ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.1595.2022.1
sp. zn. 25 Cdo 1595/2022-203
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Bořivoje Hájka v právní věci žalobkyně: Romek.car s. r. o. , IČO 02599635, se sídlem Sokola Tůmy 1099/1, Ostrava – Hulváky, zastoupené Mgr. Faridem Alizeyem, advokátem se sídlem Stodolní 7, Ostrava, proti žalované: UNIQA pojišťovna a. s. , IČO 49240480, se sídlem Evropská 810/136, Praha 6, o 78 320 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 37 C 77/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2021, č. j. 15 Co 273/2021-168, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 78 320 Kč, která představuje nezaplacenou část nákladů za pronájem náhradního vozidla. Dne 5. 2. 2018 došlo k dopravní nehodě, při níž bylo poškozeno vozidlo XY. Vlastník vozidla (dále jen „poškozený“) si nechal toto vozidlo opravit a po dobu opravy měl od 8. 2. 2018 do 25. 5. 2018, tedy celkem 107 dní, pronajato náhradní vozidlo. Denní sazba za nájem vozidla činila 880 Kč, nájemné tak za celou dobu nájmu činilo celkem 94 160 Kč, avšak právní předchůdkyně žalované, AXA pojišťovna, a. s. (která zanikla v důsledku přeshraniční fúze s právními účinky ke dni 31. 8. 2021 a nástupnickou společností se stala společnost UNIQA pojišťovna, a. s.) jako pojistitel škůdce, uhradila nájemné jen ve výši 15 840 Kč (za 18 dní pronájmu náhradního vozidla), zbývající částku ve výši 78 320 Kč uhradit odmítla. Měla za to, že není dána příčinná souvislost mezi poškozením okna pravého zadního blatníku a dopravní nehodou ze dne 5. 2. 2018, neboť k tomuto poškození došlo až při provádění opravy předmětného vozidla v autoservisu a oprava poškození okna způsobila celkové prodloužení opravy vozidla. Poškozený svou pohledávku vůči právní předchůdkyni žalované postoupil žalobkyni smlouvou ze dne 25. 5. 2018.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 3. 2021, č. j. 37 C 77/2018-124, bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. Soud prvního stupně ve věci ustanovil znalce k posouzení správnosti technologického postupu servisu při opravě laku karosérie pravého boku poškozeného vozidla a rovněž k posouzení délky opravy, pokud by byly k dispozici všechny potřebné díly. Znalec konstatoval, že podmínkou pro správně technologicky provedený lak je demontáž předního i zadního okénka v blatníku, kterou nelze provést jinak, než vyříznutím navulkanizovaného bausetu. Pro vyřezávací nůž je mezi okrajem skla a okrajem rámu velmi málo místa a proto v 90 % případů dojde k prasknutí skla a je třeba jeho výměna. Pokud jde o délku opravy, uvedl znalec, že by v posuzovaném případě, při zachování všech technologických postupů, trvala celkem 43,6 hodin čistého pracovního času za podmínky, že by byly k dispozici všechny náhradní díly. Pokud bylo vozidlo k opravě předáno dne 8. 2. 2018, pak oprava mohla být dokončena a vozidlo předáno 25. 2. 2018 i při započítání celkem tří víkendů. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že k předání vozidla tohoto dne nedošlo (bylo předáno až o tři měsíce později, tedy 25. 5. 2018), neboť při demontáži skla okének v blatnících došlo k prasknutí okna, servis neměl tento náhradní díl k dispozici, nepodařilo se jej zajistit u distributora na území ČR ani v centrálním skladu Fordu v Německu, proto bylo třeba zadat jeho výrobu ve Španělsku a tím došlo k prodloužení opravy na celkových 107 dní. V odůvodnění svého rozhodnutí soud uvedl, že není důvod, aby žalobkyně doplácela na důsledky vzniku škody, kterou nezpůsobila a nezavinila. Poškozený měl vozidlo poškozeno v důsledku dopravní nehody a nemohl vědět, že náhradní díl bude dodáván po takto dlouho dobu. Okno bylo měněno v souladu s technologickými postupy a opačný závěr by v poměrech dané věci nerespektoval princip plného odškodnění poškozeného v maximální možné míře, který je prosazován ustálenou judikaturou Ústavního soudu.
Městský soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 5. 10. 2021, č. j. 15 Co 273/2021-168, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud odmítl závěr obvodního soudu, že celková doba, po niž měl poškozený vypůjčeno náhradní vozidlo, je v příčinné souvislosti s dopravní nehodou ze dne 5. 2. 2018. V důsledku dopravní nehody došlo k poškození laku, nikoli okna vozidla. Pokud bylo při opravě poškozeno okno (k čemuž dle znaleckého posudku dochází velmi často, neboť mezi rámem a sklem je velmi malý prostor pro vyřezávací nůž), pak tato škoda nebyla způsobena provozem motorového vozidla, ale opravárenskou činností servisu. Došlo tak k přerušení příčinné souvislosti mezi škodní událostí a vzniklou škodou, tedy i mezi nutností pronajmout si náhradní vozidlo po celou dobu opravy. Žalované nelze klást k tíži, že servis, jako autorizovaná osoba, při provádění opravy nepostupoval s veškerou péčí a s přihlédnutím ke svým zkušenostem a technologickým postupům si před přistoupením k opravě nezajistil i náhradní boční okna, když měl a mohl předpokládat, že může s vysokou pravděpodobností dojít k jejich poškození a bude nezbytná jejich výměna. Jestliže pak z tohoto důvodu nemohla být oprava dokončena v odpovídajícím termínu, když bylo nutné náhradní skla nechat vyrobit ve Španělsku, bylo její prodloužení vyvoláno činností servisu, a pokud měl poškozený po celou tuto dobu pronajato i náhradní vozidlo, nejednalo se o nutné a účelné náklady, které by byla povinna hradit žalovaná z pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na nesprávném právním posouzení otázky příčinné souvislosti mezi poškozením okna na pravém zadním blatníku a předmětnou dopravní nehodou. Dovolatelka zrekapitulovala rozhodnutí soudů obou stupňů a stěžejní skutečnosti dané kauzy a vytkla odvolacímu soudu, že nerespektoval konstantní judikaturu, když své rozhodnutí založil na ústavně nekonformním právním posouzení oprávněnosti žalobkyně na plné pojistné plnění, přesto, že uvedená skutečnost má ve věci po právní stránce zásadní význam. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že považuje dovolání za nepřípustné, a proto navrhla dovolacímu soudu, aby jej odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není však přípustné.
O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3285/2015).
Posouzení existence příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem škody je otázkou skutkovou nikoli právní (např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, a ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, publikované pod C 1025 a C 5514 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck). Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána, a v tomto směru jde tedy o otázku skutkových zjištění; v řízení o náhradu škody se zjišťuje, zda protiprávní úkon škůdce, případně právem kvalifikovaná okolnost, a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku.
Rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového závěru, že samotná dopravní nehoda ze dne 5. 2. 2018 nezpůsobila nutnost opravy v délce 107 dní, a tudíž nutnost pronájmu náhradního vozidla po celou tuto dobu. Nezpůsobila tedy vznik povinnosti žalované nahradit žalobkyni náklady, které vznikly v souvislosti s dlouhou opravou vozidla následkem poškození skla při opravě, neboť bez poškození skla při opravě laku karosérie by tyto výdaje nevznikly a žalované by nevznikla povinnost je nahradit. Zjištěné skutkové okolnosti nejsou předmětem dovolacího přezkumu (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Právním posouzením příčinné souvislosti je stanovení, mezi jakými okolnostmi má být existence vztahu příčiny a následku zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 915/2005). Po právní stránce odvolací soud v tomto směru nepochybil, jeho rozhodnutí není odchýlením od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, ostatně žalobkyně ve svém dovolání ani neuvádí žádná konkrétní rozhodnutí, od nichž se měl odvolací soud při svém rozhodování odchýlit. Nejde ani o právní otázku dosud dovolacím soudem neřešenou nebo rozhodovanou rozdílně a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Dovolání žalobkyně tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. S ohledem na odmítnutí dovolání má žalovaná vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které jsou představovány paušální náhradou za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč podle §1 odst. 3 písm. a) a §2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Náhrada nákladů řízení je splatná dle §149 odst. 3 o. s. ř. v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí (§160 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 3. 2023
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu