ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.2305.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 2305/2021-1371
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobců: c) J. Š. , narozený XY, d) L. Š. , narozená XY, oba bytem XY, oba zastoupeni Mgr. Lucií Peterkovou, advokátkou se sídlem Dolní náměstí 17/9, Opava, proti žalovanému: Zemědělské a obchodní družstvo SLEZSKÁ DUBINA , se sídlem Větřkovice 198, IČO 25363476, zastoupené JUDr. Pavlem Juchelkou, advokátem se sídlem Sady Svobody 448/4, Opava, o náhradu škody, o žalobě na obnovu řízení podané žalobci c) a d) proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 31. 3. 2017, č. j. 9 C 206/2008-743, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2017, č. j. 8 Co 242/2017-868, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 9 C 206/2008, o dovolání žalobců c) a d) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2021, č. j. 8 Co 378/2020-1328, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobci c) a d) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Pavla Juchelky.
Odůvodnění:
Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 1. 7. 2020, č. j. 9 C 206/2008-1269, zamítl žalobu na obnovu řízení vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. 9 C 206/2008 (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Okresní soud konstatoval, že žaloba na obnovu řízení proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 31. 3. 2017, č. j. 9 C 206/2008-743, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2017, č. j. 8 Co 242/2017
-868, byla podána ve lhůtě tří měsíců od doby, kdy se žalobci dozvěděli o důvodu obnovy ve smyslu §233 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „o. s. ř.“), posoudil žalobu podle §228 odst. 1 o. s. ř. a dospěl k závěru, že nejsou dány důvody obnovy, neboť žalobci nepředložili důkazy, které nemohli použít v původním řízení, tedy ve věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 9 C 206/2008, ani důkazy, které již byly označeny v původním řízení, ale nebylo možno je provést z překážek objektivní povahy, a které by mohly přivodit pro žalobce příznivější rozhodnutí ve věci. Pokud žalobci zpochybňovali věrohodnost znaleckého posudku na základě neodbornosti znalce RNDr. Miroslava Konečného, CSc., pak tak neučinili na základně nově se objevivšího důkazu.
K odvolání žalobců Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 2. 2. 2021, č. j. 8 Co 378/2020-1328, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud se plně ztotožnil se zjištěními okresního soudu i s jeho právními závěry. Žalobci v žalobě jako důvod obnovy řízení uvedli, že existují skutečnosti a důkazy, které zpochybňují věrohodnost a odbornost znalce Konečného, který v původním řízení vypracovával znalecký posudek. To, že znalec Konečný není odborně způsobilý, žalobci tvrdili již v původním řízení. Odbornou nezpůsobilost znalce zakládali na tom, že jeho postupy a metody při zjišťování příčin vzniku erozních smyvů jsou v rozporu s odborným poznáním. V původním řízení požadovali provedení znaleckého posudku Výzkumným ústavem meliorace a ochrany půdy (VÚMOP), tedy tím samým ústavem, jehož posudkem nyní zpochybňují odbornou způsobilost znalce a uvádí ho jako důvod obnovy. Žalobci uvedli, že tvrzení znalce, že byl řešitelem státního úkolu ochrany půdy před erozí, že 30 let řešil srážky v Beskydech a že je vedoucím výzkumným pracovníkem VÚMOP, jsou lživá. Jde však o skutečnosti, které si žalobci mohli ověřit již v původním řízení. Odvolací soud pak zdůraznil, že v řízení o povolení obnovy soud nepřezkoumává zákonnost a odůvodněnost původního rozhodnutí, ale posuzuje otázku, zda nové skutečnosti či důkazy dříve neznámé (ale existující v čase původním řízení) ve spojení s důkazy již provedenými, mohou odůvodnit příznivější rozhodnutí ve věci. Žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad v původním řízení. Důvody uváděné žalobci v návrhu na obnovu řízení nejsou důvody obnovy podle §228 odst. 1 o. s. ř., když fakticky jimi žalobci zpochybňují hodnocení důkazů ve smyslu §132 o. s. ř. v původním řízení.
Usnesení odvolacího soudu v rozsahu výroku I napadli žalobci dovoláním, jehož přípustnost podle §237 o. s. ř. shledávají v tom, že odvolací soud se při řešení otázky procesního práva, zda zpochybnění věrohodnosti důkazního prostředku (znaleckého posudku) lze uplatnit jako důvod obnovy, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítají, že předložili nový důkaz, který zpochybňuje věrohodnost důkazního prostředku v daném řízení, což lze podle konstantní judikatury (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2001/2012 a 30 Cdo 356/2017) uplatnit jako důvod obnovy řízení ve smyslu §228 o. s. ř. Konkrétními důvody žaloby na obnovu řízení jsou podle nich skutečnosti, které vyšly najevo po skončení původního řízení a podstatně oslabují věrohodnost znalce Konečného a tím i předpoklad správnosti a pravdivosti závěrů jeho posudku a vyjádření při slyšení v původním řízení. Těmito důkazy jsou posudek VÚMOP ze dne 31. 10. 2018 a jeho doplnění ze dne 10. 1. 2019, který nechala vypracovat Policie ČR v rámci trestního stíhání znalce Konečného. Ten byl pro dovolatele novou věcí a přináší informace zpochybňující odbornost zmíněného znalce. Dále vyjádření Ministerstva zemědělství, Ministerstva životního prostředí a VÚMOP k tvrzení znalce Konečného, že je řešitelem státního úkolu ochrany půdy před erozí, více jak 30 let řešil srážky, odtokový proces a přívalové vody v Beskydech jako znalec a vedoucí výzkumný pracovník VÚMOP, když uvedené instituce tvrzení znalce Konečného odmítly. Podle dovolatelů není pravdou, jak tvrdí odvolací soud, že pravdivost výroků znalce Konečného, na kterých odvolací soud založil závěr o jeho způsobilosti k posuzování eroze, si mohli dovolatelé ověřit již v původním řízení. Uvedená tvrzení znalce převzal odvolací soud z jeho dopisu, který znalec Konečný vypracoval 12. 4. 2017, tedy až po rozhodnutí Okresního soudu v Opavě ze dne 31. 3. 2017. Žalobci a) a b) přiložili tento dopis jako přílohu k odvolání v původním řízení, aniž by o tom informovali dovolatele. Odvolací soud v původním řízení z dopisu použil znalcovo tvrzení ohledně jeho kvalifikace, respektive praxe v oboru. Dovolatelé tak nemohli vůbec tušit, že tuto argumentaci odvolací soud použije při zdůvodnění svého rozsudku. Dále namítají, že je to soud, kdo v původním řízení měl dbát mimo jiné o to, aby znalcem byl ustanoven odborník z daného oboru. Nekompetentnost znalce Konečného k posuzování příčin erozních smyvů dovolatelé v původním řízení odvozovali na základě absence příslušné specializace ve znalecké doložce a navíc uváděli, že jediným znalcem se specializací k předmětnému sporu (tj. erozní vlivy) je VÚMOP. Dovolatelé mají za to, že rozhodnutí soudů ve věci sp. zn. 9 C 206/2008, založené na nepodložených odhadech nekompetentního znalce, nemůže obstát ve srovnání s vyhodnocením příčin škodných událostí provedeném v souladu s odborným poznáním a metodickými postupy k tomu vypracovanými. Jsou přesvědčeni, že doplněním skutkových zjištění v obnoveném řízení a vyčíslením podílů na výši škod vlivem použité agrotechniky a absence protierozních opatření ze strany žalované se potvrdí oprávněnost jejich žaloby a přinese to pro ně příznivější rozhodnutí. Dovolatelé mají rovněž za to, že obecné soudy porušily jejich právo na soudní ochranu tím, že navzdory uvedeným novým skutečnostem zamítly žalobu na obnovu řízení. Navrhli proto, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla ve svém vyjádření dovolání žalobců jako nepřípustné odmítnout. Pokud dovolatelé zmiňovali trestní stíhání znalce Konečného, pak k tomu žalovaná uvádí, že byl zproštěn viny, neboť se neprokázalo, že by se dopustil přečinu podání nepravdivého posudku nebo křivé výpovědi. V původním řízení se navíc k věci vyjadřovali i jiní znalci, např. doc. RNDr. Miroslav Vysoudil, CSc. z UP Olomouc (obor meteorologie s odvětvím klimatologie), M. D., z VUT Brno (Ústav vodního hospodářství krajiny). Jejich závěry jsou podobné (téměř se shodují) se závěry VÚMOP.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), nadále též „o. s. ř.“, shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníky řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§241 odst. 1 o. s. ř.), avšak není přípustné (§237 o. s. ř.).
Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu je žaloba na obnovu řízení v občanském soudním řádu koncipována jako mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohl být znovu projednán pravomocně skončený spor nebo jiná právní věc, jestliže tu jsou skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, pro které původní rozhodnutí o věci samé z hlediska správnosti a úplnosti skutkových zjištění a skutkových závěrů nemůže obstát. Žaloba na obnovu řízení je institutem procesního práva, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4165/2013, uveřejněné pod č. 53/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní,
– dále jen „Sb. rozh obč.“).
Žalobou na obnovu řízení se pak nelze domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo vad řízení; k tomu podle povahy rozhodnutí a povahy namítaného pochybení slouží jiné opravné prostředky – odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3502/2009, ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 32 Cdo 4183/2011, nebo ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1828/2014).
V soudní praxi dále není pochyb o tom, že skutečnosti, rozhodnutí a důkazy jsou důvodem obnovy řízení podle ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jen tehdy, jestliže je účastník, který se domáhá obnovy, nemohl bez své viny použít v původním řízení (a jsou tedy pro účastníka ve srovnání s původním řízením nové) a jestliže pro něho mohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci; skutečnosti a důkazy jsou pro účastníka nové v případě, že účastník, ačkoliv v době původního řízení objektivně vzato existovaly, je nemohl bez své viny použít, například proto, že o nich nevěděl a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil svou povinnost tvrzení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3530/2007, dále ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1920/2009, nebo ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2001/2012). Byly-li důkazy účastníku již v původním řízení známy, nejedná se o způsobilý důvod k obnově řízení, ale o snahu směřující k nepřípustné reparaci pravomocného soudního rozhodnutí. Nemožností použít skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy bez své viny v původním řízení je míněna nemožnost provést dokazování v soudním řízení anebo nemožnost označit či předložit tyto skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy účastníkem řízení vůči soudu a nejde tu o případy neprovedení možného dokazování soudem ohledně těch skutečností, rozhodnutí a důkazů, které byly účastníky řízení označeny, avšak soudem byly pokládány za nerozhodné, a proto k jejich dokazování nebylo přikročeno (srov. například usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 1973 sp. zn. 9 Co 468/73, uveřejněné pod č. 19/75 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1303/2005, a ze dne 5. 12. 2013, sp. zn. 21 Cdo 215/2013).
V dané věci dovolatelé odbornou nezpůsobilost soudem ustanoveného znalce Konečného k vypracování znaleckého posudku ohledně posouzení příčin vzniku erozních smyvů opakovaně tvrdili již v původním řízení (prakticky od počátku, co byl znalec soudem ustanoven) a bylo na nich, aby v tomto směru unesli břemeno tvrzení a břemeno důkazní, což se jim však nepodařilo. Pokud nyní namítají, že odvolací soud v původním řízení použil znalcovo tvrzení (z dopisu pro Českou televizi, který jiní účastníci řízení tehdy přiložili ke svému odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně) ohledně jeho kvalifikace, respektive praxe v oboru, a dovolatelé nemohli vůbec tušit, že tuto argumentaci odvolací soud použije při zdůvodnění svého rozsudku stran odborné kompetence zmíněného znalce k vypracování znaleckého posudku, pak namítají procesněprávní vadu původního odvolacího řízení (námitka překvapivosti rozhodnutí), k jejíž nápravě však neslouží institut obnovy řízení. Lze též podotknout, že dovolatelům v původním řízení v zásadě nic nebránilo, aby se dotazovali na profesní zkušenosti znalce Konečného a doložili její nedostatečnost, pakliže po celou dobu namítali znalcovu neodbornost. Jestliže nyní tvrdí, že znalec Konečný lhal, pokud ve výše zmíněném dopise tvrdil, že je řešitelem státního úkolu ochrany půdy před erozí, 30 let řešil srážky v Beskydech a je vedoucím výzkumným pracovníkem VÚMOP, pak si tyto skutečnosti dovolatelé mohli ověřit v původním řízení. To koneckonců posléze i udělali, když zmíněné tvrzení o lživých vyjádřeních znalce namítali v dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v původním řízení. Nejde tedy o nové skutečnosti a důkazy, které by byly důvodem obnovy řízení.
Ani důkaz posudkem VÚMOP ze dne 31. 10. 2018 a jeho doplnění ze dne 10. 1. 2019, který nechala vypracovat Policie ČR v rámci trestního stíhání znalce Konečného, není novým důkazem, který by byl důvodem pro obnovu řízení. Důvodem povolení obnovy řízení totiž není skutečnost, že po (pravomocném) skončení řízení byl předložen znalecký posudek s jinými závěry, než jaké byly zjištěny v nalézacím řízení, o jehož obnovu jde. Není přitom podstatné, zda příčinou rozdílu byla chyba v podkladových údajích, z nichž znalec při zpracování posudku vycházel, nebo skutkovým okolnostem neodpovídající formulace zadání, které bylo podrobeno znaleckému zkoumání, či jiná chyba (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2015, sp. zn. 33 Cdo 5192/2014). Jak již bylo uvedeno, nemožností použít skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy bez své viny v původním řízení [§228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] je míněna nemožnost provést dokazování v soudním řízení nebo nemožnost označit či předložit tyto skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy účastníkem řízení vůči soudu. Dovolatelé navrhovali již v původním řízení, aby soud ustanovil znalcem právě VÚMOP, soud však zmíněnému návrhu nevyhověl. Jde tedy o případ neprovedení možného dokazování soudem ohledně těch skutečností, rozhodnutí a důkazů, které byly účastníky řízení označeny, avšak soudem byly pokládány za nerozhodné, a proto k jejich dokazování nebylo přikročeno. Navíc, jestliže po celou dobu původního řízení dovolatelé namítali nesouhlas se závěry znaleckého posudku znalce Konečného, pak si posudek, který vypracoval VÚMOP pro potřeby trestního řízení, mohli opatřit i v původním řízení.
Pokud dovolatelé dále namítali, že je to soud, kdo v původním řízení měl dbát mimo jiné o to, aby znalcem byl ustanoven odborník z daného oboru, a že rozhodnutí soudů v původním řízení jsou založena na nepodložených odhadech nekompetentního znalce a nemohou obstát ve srovnání s vyhodnocením příčin škodních událostí provedeném v souladu s odborným poznáním a metodickými postupy k tomu vypracovanými, pak nejde o skutečnosti, které by mohly být důvodem obnovy řízení, nýbrž jde opět o námitku vady původního řízení, případně je jimi napadáno samotné hodnocení důkazů v původním řízení, provedené soudem podle §132 a násl. o. s. ř., což však nelze činit žalobou na obnovu řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2001/2012).
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozsudek odvolacího soudu není z hlediska dovoláním vymezené právní otázky v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. jsou žalobci c) a d), jejichž dovolání bylo odmítnuto, povinni nahradit žalované náklady dovolacího řízení, které jsou představovány odměnou advokáta za jeden úkon právní služby 1 500 Kč (z tarifní hodnoty 10 000 Kč) podle §9 odst. 1 a §7 bodu 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Ve znění pozdějších předpisů, jednou paušální náhradou hotových výdajů advokáta 300 Kč dle §13 odst. 4 citované vyhlášky a 21% náhrady DPH ze součtu shora uvedených částek, celkem 2 178 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).
V Brně dne 26. 1. 2023
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu