ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.2429.2021.2
sp. zn. 25 Cdo 2429/2021-89
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobců: a) P. P. , narozený XY, b) J. P. , narozená XY, oba bytem XY, žalobkyně b) zastoupena žalobcem a), vykonávajícím advokacii se sídlem XY, proti žalované: PMP-REGIA STYL, společnost s ručením omezeným , IČO 25007271, se sídlem Osadní 1299/36, Praha 7, zastoupená JUDr. Milanem Štětinou, advokátem se sídlem Jiráskova 614/11, Česká Lípa, o odčinění nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 8 C 400/2019, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2021, č. j. 17 Co 11/2021-68, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2021, č. j. 17 Co 11/2021-68, ve výrocích II, III a IV, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 8. 8. 2017, č. j. 4 C 185/2012-181, v části výroků I a II, kterými byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobcům a) a b) každému 50 001 Kč s příslušenstvím, a výrocích III a IV, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 7 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 19. 8. 2020, č. j. 8 C 400/2019-42, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 27. 10. 2020, č. j. 8 C 400/2019-54, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobcům a) a b) každému 150 000 Kč s příslušenstvím (výroky I a II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III a IV). Žalobci svůj nárok na odčinění nemajetkové újmy dovozovali z toho, že s žalovanou uzavřeli smlouvu o dílo na stavební úpravy týkající se srovnání podlah do roviny v jejich bytě – v kuchyni, v obývacím pokoji a v chodbě. Dílo vykázalo vady, které žalovaná přes reklamaci neodstranila, a proto žalobci od smlouvy odstoupili a smlouva byla zrušena. Nemajetková újma měla spočívat v tom, že žalobci nemohli v období od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2019 byt řádně užívat, tj. po dobu 30 měsíců. Jako odčinění žádají každý 5 000 Kč za jeden měsíc, přičemž uvádějí, že pokud by si hypoteticky v předmětné době pronajali náhradní byt, nejednalo by se o částku nižší než 18 000 Kč měsíčně. Soud prvního stupně poučil žalobce, že omezení užívat věc je primárně škodou majetkovou a pokud nadále trvají na nároku na odčinění nemajetkové újmy, je jejich povinností specifikovat, v čem má tato újma přesně spočívat. Žalobci nato zopakovali, že žádají odčinění nemajetkové újmy v souvislosti s omezením užívání jejich bytu. Obvodní soud následně uzavřel, že žalobci neunesli břemeno tvrzení ve smyslu §101 o. s. ř. ohledně toho, v čem měli utrpět nemajetkovou újmu, proto jejich žalobu zamítl.
2. K odvolání žalobců Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 3. 2021, č. j. 17 Co 11/2021-68, rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výrocích I a II ohledně zamítnutí žaloby, aby žalovaná byla povinna zaplatit 99 999 Kč s příslušenstvím každému z žalobců a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I), ve zbylém rozsahu, tj. co do zamítnutí ohledně částek 50 001 Kč s příslušenstvím pro každého z žalobců, výroky I a II potvrdil (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok III) a soudem odvolacím (výrok IV). Ztotožnil se přitom s právním posouzením soudu prvního stupně, že žalobci ve sporu neunesli břemeno tvrzení (uvedli pouze, že újma nezasáhla jejich zdravotní stav ve smyslu psychologickém či psychiatrickém a v bytě byla prašnost). Částečně relevantní skutková tvrzení obsahovalo až odvolání, kde žalobci uvedli, že byt nemohli užívat, vařit v něm, přijímat návštěvy a jejich návštěva z Moravy se musela ubytovat v hotelu. Doplnili rovněž, že za nemajetkovou újmu považují i ztrátu času, který již čtvrtým rokem vynakládají na odstranění následků vadného díla. K těmto skutečnostem však odvolací soud nemohl přihlédnout s ohledem na §205a o. s. ř. Žalobci navržené důkazy se pak týkaly vad díla a škody vzniklé jejich odstraněním, nikoli nemajetkové újmy. V úvodu svého odvolání pak žalobci vzali žalobu částečně zpět (každý z nich v rozsahu 99 999 Kč s příslušenstvím). Byť tento procesní návrh nebyl z jejich strany nijak odůvodněn, odvolací soud mu dle §222a odst. 1 o. s. ř. vyhověl.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu výroků II, III a IV podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují pro otázky rozhodovací praxí dovolacího soudu doposud neřešené, a to: 1) Zda v důsledku nepřiměřené délky reklamačního řízení (obstrukcí a průtahů zhotovitele) vadného plnění ze smlouvy o dílo a v důsledku toho nemožnosti řádného užívaní bytu, dochází k nemajetkové újmě uživatele bytu. 2) Zda ztráta času, kdy bylo nutné se zabývat vyřizováním reklamace vadného díla, je nemajetkovou újmou. 3) Zda v případě, kdy žalovaná v průběhu řízení opakovaně tvrdí, že došlo ke vzniku nemajetkové újmy, avšak v menším rozsahu co do její doby trvání, kdy uvedla i její výši, lze zamítnout žalobu v celém rozsahu. 4) Zda skutečnost, kdy zhotovitel vadného díla po pravomocném rozhodnutí soudu, neučiní ničeho k jeho odstranění a musí tak učinit sám objednatel, je pokračující nemajetkovou újmou. Dovolatelé namítají, že ještě před rozhodnutím soudu prvního stupně svoji nemajetkovou újmu specifikovali mimo jiné tak, že: „ Byt nelze nejen užívat, ale ani přijímat žádné návštěvy, naše rodina z Moravy, musela přespat v hotelu a nyní naše návštěvy z tohoto důvodu zcela omezila. V bytě lze připravit pouze čaj, jinak je nutné donášet jídlo z restaurací, stejně tak na vánoce roku 2017 jsme byli poprvé v životě nuceni objednat štědrovečerní večeři v restauraci.“ (…) Nárok vyplývá z toho, že má nárok na vhodný život, zdravé životní prostředí. V bytě se neustále prášilo. (…) Doplňujeme specifikaci nemateriální újmy spočívající v nemožnosti řádného užívání bytu o ztrátu času, který již čtvrtým rokem (!) bylo, je a bude nutné vynaložit na nápravu následků vadného díla zhotoveného žalovanou…“. Dále se domnívají, že se odvolací soud odchýlil od konstantní judikatury v otázkách doložení vzniku nemajetkové újmy znaleckým posudkem a posouzení nemožnosti trávit společně Vánoce podle dosavadních zvyklostí jako nemajetkovou újmu. Dovolatelé též namítají, že v řízení došlo k vadám tím, že soud prvního stupně vrátil důkaz předložený účastníkem řízení bez jeho provedení před pravomocným skončením věci, odvolací soud jej tak neměl k dispozici, dále neprovedením žádného z předložených 13 důkazů, opakovaným nesprávným poučením soudem prvního stupně o druhu žalobou uplatněného nároku jako majetkové škody. Ohledně náhrady nákladů řízení pak namítají, že odvolací soud rozhodl v rozporu s dobrými mravy. Navrhli proto, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ve výrocích II, III a IV a vrátil věc v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
4. Žalovaná ve svém vyjádření označila dovolaní žalobců za nedůvodné a navrhla, aby bylo odmítnuto a uloženo žalobcům nahradit jí náklady dovolacího řízení.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenými advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., a je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při řešení procesní otázky splnění povinnosti žalobců tvrdit rozhodné skutečnosti (unést břemeno tvrzení) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je důvodné.
6. Nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
7. V projednávané věci je základním předpokladem povinnosti odčinit nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení, nebo jen v ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě. Tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí zde být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a dotčením osobnostní sféry fyzické osoby. Neoprávněným zásahem je zásah do osobnosti fyzické osoby, který je v rozporu s objektivním právem, tj. s právním řádem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2016, sp. zn 30 Cdo 464/2016).
8. Podle §101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení.
9. Břemenem tvrzení se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že určitá skutková okolnost nemohla být prokázána, neboť vůbec nebyla účastníky tvrzena. Rozsah povinnosti tvrzení a rovněž důkazní povinnosti určuje skutková podstata hmotněprávní normy, jež má být aplikována. Jestliže účastník řízení netvrdil všechny rozhodné skutečnosti významné pro rozhodnutí, muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 33 Cdo 1074/2011).
10. V daném případě bylo povinností žalobců mimo jiné tvrdit skutečnosti ohledně jimi utrpěné nemajetkové újmy, kterou po žalované požadují k odčinění. Za takové skutečnosti přitom lze považovat tvrzení žalobců, že: „ Byt nelze nejen užívat, ale ani přijímat žádné návštěvy, naše rodina z Moravy, musela přespat v hotelu a nyní naše návštěvy z tohoto důvodu zcela omezila. V bytě lze připravit pouze čaj, jinak je nutné donášet jídlo z restaurací, stejně tak na vánoce roku 2017 jsme byli poprvé v životě nuceni objednat štědrovečerní večeři v restauraci.“ (zmíněno již v žalobě), dále „Nárok vyplývá z toho, že má nárok na vhodný život, zdravé životní prostředí. V bytě se neustále prášilo.“ (žalobci uvedeno dne 1. 7. 2020 při prvním jednání ve věci před soudem prvního stupně), a dále „ Doplňujeme specifikaci nemateriální újmy spočívající v nemožnosti řádného užívání bytu o ztrátu času, který již čtvrtým rokem (!) bylo, je a bude nutné vynaložit na nápravu následků vadného díla zhotoveného žalovanou…“ (uvedeno v doplnění tvrzení žalobců ze dne 12. 6. 2020).
11. Vzhledem k uvedenému tak nelze přisvědčit závěru odvolacího soudu o nedostatku skutkových tvrzení žaloby ohledně specifikace utrpěné nemajetkové újmy žalobců. Byť lze souhlasit se soudy, že žalobci své nároky fakticky vymezují převážně jako majetkovou škodu v souvislosti s omezením užívání jejich bytu, přesto splnili svoji povinnost tvrzení i ohledně specifikace utrpěné nemajetkové újmy. Dospěl-li odvolací soud k opačnému závěru, odchýlil se tím od výše zmíněné ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
12. Podle §242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud však v posuzovaném řízení žádné vady neshledal. I kdyby se soud dopustil dovolatelem tvrzených vad při dokazování, či spíše neprovedení dokazování, nejednalo by se o vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pro posouzení unesení břemene tvrzení ze strany žalobců má totiž vliv především to, zda určitá relevantní skutečnost byla z jejich strany vůbec tvrzena. Dokazování se pak váže primárně až k povinnosti (břemenu) důkazní.
13. Aniž by bylo zapotřebí zabývat se dalšími námitkami žalobců, lze již z výše uvedených důvodů uzavřít, že uplatněný dovolací důvod je naplněn a že rozhodnutí odvolacího soudu není v dovoláním napadené části věcně správné. Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro změnu rozsudku odvolacího soudu, napadený rozsudek v části uvedené ve výroku tohoto rozsudku bez jednání zrušil (§243a odst. 1 věta první, §243e odst. 1 o. s. ř.); protože důvody, pro které bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil částečně i toto rozhodnutí a věc vrátil ve zrušeném rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
14. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V dalším řízení soud posoudí, zda v dané věci jsou splněny předpoklady pro přiznání náhrady nemajetkové újmy s ohledem na §2894 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a pokud ano, tak v jaké výši. V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne o náhradě všech nákladů řízení včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 2. 2023
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu