ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.732.2023.2
sp. zn. 24 Cdo 732/2023-1370
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a Mgr. Jany Misiačkové, v právní věci žalobkyně VERONEX, a.s. , identifikační číslo osoby 45273201, se sídlem v Českých Budějovicích, Rudolfovská tř. 202/88, zastoupené Mgr. Vladimírem Uhde, advokátem, se sídlem v Praze 1, Klimentská 1207/10, proti žalovanému Lesy České republiky, s. p. , identifikační číslo osoby 42196451, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, zastoupené JUDr. Petrem Šťovíčkem, Ph.D. advokátem, se sídlem v Praze 1, Malostranské náměstí 5/28, o zaplacení částky 343 229 562 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 138/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2023, č. j. 6 Cmo 150/2022-1252, a o jím podaném návrhu na odklad vykonatelnosti, takto:
I. Vykonatelnost rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2023, č. j. 6 Cmo 150/2022-1252, se odkládá do doby právní moci rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání.
II. Návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 4. 2022, č. j. 13 Cm 138/2009-1191, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 29. 6. 2022, č. j. 13 Cm 138/2009-1207, se zamítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 4. 2022, č. j. 13 Cm 138/2009-1191, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 29. 6. 2022, č. j. 13 Cm 138/2009-1207, jako soud prvního stupně ve výroku I. zastavil řízení co do částky 700 000 Kč s příslušenstvím, ve výroku II žalovanému státnímu podniku uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 326 092 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným v uvedeném výroku rozsudku, ve výroku III žalobu do částky 16 437 562 Kč s příslušenstvím zamítl, ve výroku IV žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 6 916 240,10 Kč a ve výroku V rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit České republice - Krajskému soudu v Českých Budějovicích náklady na znalečné ve výši 6 152,85 Kč.
Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím k odvolání obou účastníků rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výrocích II, IV, a V ve výrocích II a V potvrdil (alinea 1 výroku I rozsudku odvolacího soudu) a ve výroku IV jej mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9 135 488 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (alinea 2 výroku I rozsudku odvolacího soudu). Dále vyslovil, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 529 678 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Takto soudy obou stupňů rozhodly o žalobě, kterou se žalobkyně na žalovaném domáhala náhrady škody v částce 326 092 000 Kč představované ušlým ziskem a ve zbytku skutečnou škodou (vyplacené pracovněprávní nároky), část původně uplatněného nároku byla vzata zpět a řízení o něm zastaveno. Co do částky 16 437 562 byla žaloba pravomocně zamítnuta (výrok III). Předmětem dovolacího řízení byl nárok na zaplacení ušlého zisku ve výši 326 092 000 Kč s příslušenstvím. Škoda představovaná ušlým ziskem ve výši 326 092 000 Kč měla vzniknout jednáním žalovaného vůči poškozeným společnostem Lesy Vyšší Brod, a.s., Forest Svitavy, a.s., Forest Česká Lípa, a.s., Lesní společnost Hradec Králové, a.s., Lesní společnost Jihlava, a.s., Lesy Český Rudolec, a.s., Lesy Tábor, a.s. (dále též lesnické společnosti). Tyto nároky na náhradu škod měly být na žalobkyni postoupeny na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2009. Škody měly konkrétně uvedeným právním předchůdcům žalobkyně vzniknout tím, že žalovaný měl s uvedenými právnickými osobami uzavřít rámcové smlouvy o komplexních lesních činnostech a navazující smlouvy o provádění pěstebních činností, o provádění těžebních činností a o prodeji dříví (dále též lesnické smlouvy) na dobu 8 let, na základě nichž žalobkyně a uvedené společnosti měly v dobré víře provádět různé lesnické práce. Koncem roku 2006 jim však žalovaný měl oznámit, že ukončuje plnění z uzavřených smluv, což podle žalobkyně znamenalo, že plnění probíhalo po dobu kratší, než bylo sjednáno, konkrétně u části společností od 1. 7. 2005 a u ostatních společností od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2006. Vzhledem k tomu, že právní předchůdci žalobkyně podřídili zmíněným smlouvám své hospodaření, včetně investic, pracovních sil a pod., měla jim vzniknout předčasným ukončením plnění ze smluv žalovaná škoda.
Rozsudek odvolacího soudu žalovaný napadl dovoláním; rovněž byl navržen odklad vykonatelnosti uvedeného rozhodnutí, a to s odůvodněním, že a) podané dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v tomto dovolacím řízení, je včasné a přípustné, b) podle dovoláním napadeného výroku rozsudku odvolacího soudu je možné nařídit výkon rozhodnutí anebo zahájit exekuci a c) neprodleným výkonem rozhodnutí anebo exekucí dovolateli přitom hrozí velice závažná újma na jeho vlastnických právech, neboť předmětem tohoto soudního řízení je mezi stranami sporný tvrzený nárok žalobkyně v řádu stovek miliónů Kč, když po úhradě této finanční částky nelze zaručit, že v případě eventuálně úspěšného dovolání žalovaného a zrušení povinnosti hradit přisouzenou finanční částku žalobkyni bude možno uhrazenou finanční částku od žalobkyně vymoci zpět. Žalovaný připomenul, že je státním podnikem, žalobkyně nabyla nárok postoupením a neprodleným výkonem soudních rozhodnutí by došlo k závažné újmě na státním majetku, a to za situace, kdy není zaručena zpětná vymahatelnost těchto finančních prostředků ve vztahu k žalobkyni neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí tedy dojde k závažné újmě na právech žalovaného. V případě, že by žalobkyně podala návrh na výkon rozhodnutí, jsou s nařízením výkonu rozhodnutí ex lege spojeny negativní právní účinky, které by postihly dovolatele, který je strategickým státním podnikem, a to v ohromném rozsahu téměř tři čtvrtě miliardy Kč. Tato skutečnost by měla závažný dopad do chodu tohoto významného státního podniku. Dovolatel proto žádal o odklad vykonatelnosti, event. právní moci, u obou rozsudků, a to až do doby skončení tohoto dovolacího řízení.
Žalobkyně měla naopak podaný návrh na odklad vykonatelnosti za nedůvodný a navrhovala, aby byl zamítnut. Vyzdvihla, že důvody, o které žalovaný opírá návrh na odklad vykonatelnosti a event. právní moci, nejsou dostatečné pro to, aby dovolací soud tímto mimořádným opatřením intervenoval do pravomocných rozsudků nalézacích soudů, když dovolání je zjevně nedůvodné a představuje ve své podstatě jen polemiku se skutkovými závěry nižších soudů ohledně vědomosti žalobce o neplatnosti tzv. lesnických smluv pro jejich rozpor s úpravou zadávání veřejných zakázek. Tato skutková otázka byla soudem prvního stupně i odvolacím soudem více než dostatečně zodpovězena a jejich závěry důkladně zdůvodněny. Ve smyslu ustanovení §237 až §238a o. s. ř. přitom revize skutkových závěrů obecných soudů není způsobilým dovolacím důvodem. Je evidentní, že „oba nalézací soudy“ se věci věnovaly s maximální pečlivostí a jejich rozsudky jsou také vyčerpávajícím způsobem odůvodněny. Již z tohoto důvodu je zřejmé, že dovolání nemůže být úspěšné a není namístě odkládat vykonatelnost rozsudku odvolacího soudu. Nebyla nijak specifikována závažná újma, jež žalovanému neprodleným výkonem rozhodnutí hrozí, když dle účetní závěrky žalovaného za rok 2021 dosahoval čistý obrat žalovaného 16 787 672 000 Kč a výsledek hospodaření po zdanění 2 742 753 000 Kč. Žalovaný navíc od roku 2020 vytváří rezervu právě na splnění povinností vůči žalobkyni. Naopak žalobkyně je velká společnost s rozsáhlým majetkem, u které v žádném případě nehrozí, že by prostředky případně nebyla schopna vrátit. Jak vyplývá z účetní závěrky za rok 2021, žalobkyně vlastní aktiva (19 nemovitostí) v celkové hodnotě přesahující 1 mld. Kč s pravidelným konsolidovaným výnosem 75 mil. Kč ročně. Rovněž poměry žalobkyně tedy vylučují, že by žalovanému hrozila závažná újma výkonem rozhodnutí. Tvrzení, o něž žalovaný opřel důvodnost návrhu na odklad vykonatelnosti a právní moci nejsou pravdivá. Žalovaný v (mezidobí zahájeném) exekučním řízení již dne 8. 3. 2023 podal návrh na zastavení exekuce dle §55 exekučního řádu, kterým bylo zahájeno řízení u exekučního soudu, jehož doba trvání bude téměř jistě delší než samotné řízení před dovolacím soudem. Na základě ustanovení §47 odst. 2 exekučního řádu nelze do rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce exekuci provést. Žalovaný v exekučním řízení rovněž podal dne 8. 3. 2023 návrh na odklad exekuce dle §54 exekučního řádu, přičemž opět dle §54 odst. 2 exekučního řádu platí, že do rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce exekutor nezajišťuje majetek ani exekuci neprovede. Řízení o zastavení exekuce, které žalovaný svým návrhem zahájil, je přitom standardně dvojinstančním řízením před příslušnými exekučními soudy. S ohledem na běžnou délku trvání takového řízení je téměř jisté, že toto řízení bude v konečném důsledku delší než samotné řízení před dovolacím soudem. Skutečnost, že již došlo k zahájení exekučního řízení, v němž s ohledem na shora uvedené nyní tak jako tak nelze exekuci provést, znamená, že rozhodnutí o odkladu vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšším soudem nebude mít na žalovaného a jeho majetkovou sféru vůbec žádný vliv. Ať již dojde k odkladu vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšším soudem, či nikoli, vůči žalovanému bude i nadále probíhat exekuční řízení s tím, že samotnou exekuci nebude možné provést. Určitě tedy žalovanému s ohledem na výše uvedené nehrozí provedení exekuce ani jiné další negativní důsledky, tím méně další závažná újma, dříve, než dojde ke konečnému rozhodnutí dovolacího soudu o dovolání žalovaného. Odklad vykonatelnosti by nebyl spravedlivý a hospodárný (z důvodů žalobkyní podrobněji popsaných). Posléze ještě žalobkyně doplnila, že jí dne 15. 3. 2023 doručil soudní exekutor JUDr. Petr Kocián (exekutor pověřený výkonem výše uvedených rozhodnutí vůči žalovanému) usnesení č. j.: 137 Ex 1850/23-31, kterým bylo provedení exekuce vůči žalovanému odloženo. Důvodem bylo, že žalovaný podal návrh na zastavení a odklad exekuce a složil na účet soudního exekutora JUDr. Petra Kociána jistotu v dostatečné výši kryjící celou vymáhanou částku. [Proto je nyní dle mínění žalobkyně nade vši pochybnost zřejmé, že důvody, o které žalovaný opíral svůj návrh na odklad vykonatelnosti dovolacím soudem, pominuly. Vůči žalovanému totiž nadále nehrozí neprodlené provedení exekuce, protože exekuci nyní nelze provést, a to přinejmenším do pravomocného rozhodnutí o dřívějším návrhu žalobkyně na zastavení exekuce. Řízení o zastavení exekuce je standardně dvojinstanční řízení, jehož běžná doba trvání přesahuje délku běžného dovolacího řízení. Vůči žalovanému odkladem exekuce již nepůsobí inhibitoria ani další negativní důsledky exekuce, protože vydáním usnesení může nakládat s celým svým ostatním majetkem a jsou rovněž suspendovány účinky dříve vydaných exekučních příkazů, a to po dobu trvání odkladu exekuce, tj. minimálně do pravomocného rozhodnutí o návrhu na zastavení řízení.
Nejvyšší soud v poměrech projednávané věci postupoval podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.).
Podle §243 písm. a) o. s. ř. může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.
V usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, Nejvyšší soud shrnul, že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti (tzv. sistace) ve smyslu §243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a které musí být splněny současně, a to, že: 1) dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, je včasné, podané osobou k tomu oprávněnou a směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž zákon podání dovolání připouští, 2) podle dovoláním napadeného rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo provést exekuci, 3) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, 4) podle obsahu spisu není vyloučeno, že dovolání bude úspěšné, 5) odklad vykonatelnosti se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů třetí osoby).
Posuzované dovolání nemá takové vady, pro něž by muselo být jako celek odmítnuto, bylo podáno včas a je subjektivně i objektivně přípustné.
Závažnost újmy, která dovolateli hrozí na jeho právech neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného rozhodnutí, se obecně poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do poměrů dovolatele. O tom, že úspěch dovolání nelze a priori vyloučit , lze uvažovat tehdy, jestliže dosavadní poznatky podle obsahu spisu umožňují (samozřejmě bez prejudice ve vztahu k vlastnímu rozhodnutí o dovolání) pravděpodobnostní úsudek ve prospěch závěru o možné důvodnosti dovoláním uplatněného dovolacího důvodu, případně ve prospěch závěru o možné existenci vad, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.). Nejvyšší soud vzal současně náležitě na zřetel, že napadeným rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o nikoliv zanedbatelné částce, jež na jistině a příslušenství se pohybuje v řádu tři čtvrtě miliardy Kč.
V usnesení ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1302/2018, Nejvyšší soud přijal závěr, že v případě státu vystupujícího v postavení povinného (dovolatele), který disponuje rozsáhlým majetkem, jenž by jej mohl z dosahu §243 písm. a) o. s. ř. zdánlivě vylučovat, je třeba při aplikaci dotčeného ustanovení brát v úvahu též skutečnost, že státní majetek musí být využíván účelně a hospodárně k plnění rozmanitých a (mnohdy) jiným subjektem nezastupitelných funkcí státu a k výkonu stanovených činností, a to v rámci zákonných limitů. Pokud se jedná o posouzení, zda by neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí státu jako dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, je tedy třeba uvažovat v tom smyslu, zda by neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí mohlo dojít k nikoliv zanedbatelnému ohrožení plnění některé z funkcí státu v rozpočtovém roce. Uvedené závěry lze přitom nepochybně vztáhnout i na státní podniky, byť ty jsou od státu personálně odděleny. I žalobkyně správně poukazuje na to, že majetkové poměry žalovaného státního podniku svědčí o tom, že není třeba mít obavy z toho, že sistací rozhodnutí odvolacího soudu dojde k situaci, kdy by v budoucnu měl být dosud pravomocně přiznaný nárok nevymahatelný.
Podle obsahu spisu nelze prozatím zcela vyloučit, že dovolání v uvedeném rozsahu bude (může být) úspěšné. Je přitom zřejmé, že neprodleným výkonem rozhodnutí (exekucí) odvolacího soudu hrozí vznik závaznější újmy na právech žalovaného, a to i s ohledem na charakter a rozsah přiznaného nároku. Odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu ve výše specifikované části se přitom nedotkne právních poměrů třetích osob. Namítala-li potom žalobkyně, že je provedení exekuce ze zákona odloženo (ať už složením jistoty a navazujícím rozhodnutím soudního exekutora rušícím i účinky zákonného inhibitoria či podáním včasného návrhu na její zastavení), pak této úvaze nemohl Nejvyšší popřát sluchu, neboť účel sistace rozhodnutí Nejvyšším soudem v řízení o podaném dovolání se v některých směrech nekryje s účinky odkladu soudní exekuce podle exekučního řádu, přičemž je potřeba současně ošetřit i případné období po pravomocném zamítnutí návrhu na zastavení soudní exekuce, nebylo-li by v té době o dovolání ještě věcně rozhodnuto.
Nejvyšší soud proto v uvedeném rozsahu odložil vykonatelnost napadeného rozsudku odvolacího soudu, a to do doby právní moci rozhodnutí o dovolání. Naopak zamítl obdobně koncipovaný požadavek vážící se k výrokům rozsudku soudu prvního stupně, neboť ve vztahu k nim je sistace pojmově vyloučena (srov. znění §243 písm. a/ o. s. ř. postihující vykonatelnost „napadeného“ rozhodnutí, jímž může být pouze rozhodnutí odvolacího soudu, jak plyne z §236 odst. 1 o. s. ř.). Rozsudek soudu prvního stupně nelze samozřejmě vykonat za situace, kdy byla odložena právní moc navazujícího rozhodnutí odvolacího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 3. 2023
JUDr. David Vláčil
předseda senátu