ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.2046.2022.1
sp. zn. 25 Cdo 2046/2022-244
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobce: P. G., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Annou Horákovou, advokátkou se sídlem Sokolovská 32/22, Praha 8, proti žalované: Oblastní nemocnice Mladá Boleslav, a. s., nemocnice Středočeského kraje , IČO 27256456, se sídlem třída Václava Klementa 147, Mladá Boleslav, o 3 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 16 C 236/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2022, č. j. 25 Co 93/2021-232, 25 Co 247/2021, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., je dovolatel povinen vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace celého nebo jen části textu tohoto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16). Při vylíčení předpokladů přípustnosti totiž musí dovolatel uvést (alespoň obsahově) konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu s výjimkou situace, kdy přípustnost dovolání je odůvodněna tím, že jde o dovolacím soudem dosud neřešenou právní otázku. Dovolatel je tedy ze zákona povinen uvést nejen právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné (a vyložit, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení, srov. §241a odst. 3 o. s. ř. – tzv. kvalitativní vymezení důvodu dovolání), ale též konfrontovat tuto nesprávnost s dosavadní rozhodovací činností Nejvyššího soudu. Je tedy dovolatel povinen sdělit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.). Musí tudíž označit, který z předpokladů vymezených v §237 o. s. ř. je naplněn a proč. Jinými slovy je dovolatel povinen jasně uvést, v čem se odvolací soud odchýlil od relevantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, nebo v čem je relevantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rozporná, nebo v čem je třeba relevantní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu změnit, nebo zda se jedná o právní otázku Nejvyšším soudem dosud nevyřešenou. Tyto skutečnosti z něj musí být jednoznačně seznatelné, mohou však být vyjádřeny v kterékoliv jeho části (nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1966/16).
Dovolatel uvedené náležitosti dovolání zcela opomenul, vymezení předpokladů přípustnosti dovolání tak absentuje. Splnění této náležitosti dovolání nelze dovodit ani jinak z obsahu dovolání. Dovolatel ohledně přípustnosti dovolání uvedl pouze, že „rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam“ a že „řešená otázka může být dovolacím soudem posouzena jinak“. Dovolatel však přehlédl, že přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. není (od 1. 1. 2013) budována na kritériu „zásadní právní významnosti“ napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a že požadavek, aby „řešená otázka byla dovolacím soudem posouzena jinak“, neodpovídá významově žádné z alternativ předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v §237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 26 Cdo 866/2015).
Dovolání směřující proti rozhodnutí (výroku) o náhradě nákladů řízení navíc není objektivně přípustné vzhledem k §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání žalobce odmítl, neboť neobsahuje zákonem požadovaný údaj, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pokračovat, neboť v důsledku vad spočívajících v absenci této zákonné náležitosti není možno posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud rozhodl usnesením předsedy senátu, jak mu to výslovně umožňuje §243f odst. 2 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 3. 2023
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu