ECLI:CZ:NS:2023:24.ND.673.2022.1
sp. zn. 24 Nd 673/2022-292
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce B. V. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra , se sídlem v Praze 7, Nad Štolou č. 936/3, o zaplacení nemateriální újmy, o žalobách na obnovu řízení a pro zmatečnost, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 208/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. května 2022, č. j. 29 C 208/2013-269, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. července 2022, č. j. 15 Co 241/2022-274, o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu uplatněné žalobcem v řízení vedeném u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 23 Cdo 2721/2022, takto:
Soudci Nejvyššího soudu Mgr. Jiří Němec, JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D., LL.M., a JUDr. Pavel Tůma, Ph.D., LL.M., nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 23 Cdo 2721/2022.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 7 dne 22. 8. 2013 domáhal po žalovaném zaplacení částky 12 130 000 Kč jako „materiální a nemateriální újmy z nesprávného úředního postupu složek PČR + MV“.
Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 17. 5. 2022, č.j. 29 C 208/2013-269, odmítl podání žalobce ze dne 30. 4. 2022 a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žalobce „opakovaně podává obdobná podání“, přičemž „tato podání nijak neodůvodňuje“, a také podání ze dne 30. 4. 2022 je opět zcela neurčité a trpí takovými vadami, že nelze seznat, čeho konkrétně a na základě jakých skutkových okolností se žalobce domáhá, a že „je neúčelné žalobce opětovně vyzývat k odstranění vad“, a proto podání rovnou podle §43 odst. 2 o. s. ř. odmítnul. Dále poukázal na skutečnost, že nadbytečnost opakovaného vyzývání k odstranění vad, případně k doplnění podání apod., které je vždy bezvýsledné, shledal rovněž i Ústavní soud a Nejvyšší soud, na jejichž rozhodnutí odkázal s tím, že podání je tak možné rovnou odmítnout, a také dovodil, že v případě podání činěných žalobcem „se jedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva“.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 7. 2022, č. j. 15 Co 241/2022-274, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně postupoval „zcela správně a v souladu s judikaturou vyšších soudů“, odmítl-li podání žalobce ze dne 30. 4. 2022, a ve vztahu k námitce podjatosti senátu 15 Co uzavřel, že žalobce „žádné konkrétní skutečnosti k této své poznámce uvedené v odvolání neuvedl“ a že odvolací soud „neshledal, že by některý z rozhodujících soudců byl z projednávání a rozhodování této věci se zřetelem na poměr k věci či k účastníkům vyloučen, a to podle §14 odst. 1 o. s. ř.“.
Proti těmto usnesením podal žalobce osobně dne 1. 8. 2022 u Obvodního soudu pro Prahu 7 „návrh dle §236 osř“, „požadavek dle §30 + 138 + 241/1 osř“, „požadavek dle §243 osř odkladný účinek“ a „žalobu dle §228 + 229 osř“.
Věc je vedena u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 23 Cdo 2721/2022 a rozhodnout o ní přísluší senátu občanskoprávního a obchodního kolegia tohoto soudu určenému rozvrhem práce Nejvyššího soudu, který je složen ze soudců Mgr. Jiřího Němce, JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph. D., LL.M.
Nejvyšší soud poté vyzval žalobce usnesením ze dne 27. 9. 2022, č. j. 23 Cdo 2721/2022-279, k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 4 000 Kč. V odůvodnění usnesení uvedl, že nepřihlédl k žádostem žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení, neboť mu je „z úřední činnosti známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob“, že „podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce“, že již v této věci „bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že důvody pro osvobození žalobce od soudních poplatků nejsou dány“, přičemž žádost o osvobození od soudních poplatků „žádné nové skutečnosti neobsahuje“, a že záměrem počínání žalobce je „nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva, nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu“.
Podáním ze dne 19. 10. 2022 doručeným osobně Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 24. 10. 2022 žalobce podal námitku podjatosti soudce Nejvyššího soudu Mgr. Jiřího Němce, jakož i celého Nejvyššího soudu, a to z důvodu, že jmenovaný soudce vytvořil dne 27. 9. 2022 na č. l. 279 usnesení, kde je žalobce „arogantně dehonestován“, bylo-li tam uvedeno, že „dovolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu“, a je „osočen“, že podává „nedůvodná obstrukční – sudičské návrhy apod.“. Má za to, že Nejvyšší soud „kryje skutečnost nyní jednoznačně prokázanou, že prokazatelně po 1. 1. 1990 soudy + SZ + PČR jednaly a jednají dle metodiky vytvořené v roce 1982 StB – vůči jeho osobě s ohledem na jeho sig. CH 77 a dohody samozvané elity CH 77 k tzv 17. 11. 89“, že ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod č. j. 29 C 208/2013 došlo „k úmyslným obstrukcím a nečinnosti“ a tuto skutečnost – porušení základních práv žalobce NSS (žalobce zřejmě myslí Nejvyšší soud) „kryje dehonestováním jeho osoby na č. l. 279“. Zároveň žalobce opětovně předložil požadavek „dle §30 + §138 osř“.
Dotčení soudci senátu 23 Cdo se k námitce podjatosti vyjádřili shodně tak, že nemají žádný poměr k věci ani k účastníkům řízení, necítí se být podjatí a neshledávají důvody svého vyloučení z jejího projednání a rozhodnutí.
Podle ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle ustanovení §16 odst. 1 věta druhá o. s. ř. o vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Z vyjádření dotčených soudců a ani z obsahu spisu nevyplývají žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti jmenovaných soudců senátu 23 Cdo Nejvyššího soudu, a žalobce ani neuvádí žádné relevantní skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na existenci zákonem předvídaných důvodů vylučujících soudce Mgr. Jiřího Němce, JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., a JUDr. Pavla Tůmu, Ph.D., LL.M., z projednávání a rozhodnutí předmětné věci. Z podání žalobce je naopak zjevné, že námitka podjatosti je založena (mimo jiné) na obsahu odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, č. j. 23 Cdo 2721/2022-279, jímž byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku za dovolání a které žalobce považuje za „arogantně dehonestující“ a „osočující“, a tedy na nesouhlasu žalobce s postupem Nejvyššího soudu v dotčené věci.
K tomu si Nejvyšší soud dovoluje poznamenat, že podle jeho ustálené rozhodovací praxe soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 85, ročník 2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2019, sp. zn. 29 Nd 266/2019). Dále Nejvyšší soud poukazuje na skutečnost, že podle výslovné dikce ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci (jako je tomu v případě námitky žalobce) nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Proto výše uvedená námitka žalobce není způsobilá vést k vyloučení soudců senátu 23 Cdo Nejvyššího soudu z projednávané věci.
Ani námitka žalobce o korupci v justici není způsobilá založit důvod podjatosti dotčených soudců, neboť se jedná o pouhou spekulaci žalobce v tomto směru.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože zákonné důvody k vyloučení soudců senátu 23 Cdo Nejvyššího soudu Mgr. Jiřího Němce, JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., LL.M., z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. nebyly zjištěny, Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 1. 2023
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu