ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.2340.2022.1
sp. zn. 25 Cdo 2340/2022-609
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Bořivoje Hájka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: J. S., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Lenkou Řehulovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Jakubská 121/1, 602 00 Brno, proti žalovanému: M. K., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Róbertem Pružinským, advokátem se sídlem Na Řádku 3173/8, 690 02 Břeclav, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného: Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČ 63998530, se sídlem Pobřežní 665/23, 186 00 Praha – Karlín, o náhradu újmy , vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 6 C 147/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2022, č. j. 17 Co 43/2021-573, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 11. 12. 2020, č. j. 6 C 147/2017-517, uložil žalobci, aby žalovanému a vedlejší účastnici společně a nerozdílně zaplatil náhradu škody ve výši 255 337 Kč (výrok I) a bolestné ve výši 175 896 Kč (výrok III), zamítl žalobu o zaplacení 208 097 Kč (výrok II), o zaplacení bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 1 171 000 Kč (výrok IV) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky V až VIII). Žalobcem uplatněný nárok na náhradu újmy v celkové výši 1 810 330 Kč, která mu měla vzniknout v souvislosti s dopravní nehodou zaviněnou žalovaným dne 29. 5. 2014, spočíval v náhradě za ztrátu na výdělku za období od 2. 6. 2014 do 31. 12. 2014 (362 592 Kč) a za období od 16. 1. 2017 do 28. 2. 2017 (54 143 Kč), v náhradě hotových výdajů spojených s péčí o zdraví (12 706 Kč), v náhradě nákladů za právní zastoupení žalobce v trestním řízení (24 790 Kč), v náhradě za vyhotovený znalecký posudek MUDr. Michalem Zeleným, Ph.D., (9 200 Kč), v bolestném (295 254 Kč) a v náhradě za ztížení společenského uplatnění (1 145 821 Kč). Soud vzal za prokázané, že dopravní nehoda byla hlavní příčinou vzniku újmy spočívající ve ztrátě na výdělku ve výši 238 595 Kč a v účelně vynaložených nákladech na léčení ve výši 3 674 Kč za období od 29. 5. 2014 do 31. 10. 2014; dovodil, že k 29. 10. 2014 došlo k ustálení zdravotního stavu žalobce. Žalobci dále náleží 13 068 Kč na nákladech za právní zastoupení v trestním řízení. Okresní soud žalobci nepřiznal náhradu újmy, která mu měla vzniknout v důsledku jiných zdravotních potíží spočívajících ve ztrátě na výdělku za období od 1. 11. 2014 do 28. 2. 2017 a v nákladech léčení za uvedenou dobu, neboť dovodil, že s předmětnou nehodou již nesouvisely. Nárok žalobce na úhradu 9 200 Kč za vypracovaný znalecký posudek MUDr. Michalem Zeleným, Ph.D., shledal nedůvodným, neboť jej nepovažoval za náklad potřebný k účelnému uplatňování práva.
Krajský soud v Brně k odvolání všech účastníků rozsudkem ze dne 12. 4. 2022, č. j. 17 Co 43/2021-573, rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 238 595 Kč, v části výroku II o zamítnutí žaloby pro 20 754 Kč a v nákladových výrocích V, VI, VII a VIII, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok I), a v části výroku II o zamítnutí žaloby pro 187 343 Kč a ve výroku IV rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II). Krajský soud uzavřel, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný způsobil dne 29. 5. 2014 dopravní nehodu, při které došlo k újmě na zdraví žalobce. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žalobci přísluší náhrada za ztrátu na výdělku a účelně vynaložené náklady na léčení po dobu od 29. 5. 2014 nejdéle do 31. 10. 2014 i s tím, že při stanovení výše náhrady za ztrátu na výdělku lze vycházet z příjmu, který žalobce mohl dosahovat u společnosti CARCITY, a.s. Odvolací soud však vytkl soudu prvního stupně, že z odůvodnění jeho rozsudku není zcela zřejmé, jakým způsobem dospěl k výpočtu přiznané částky, zda se jedná o částku představující čistý či hrubý výdělek, a s přihlédnutím k tomu, že žalobce měl se společností CARCITY, a.s., v pracovní smlouvě sjednánu zkušební dobu, dovodil, že náhrada za ztrátu na výdělku by měla žalobci náležet toliko za tři měsíce, proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 238 595 Kč zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Dále se zabýval tím, zda hospitalizace žalobce ve dnech 8. 6. – 10. 6. 2015 a 15. 1. – 20. 1. 2017, operace vyhřezlých plotének žalobce v roce 2017 a porucha sluchu žalobce jsou v příčinné souvislosti s dopravní nehodou. Na základě znaleckých posudků znalců MUDr. Stanislava Kazdy a MUDr. Libora Jeřábka, Ph.D., uzavřel, že zdravotní obtíže, které žalobce měl v souvislosti s vyhřezlými ploténkami, operací páteře, hospitalizací v roce 2017 a s poruchou sluchu, nelze dávat do souvislosti s dopravní nehodou, a proto mu ztížení společenského uplatnění v příčinné souvislosti s ní nevzniklo. Potvrdil proto výrok IV rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení 1 171 000 Kč, sestávající z 1 145 821 Kč (náhrada za ztížení společenského uplatnění) a z 25 179 Kč (náhrada za bolest v souvislosti s posttraumatickou stresovou poruchou). K zamítnutí žaloby ohledně 208 097 Kč (výrok II rozsudku soudu prvního stupně) odvolací soud uvedl, že žalobcem uplatněná náhrada za ztrátu na výdělku představovala celkem 416 738 Kč, žalobci z tohoto titulu bylo přisouzeno 238 595 Kč. Nepřiznání rozdílu těchto částek ve výši 178 143 Kč a částky 9 200 Kč (náklady na znalecký posudek vypracovaný znalcem MUDr. Michalem Zeleným, Ph.D.) považoval odvolací soud za správné, proto potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i v části výroku II o zamítnutí žaloby pro 187 343 Kč. Rozdíl mezi 208 097 Kč a 187 343 Kč činí 20 754 Kč (nepřiznané náklady na právní zastoupení žalobce v trestním řízení a náklady vynaložené v souvislosti s léčením), přičemž v této částce odvolací soud rozsudek zrušil pro nepřezkoumatelnost a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně mu uložil, aby rozhodl o dalším bolestném ve výši 94 230 Kč.
Proti výroku II rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Přípustnost dovolání založil na tvrzení, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá v nesprávném právním posouzení věci. Odvolacímu soudu vytkl, že se v rozporu s výsledky dokazování ztotožnil se skutkovými závěry okresního soudu a argumenty žalovaného a vedlejší účastnice, aniž by se dostatečně vypořádal se všemi provedenými důkazy, především znaleckým posudkem MUDr. Michala Zeleného, Ph.D., a závěry ošetřujících lékařů žalobce. Dovolatel je přesvědčen, že bylo jednoznačně prokázáno, že veškeré jeho následné zdravotní problémy s páteří a sluchovým ústrojím jsou v příčinné souvislosti s dopravní nehodou zaviněnou žalovaným, proto je výrok II rozsudku odvolacího soudu nesprávný, neboť vychází z opačného závěru. Dovolatel také nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, že mu náleží náhrada za ztrátu na výdělku pouze za tři měsíce u společnosti CARCITY, a.s. Navrhl proto, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že žalobě vyhoví a nově rozhodne o náhradě nákladů řízení, nebo rozsudek odvolacího soudu zruší a věc vrátí k novému rozhodnutí.
Žalovaný a vedlejší účastnice navrhli odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem, není však podle §237 o. s. ř. přípustné.
Namítá-li dovolatel v podstatě pouze to, že soudy nesprávně vyhodnotily obsah provedených důkazů a dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním, především tím, že nedostatečně přihlédly ke znaleckému posudku MUDr. Michala Zeleného, Ph.D., a k závěrům ošetřujících lékařů žalobce, a činí-li vlastní skutkové závěry, které podle jeho názoru vyplývají z provedených důkazů, neuplatňuje tím (jediný možný) dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., podle nějž nesprávné právní posouzení věci může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. Tyto námitky postrádají charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit, nesměřují totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem. V podstatě se dovolatel domáhá přezkumu skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí; nesprávnost právního posouzení odvozuje nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž proto, že po právní stránce byl posouzen skutkový stav, s nímž on nesouhlasí. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu (§241a odst. 1 o. s. ř.) však není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, ani zpochybnění samotného hodnocení důkazů soudem prvního stupně nebo odvolacím soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolací soud se proto těmito výhradami nezabýval, neboť skutkovým stavem je vázán a není oprávněn jeho správnost přezkoumávat (§241a odst. 1 a §242 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud se nemohl zabývat ani námitkou proti závěru, že dovolateli náleží náhrada za ztrátu na výdělku pouze za tři měsíce u společnosti CARCITY, a.s., neboť tato otázka (náhrada za ztrátu na výdělku po dobu od 2. 6. 2014 do 31. 10. 2014) bude předmětem řízení před soudem prvního stupně po částečném zrušení jeho rozsudku [viz výrok I rozsudku odvolacího soudu, který nebyl dovoláním napaden, ostatně podle §238 odst. 1 písm. k) o. s. ř. by v tomto rozsahu bylo dovolání nepřípustné]. Pro dobu po 31. 10. 2014 platí to, co je uvedeno v předchozím odstavci, totiž že i zde dovolatel zpochybňuje pouze skutkové závěry soudů obou stupňů, aniž by vymezil právní otázku, kterou by měl dovolací soud řešit.
Nejvyšší soud ze všech těchto důvodů dovolání žalobce podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Tímto rozhodnutím se řízení nekončí; o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 2. 2023
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu