ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.2571.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 2571/2021-440
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: I. K. , narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Markem Davidem, advokátem se sídlem Lešetín IV 777, Zlín, proti žalované: Lidl Česká republika v. o. s. , IČO 26178541, se sídlem Nárožní 1359/11, Praha 5, zastoupená JUDr. Michaelou Šerou, advokátkou se sídlem Vodičkova 710/31, Praha 1, o 690 593 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 7 C 154/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 30. 3. 2021, č. j. 60 Co 153/2020-370, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 13 794 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky JUDr. Michaely Šeré.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 30. 3. 2021, č. j. 60 Co 153/2020-370, změnil výrok o povinnosti žalobkyně nahradit státu náklady řízení a ve zbytku potvrdil rozsudek ze dne 28. 1. 2020, č. j. 7 C 154/2018-257, ve spojení s usnesením ze dne 23. 4. 2020, č. j. 7 C 154/2018-283, jímž Okresní soud v Kroměříži zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 690 593 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu; rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky a vůči státu. Rozhodl tak o žalobě na náhradu škody na zdraví za zranění žalobkyně, které utrpěla v provozovně žalované. Tato náhrada měla sestávat z náhrady za ztrátu na výdělku za dobu pracovní neschopnosti od 3. 3. 2017 do 30. 6. 2017 ve výši 120 975 Kč, za léčebné výlohy spojené s výdaji na zdravotní potřeby, za náklady cest na kontroly k lékaři ve výši 16 513 Kč, za bolest ve výši 52 459 Kč a za posudek ke zjištění výše bolestného ve výši 2 000 Kč, za ztížení společenského uplatnění (dále jen „ZSU“) ve výši 493 646 Kč a za posudek ke zjištění výše ZSU ve výši 5 000 Kč. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně nakupovala společně s přítelkyní dne 2. 3. 2017 v prodejně žalované č. XY na XY v XY a poté, co si nakoupily a byly u pokladny, odběhla žalobkyně pro krabici na nákup, nedívala se pod nohy, periferně sledovala regály se zbožím v okolí a po asi osmi krocích v uličce s nápoji pravou nohou uklouzla na zavadlém listu zeleniny a spadla dozadu hlavou směrem k pokladnám částečně na levý bok a levý loket. Žalovaná podlahu prodejny prostřednictvím svých zaměstnanců v den úrazu žalobkyně průběžně uklízela a udržovala ji čistou a suchou. Tak tomu bylo i v uličce s nápoji. V den škodní události činil počet platících zákazníků prodejny žalované téměř 3 000 osob a k žádnému dalšímu úrazu v ten den nedošlo. Na základě uvedených zjištění dospěl odvolací soud k závěru, že jsou splněny předpoklady odpovědnosti žalované za újmu vzniklou žalobkyni podle §2924 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), neboť žalobkyni byla způsobena újma na zdraví v souvislosti s provozem žalované v její prodejně. Žalované se však podařilo prokázat, že vynaložila veškerou rozumnou péči na to, aby ke škodě nedošlo, čímž se výše zmíněné odpovědnosti zprostila ve smyslu §2924 věty druhé o. z. Podle odvolacího soudu výskyt listu zeleniny, na kterém žalobkyně uklouzla na podlaze prodejny v uličce s nápoji a zranila se, představuje ojedinělý exces, kterému žalovaná nemohla zabránit, když vynaložila veškerou péči, tj. přijetí všech možných a dostupných opatření k úklidu podlahy prodejny, aby škoda nevznikla. Po žalované nelze rozumně požadovat, aby v každé minutě sledovala každého zákazníka, který nakupuje zeleninu, zda mu na místě, kde se nachází jiné zboží v jiné části prodejny, neupadne list zeleniny tam, kde ke znečištění prodejny běžně nedochází (např. ve zmíněné uličce s nápoji) a je postačující průběžná kontrola a průběžný, byť méně častý úklid takových částí prodejny.
Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku, kterým odvolací soud potvrdil zamítnutí žaloby soudem prvního stupně a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z §237 o. s. ř. tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, a to v otázce zproštění odpovědnosti provozovatele supermarketu za škodu ve smyslu §2924 o. z. ve vztahu k úklidu podlahy prodejny a reakce na případné incidenty v prodejně typu upadnutí zboží na podlahu. Zároveň jde o otázku, zda je odpovědnost provozovatele dle §2924 o. z. odpovědností vystavenou na principu zavinění, anebo se jedná o odpovědnost tzv. objektivní. Dovolatelka má za to, že se odvolací soud měl zabývat tím, kdo daný list zeleniny na podlahu prodejny upustil a jak dlouho na podlaze ležel. Podle ní je rozumné po žalované požadovat, aby z podlahy uklidila případně upadnuté zboží. O excesivní požadavek na žalovanou by se mohlo jednat pouze v případě, že by prokázala, že list na podlahu někdo ze zákazníků upustil natolik krátce před úrazem, že po ní nelze rozumně požadovat, aby jej uklidila. To se však nestalo, žalovaná nic takového neprokázala a ani netvrdila. Žalovaná podle přesvědčení dovolatelky neprokázala naplnění důvodů pro zproštění její odpovědnosti podle §2924 o. z. Později ke svému dovolání doplnila, že její argumentaci by mohl podpořit v mezidobí vydaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2387/2020. Navrhla zrušení rozsudků soudů obou stupňů, včetně rozhodnutí na těchto rozhodnutích závislých, a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve vyjádření ztotožnila s posouzením odvolacího soudu a zdůraznila, že jeho rozhodnutí není založeno na posuzování otázky, zda odpovědnost z provozní činnosti vychází ze subjektivního či objektivního principu, navíc dovolací soud k této otázce již svůj názor vyjádřil. Dále má zcela za to, že naplnila předpoklady pro zproštění své odpovědnosti za újmu dovolatelky. Navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), avšak není přípustné (§237 o. s. ř.).
Ačkoli některé z více žalobou uplatněných dílčích nároků nepřevyšují 50 000 Kč, neuplatní se v projednávané věci výluka z přípustnosti dovolání stanovená v §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť právní otázky vymezené dovoláním jsou společné pro všechny dílčí nároky, uvedená výluka tedy nemůže splnit svou funkci odbřemenění dovolacího soudu a naopak v případě, že by dovolání bylo shledáno přípustným a důvodným ohledně nároků převyšujících 50 000 Kč, bylo by vyloučení ostatních nároků z přezkumu dovolacího soudu a z možností nápravy chybného rozhodnutí odvolacího soudu nepřiměřeným a racionálně stěží odůvodnitelným omezením práv dovolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1907/2021, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2478/2015, uveřejněného pod číslem 9/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Kromě toho náklady, jež žalobkyně mimo soudní řízení vynaložila na znalecké posudky, jsou příslušenstvím uplatněného nároku ve smyslu §513 o. z., k němuž se při posouzení přípustnosti dovolání z hlediska peněžního limitu podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nepřihlíží; rozhodnutí o tomto příslušenství je závislé na výsledku řízení ve věci samé a sdílí osud jistiny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1924/2021).
Nejvyšší soud předesílá, že je vázán vymezením důvodu dovolání, a není tudíž oprávněn přezkoumávat dovoláním nenapadený závěr, že uplatněný nárok je nárokem na náhradu škody z provozní činnosti podle §2924 o. z.
Otázkou, zda je odpovědnost provozovatele dle §2924 o. z. odpovědností založenou na principu zavinění, anebo se jedná o odpovědnost tzv. objektivní, se Nejvyšší soud v dané věci nezabýval, neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí nezávisí. Z §237 o. s. ř. přitom vyplývá, že jedním z předpokladů přípustnosti dovolání je i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013), naopak pokud na dané otázce napadené rozhodnutí nezávisí, nemůže přípustnost dovolání založit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2021, sp. zn. 25 Cdo 276/2020). Navíc rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá na závěru, že by nebyly splněny předpoklady povinnosti k náhradě škody podle §2924 věty první o. z., nýbrž na závěru, že se žalovaná této povinnosti zprostila podle §2924 věty druhé o. z.
Ustanovení §2924 věty druhé o. z., které odvolací soud aplikoval, je právní normou s relativně neurčitou hypotézou, která umožňuje soudům, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezily samy hypotézu právní normy z širokého, předem neomezeného okruhu okolností; dovolací soud tak může úvahu odvolacího soudu o tom, v jakém rozsahu se škůdce zprostil odpovědnosti za škodu, přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1127/2018).
Odvolací soud na základě skutkových zjištění nepodléhajících dovolacímu přezkumu učinil závěr, že žalovaná podlahu prodejny prostřednictvím svých zaměstnanců v den úrazu žalobkyně průběžně uklízela a udržovala ji čistou a suchou. Výskyt listu zeleniny, na kterém žalobkyně uklouzla na podlaze prodejny v uličce s nápoji a zranila se, představuje ojedinělou situaci, které žalovaná nemohla zabránit, když vynaložila veškerou péči, tj. přijala všechna dostupná opatření k úklidu podlahy prodejny, aby škoda nevznikla. Po žalované nelze rozumně požadovat, aby v každé minutě sledovala každého zákazníka (v den škodní události činil počet platících zákazníků prodejny žalované téměř 3 000 osob), který nakupuje zeleninu, zda mu na místě, kde se nachází jiné zboží v jiné části prodejny, neupadne list zeleniny tam, kde ke znečištění prodejny běžně nedochází (např. ve zmíněné uličce s nápoji) a je postačující průběžná kontrola prodejny a průběžný, byť méně častý úklid těchto částí. Nejvyšší soud nepovažuje tuto úvahu odvolacího soudu za zjevně nepřiměřenou. Za zjevně nepřiměřený naopak pokládá názor žalobkyně, že by se odvolací soud měl zabývat tím, kdo list zeleniny na podlahu prodejny upustil a jak dlouho na podlaze ležel, a že by se žalovaná mohla zprostit povinnosti k náhradě škody, jen jestliže by prokázala, že list na podlahu někdo ze zákazníků upustil natolik krátce před úrazem, že po ní nelze rozumně požadovat, aby jej uklidila.
Poukaz dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2387/2020, pak není na projednávanou věc přiléhavý. Uvedený rozsudek se zabýval výkladem prevenční povinnosti dle §2900 a 2901 o. z., a posuzoval odlišný skutek, dle kterého žalobkyně utrpěla úraz v nákupní galerii vlivem poškozeného místa v podlaze, které překrývala mírně vyvýšená deska, připevněná k podlaze lepicí páskou, toho dne sešlapanou. Jednalo se o odpovědnost vlastníka galerie ve vztahu k jeho návštěvníkovi a stěžejní otázkou byla dostatečnost označení překážky na podlaze, o níž vlastník galerie předem věděl. V projednávané věci se však jedná o situaci, kdy se na jinak suché a čisté podlaze prodejny náhodou ocitl ojedinělý list zeleniny, jehož výskyt v daném úseku byl pro žalovanou nepředvídatelný.
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroků o nákladech řízení.
Ze všech uvedených důvodů proto dovolací soud dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná má právo na náhradu nákladů, které sestávají z odměny advokáta ve výši 11 100 Kč podle §1 odst. 2, §6 odst. 1, §7 bodu 6, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“) za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání), a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle §2 odst. 1 a §13 odst. 4 vyhlášky a 21% náhrady daně z přidané hodnoty ze součtu shora uvedených částek, celkem tedy 13 794 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný účastník povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 1. 3. 2023
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu