věci výkonu rodičovské odpovědnosti) jí bylo soudy uděleno napomenutí, potom při posuzování, zda rodič nevykonává rodičovskou odpovědnost řádně, nelze odhlížet od povahy povinnosti, jejíž porušování či zanedbávání je mu vyčítáno. K otázce povinného očkování se již v minulosti vyjadřoval Ústavní soud např. v nálezu ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 1253/14, v němž se zabýval tím, zda nezajištění zákonem stanoveného povinného očkování bude vždy naplňovat skutkovou podstatu přestupku. V tomto nálezu připustil v mimořádných případech i možnost oprávněnosti světské výhrady svědomí vůči očkovací povinnosti. Ústavní soud vysvětlil, že stran relace obou druhů výhrad svědomí (přesvědčení), religiózní i světské, uzavírá, že v podmínkách sekulárního státu (čl. 2 odst. 1 Listiny) není důvodu činit mezi nimi zásadní rozdíl. Opačný závěr, vedoucí fakticky k zápovědi účinné soudní ochrany nositeli příslušného základního práva, by devalvoval obsah svobody svědomí jako takové a zároveň i dalších hodnot s ní (podle konkrétní situace) úzce spojených. Přitom zdůraznil, že výjimka ze zákonné povinnosti tu přichází v úvahu jen v mimořádných případech, úzce svázaných s osobou, na kterou se očkovací povinnost vztahuje, nebo s osobami jí blízkými (vysoce nežádoucí odezva předchozí vakcinace u této osoby, u jejího dítěte apod.). Konkrétními podmínkami pro oprávněnost světské výhrady svědomí (srov. bod 42 cit. nálezu) se zde však netřeba zabývat, neboť projednávaná věc je posuzována ve zcela jiné rovině.
Jestliže však z citovaného nálezu vyplývá možnost oprávněnosti světské výhrady při odmítnutí povinného očkování v rovině přestupkového práva, tím spíše musí být z hlediska hodnocení, zda rodič odmítající povinné očkování dítěte v tomto ohledu vykonává rodičovskou odpovědnost řádně či nikoli, zachována zdrženlivost ohledně úvah o zásahu do tak citlivé oblasti, jako je rodičovská odpovědnost. Je zapotřebí mít na paměti, že omezení rodičovské odpovědnosti nebo jejího výkonu patří mezi sankční opatření, a že lze-li legitimního cíle dosáhnout mírnějšími prostředky, pak je na místě zvažovat tento mírnější zásah, neboť nezbytným předpokladem je přiměřenost zásahu.
Navíc za okolností jaké byly zjištěny v této věci – vzájemná vyhrocená animozita mezi rodiči, která poškozuje nejlepší zájem dítěte – nemůže žádný z rodičů očekávat, že opatření soudu budou sloužit jako nástroje k prohloubení boje mezi rodiči navzájem.
V projednávané věci proto soudy v souladu s ustáleným závěrem dovolacího soudu, jak byl vyložen již výše, zvolily přiléhavé mírnější opatření. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání otce na základě výše uvedeného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením §23 z. ř. s., přičemž dovolací soud neshledal, že by s ohledem na přístup obou rodičů byly dány okolnosti pro výjimečné přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení procesně úspěšnému účastníku.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 3. 2023
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu