ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.1908.2023.1
sp. zn. 25 Cdo 1908/2023-473
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: N. T. , narozená XY, bytem XY, proti žalované: Česká advokátní komora , IČO 66000777, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, o ochranu osobnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 31 C 55/2019, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 12. 2022, č. j. 22 Co 224/2022-427, takto:
I. Žalobkyni se osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení nepřiznává a zástupce pro dovolací řízení se jí neustanovuje .
II. Dovolací řízení se zastavuje .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 23. 9. 2022, č. j. 31 C 55/2019-407, zastavil řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2021, č. j. 22 Co 211/2021-280, z důvodu nezaplacení soudního poplatku z dovolání (výrok I), dále zastavil řízení o žalobě z důvodu nezaplacení soudního poplatku (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 31. 12. 2022, č. j. 22 Co 224/2022-427, změnil rozhodnutí soudu první stupně ve výroku I jen tak, že dnem doručení usnesení s výzvou žalobkyni k zaplacení soudního poplatku z dovolání je 18. 7. 2022, jinak toto rozhodnutí potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesením soudů obou stupňů podala žalobkyně, aniž by byla zastoupena advokátem, „odvolání“ (které bylo podle obsahu posouzeno jako dovolání), ve kterém rekapitulovala dosavadní průběh řízení a důvody, které ji vedly k podání žaloby na ochranu osobnosti. Současně s podáním dovolání pak požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta zástupcem pro dovolací řízení.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 25. 1. 2023, č. j. 31 C 55/2019-445, vyzval dovolatelku k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 4 000 Kč s poučením, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení zastaveno. Stejně tak ji vyzval, aby si pro podání dovolání zvolila zástupce z řad advokátů s tím, že pokud tak neučiní, bude dovolací řízení zastaveno. Usnesení bylo dovolatelce doručeno dne 16. 2. 2023, ve stanovené lhůtě (ani později) však soudní poplatek za dovolání nezaplatila a advokáta pro dovolací řízení si nezvolila. Na výzvu reagovala pouze další (v řízení již několikátou) žádostí o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta, o které již soud prvního stupně nerozhodoval.
Otázku, zda jsou u žalobkyně splněny předpoklady pro osvobození od soudního poplatku z dovolání a ustanovení advokáta pro dovolací řízení proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014, a usnesení ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 49/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud žalobkyni osvobození od soudních poplatků podle §138 odst. 1 o. s. ř. nepřiznal z následujících důvodů.
Žalobkyně se v řízení domáhá ochrany osobnosti proti žalované v souvislosti s obsahem odůvodnění rozhodnutí žalované č. j. 10.01-000012/19-004, o neurčení advokáta, přičemž za zásah do svých osobnostních práv považuje závěry žalované, že jednání žalobkyně je sudičské, že zneužívá práva na bezplatnou právní pomoc a že poukazuje na 19 žádostí žalobkyně o určení advokáta. Žalobkyně tyto výroky hodnotí jako hanlivé a zasahující do jejích osobnostních práv. Jako náhradu nemajetkové újmy žádá zadostiučinění 800 000 Kč.
Judikatura sice dovodila, že také odůvodněním rozhodnutí lze zasáhnout do osobnostních práv, jak přímo účastníka řízení, tak třetí osoby, musí však jít o zcela excesivní případy (podrobněji srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2006, sp. zn. I. ÚS 310/05).
Zásah do osobnostních práv obsahem odůvodnění rozhodnutí žalované, které žalobkyně napadá, zcela zřejmě mezi excesivní případy nespadá. Žalovaná napadenými výrazy ve svém odůvodnění, které nejsou nijak vulgární či expresivní, zcela legitimně a v souladu se svými zákonnými povinnostmi (§55a odst. 1 zákona o advokacii, §§67 a 68 správního řádu) odůvodnila své rozhodnutí. K přezkumu správnosti těchto závěrů pak neslouží žaloba na ochranu osobnosti, nýbrž příslušná žaloba ve správním soudnictví. Tu žalobkyně podala k Městskému soudu v Praze (řízení sp. zn. 6 A 61/2019). Žaloba na ochranu osobnosti proti žalované pak nemůže být ani hypoteticky úspěšným nástrojem pro dosažení náhrady případné újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem žalované jako úřední osoby, když žalovaná by zde nebyla ani legitimovaným subjektem (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 27. 12. 2011, sp. zn. IV. ÚS 415/11).
V projednávané věci tedy jde ze strany žalobkyně o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř., neboť ze samotných údajů (tvrzení) žalobkyně a předmětu řízení je bez dalšího nepochybné, že jejímu žalobnímu požadavku nemůže být (ani hypoteticky) vyhověno.
Nejsou-li u žalobkyně důvody pro přiznání osvobození od soudních poplatků, nemohl jí pro dovolací řízení být ustanoven zástupce podle §30 odst. 2 o. s. ř.
Protože žalobkyně nebyla od povinnosti zaplatit soudní poplatek za dovolací řízení osvobozena a ve stanovené lhůtě tento poplatek nezaplatila, ačkoliv byla k tomu řádně vyzvána, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobkyně proti napadenému usnesení odvolacího soudu zastavil podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
Dále je třeba uvést, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 o. s. ř.). Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání, pokud to zákon nevylučuje (§201 o. s. ř.). Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že žalobkyně směřovala dovolání výslovně též proti usnesení soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomenula.
Protože je nedostatek funkční příslušnosti neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 9. 2022, č. j. 31 C 55/2019-407, které touto vadou trpí, podle §104 odst. 1 věty první o. s. ř. ve spojení s §243b o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 7. 2023
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu