ECLI:CZ:NS:2023:24.ND.719.2022.1
sp. zn. 24 Nd 719/2022-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v exekuční věci oprávněné ČEZ Prodej, a. s. , se sídlem v Praze 4, Duhová č. 425/1, IČO 27232433, zastoupené JUDr. Danielem Volopichem, advokátem se sídlem v Plzni, Vlastina č. 602/23, proti povinnému R. V. , narozenému dne XY, naposledy bytem v XY, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 36 EXE 1930/2022, o určení místní příslušnosti, takto:
Věc, vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 36 EXE 1930/2022, projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5.
Odůvodnění:
Soudní exekutor Miloslav Zwiefelhofer, Exekutorský úřad Praha 3, podal dne 19. 8. 2022 u Obvodního soudu pro Prahu 5 žádost o pověření a nařízení exekuce pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 27 778,77 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného elektronického platebního rozkazu Okresního soudu Praha-západ ze dne 20. 4. 2022, č. j. EPR 99182/2022-5.
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 31. 10. 2022, č. j. 36 EXE 1930/2022-26, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I.) s tím, že se věc předkládá Nejvyššímu soudu k určení, který soud ji projedná a rozhodne (výrok II.). Uvedl, že „povinný má v exekučním návrhu uvedenu adresu XY“, ale že „lustrací v informačním systému základních registrů bylo zjištěno, že povinný měl hlášenou tuto adresu od 23. 12. 2014 do 29. 11. 2021“ a že „v registru obyvatel nemá uvedenu žádnou adresu“. Dále poukázal na skutečnost, že „dotazem na Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, bylo zjištěno, že povinný měl povolen na území ČR pobyt od 30. 11. 2011 do 29. 11. 2021“, že „byl evidován na adrese XY, od 23. 12. 2014 do 29. 11. 2021“, že „v současné době není v evidencích cizineckého informačního systému hlášen k pobytu“, že „domovskou adresu má XY“ a že „z nalézacího spisu Okresního soudu Praha-západ sp. zn. EPR 99182/2022 bylo zjištěno, že mu byl dne 23. 5. 2022 exekuční titul doručen na adresu XY“. Proto vyslovil svou místní nepříslušnost a věc předložil Nejvyššímu soudu, „který ve smyslu §11 odst. 3 o. s. ř. určí místně příslušný soud, který věc projedná a rozhodne“.
Podle ustanovení §11 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., které se použije i pro exekuční řízení (srov. §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, dále jen „exekuční řád“), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle ustanovení §45 odst. 2 exekučního řádu místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu §45 odst. 2 exekučního řádu, neboť dle obsahu spisu povinný nemá místo trvalého pobytu ani pobytu cizince na území České republiky. Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2013).
Nejvyšší soud v obdobných situacích vychází při určení místní příslušnosti exekučního soudu ze zásady hospodárnosti řízení zakotvené v §6 o. s. ř. Z této zásady pak vyvozuje pravidla pro určení místní příslušnosti podle sídla soudního exekutora, nebo určuje místně příslušným ten soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 12. 2011, sp. zn. 4 Nd 392/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 4 Nd 347/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2014, sp. zn. 21 Nd 234/2014). Není ovšem vyloučeno, aby se místní příslušnost exekučního soudu odvíjela v konkrétním případě i od jiné skutečnosti vyhovující zásadě hospodárnosti řízení (např. od místa vzniku pohledávky).
Nejvyšší soud dále v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11, ročník 2015, vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud České republiky určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci, a že ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. odkazem na splnění podmínek §11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že otázkou pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, se dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud.
Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud po předložení věci Obvodním soudem pro Prahu 5 (§105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., vycházeje z obsahu spisu a přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, určil, že věc projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5, u něhož byla podána žádost o pověření exekutora a nařízení exekuce na majetek povinného.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 1. 2023
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu