ECLI:CZ:NS:2023:24.ND.771.2023.1
24 Nd 771/2023-
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci posuzované V. P. , zastoupené Mgr. Daliborem Šlaufem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Spálená 97/29, o návrhu syna posuzované M. P., zastoupeného Mgr. Veronikou Altnerovou, advokátkou, se sídlem v Praze 6, Eliášova 266/3 na omezení svéprávnosti posuzované a o jmenování opatrovníka, za účasti L. N., doručovací adresa XY, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 16 Nc 4502/2022, o dovolání M. P. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2023, č. j. 12 Co 59/2023-312, spojenému s návrhem na odklad právní moci rozhodnutí, takto:
Návrh na odklad právní moci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2023, č. j. 12 Co 59/2023-312, se zamítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 12. 2022, č. j. 16 Nc 4502/2022-312, omezil posuzovanou V. P. ve svéprávnosti na dobu do 31. 12. 2025 tak, že není způsobilá – nakládat s majetkem a činit úkony majetkové povahy, jejichž cena přesahuje částku 20 000 Kč měsíčně, – uzavírat jakékoliv smlouvy, zavazující ji k trvalému nebo opakovanému plnění, placení úroků a smluvní pokuty, – činit právní úkony týkající se bydlení, zejména uzavírání nájemních smluv, dohod o skončení nájmu a výpovědi z nájmu, – činit právní úkony týkající se ochrany jejího zdraví, zejména rozhodovat o vlastní léčbě a o zásahu do své duševní a tělesné integrity, – pořídit závěť s výjimkou ustanovení §1527 a §1528 občanského zákoníku, – výkonu volebního práva v rozsahu být volena (výrok I). Rozhodl o jmenování veřejného opatrovníka V. P., jímž jmenoval Městskou část Praha 2, a vyslovil, že opatrovník je jako zákonný zástupce V. P. oprávněn a povinen zastupovat opatrovance ve všech věcech podle výroku I rozsudku s výjimkou správy jmění opatrovance a nemovitostí ve vlastnictví opatrovance podle výroku III rozsudku (výrok II). Zvláštním opatrovníkem V. P., pro správu jejího jmění a správu nemovitostí v jejím vlastnictví se jmenoval JUDr. Simonu Raškovou, advokátku, sídlem Krkonošská 1512/11, 120 00 Praha 2 a vyslovil, že zvláštní opatrovník je při výkonu své funkce povinen řádně vykonávat své povinnosti, dbát pokynů soudu a je povinen podat vždy jedenkrát ročně k datu 30. 6. příslušného roku zprávu o stavu majetku opatrovance (výrok III). Zamítl současně návrh L. N., na jmenování její osoby opatrovníkem V. P., (výrok ad IV). Státu nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V) a o nákladech řízení mezi účastníky vyslovil, že na jejich náhradu nemá právo žádný z nich (výrok VI).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I, II a III změnil tak, že se návrh na omezení svéprávnosti V. P. a jmenování opatrovníka a zvláštního opatrovníka zamítá (výrok I rozsudku odvolacího soudu), v zamítavém výroku IV rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a žádnému z účastníků, ani státu nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu navrhovatel (syn posuzované) napadl s podrobnější argumentací dovoláním; rovněž byl navržen odklad právní moci uvedeného rozhodnutí, a to s odůvodněním, že posuzovaná (jeho matka) po právní moci rozsudku odvolacího soudu převedla větší část svého hodnotného majetku (nemovité věci v XY a v XY) na svého vzdáleného příbuzného F. N., přičemž ten zneužívá její nepříznivý zdravotní stav, jak byl v daném řízení zjištěn na základě výsledků znaleckého zkoumání, přičemž zdravotní stav posuzované se po rozhodnutí odvolacího soudu dále zhoršil. Navrhovatel připomenul vedle ovlivnitelnosti jeho matky též to, že F. N. i podle dříve učiněných skutkových zjištění minimálně nehospodárně nakládal s majetkem posuzované. Odklad právní moci napadeného rozsudku odvolacího soudu bydle navrhovatele přivodil stav, kdy by dané řízení nebylo formálně ukončeno a osoby jednající s posuzovanou by nemohly být v dobré víře. Navrhovatel i jeho matka jsou závažně ohroženi ve svých právech a odklad právní moci by se nedotkl ani práv třetích osob.
Nejvyšší soud v poměrech projednávané věci postupoval podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), podaný návrh na odklad právní moci však opodstatněným neshledal.
Předeslat dlužno, že Nejvyššímu soudu byl spis k rozhodnutí o dovolání předložen Obvodním soudem pro Prahu 2 dne 1. 11. 2023, nicméně již 6. 11. 2023 Nejvyšší soud vrátil celý procesní spis /tzv. bez věcného vyřízení/ uvedenému soudu s tím, že rozsudek odvolacího soudu nebyl dosud doručen L. N., které tak prozatím ani neuplynula lhůta k případnému podání dovolání. Nejvyšší soud tak o dodatečně učiněném návrhu syna posuzované /doručeném dne 12. 12. 2023/ rozhoduje za situace, kdy nedisponuje procesním spisem, nýbrž toliko vydanými rozhodnutími a podaným dovoláním (jeho doplněním spojeným s návrhem na odklad právní moci).
Podle §243 písm. b) o. s. ř. může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu lze odložit (za podmínek uvedených v §243 o. s. ř.) jen ve vazbě na ty výroky napadeného rozhodnutí, proti nimž je (může být) dovolání přípustné (subjektivně i objektivně), k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněného pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016. U nákladových výroků rozsudku odvolacího soudu pojmově odklad jejich právní moci (na rozdíl od vykonatelnosti) nepřichází v úvahu. V projednávané věci nadto odvolací soud žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval již jen odkladem právní moci výroků I a II rozsudku odvolacího soudu, jímž byl částečně změněn rozsudek soudu prvního stupně.
Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje zákonem stanovené obligatorní náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.). Pro podané dovolání, přinejmenším směřuje-li proti výroku I a II rozsudku odvolacího soudu, pokud jím bylo rozhodnuto ve věci samé, neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání, jež jsou taxativně vypočteny v ustanovení §238 o. s. ř., a nelze tak zcela vyloučit, že dovolání může být – za splnění některého z předpokladů uvedených v §237 o. s. ř. – nakonec shledáno ať už zcela nebo i jen zčásti přípustným, popř. též důvodným.
Předeslat možno, že s ohledem na znění §243 písm. b) o. s. ř. bude zpravidla vyloučeno odložit právní moci za situace, kdy bylo rozhodnuto jen v otázce svéprávnosti posuzovaného, tedy jen o jeho hmotných právech a povinnostech, kdežto dovolání podává jiná osoba. Statusové řízení týkající se posouzení svéprávnosti fyzické osoby je určeno toliko k řešení poměrů výlučně posuzovaného, majetkové (či jiné) poměry odlišných osob, byť na řízení zúčastněných (ať už jde o navrhovatele, opatrovníka apod.) zpravidla nejsou vlastním předmětem nesporného řízení, jež se odbývá za tím účelem, aby bylo rozhodnuto v nejlepším zájmu (právě a jen) posuzovaného. Ohrožení tvrzených majetkových zájmů navrhovatele proto nemůže být určujícím hlediskem, k němuž se v řízení o svéprávnosti jiné osoby přihlíží.
Zásadním důvodem pro zamítnutí návrhu na odklad právní moci je skutečnost, že odvolací soud rozhodl způsobem, který ve výsledku nijak neomezil posuzovanou v její plné svéprávnosti. I kdyby Nejvyšší soud odložil právní moc takového rozhodnutí, pak v právních poměrech posuzované, navrhovatele, ale i třetích osob by k žádné změně nemohlo dojít. To proto, že by sice nebyl rozsudek soudu prvního stupně (posuzovanou ve svéprávnosti omezující) změněn, nebyl by ale ani rozsudkem pravomocným, což je nezbytný předpoklad pro to, aby posuzovaná byla v plné svéprávnosti omezena [§15 odst. 1, §30 odst. 1 a §56 odst. 1 zákona č. 89/29012 Sb., občanský zákoník]. Řečeno jinak: právní status posuzované, na níž je třeba nyní hledět jako na plně svéprávnou by se ani odkladem právní moci dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu nijak nezměnil. Namítá-li potom navrhovatel, že se zdravotní stav posuzované po rozhodnutí odvolacího soudu dále zhoršil, pak k takové nové skutečnosti nemůže Nejvyšší soud (ani v řízení o odkladu právní moci) přihlížet, protože pro rozhodnutí o podaném dovolání je určující okamžik, kdy rozhodoval odvolací soud (§243f odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud z uvedených důvodů, aniž by tím ovšem jakkoliv předjímal výsledek dovolacího řízení, návrh na odklad právní moci napadeného rozhodnutí zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 12. 2023
JUDr. David Vláčil
předseda senátu