ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.2696.2022.1
sp. zn. 25 Cdo 2696/2022-108
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: V. K. , narozený dne XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Jiřím Slezákem, advokátem se sídlem Ulrichovo nám. 737/3, 500 02 Hradec Králové, proti žalovaným: 1. statutární město Hradec Králové , IČO 00268810, se sídlem Československé armády 408/51, 500 02 Hradec Králové, 2. Technické služby Hradec Králové , IČO 64809447, se sídlem Na Brně 362, 500 06 Hradec Králové, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group , IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, 186 00 Praha 8, o náhradu újmy 379 716 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 12 C 157/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 5. 2022, č. j. 26 Co 76/2022-85, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným a vedlejší účastnici náhradu nákladů dovolacího řízení, a to každému 300 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 3. 5. 2022, č. j. 26 Co 76/2022-85, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 1. 2022, č. j. 12 C 157/2021-50, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 379 716 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Soudy vyšly ze zjištění, že žalobce dne 19. 9. 2018 upadl na chodníku v XY ulici v XY a utrpěl vícečetnou zlomeninu kolena a tříštivou zlomeninu části stehenní kosti. Chodník byl tvořen betonovými dlaždicemi, které byly popraskané, v některých místech části dlaždice zcela chyběly, povrch chodníku byl nerovný. Žalobce si mechanismus pádu nepamatuje, neví, jestli zakopl o dlaždici, stoupl na uvolněnou dlaždici nebo do prohlubně po dlaždici. O stavu chodníku věděl, byl blízko jeho bydliště, chodil tam pravidelně. Sám uvedl, že chodník nebyl v dobrém stavu, jak je to v XY obvyklé. Po právní stránce soudy věc posoudily podle §26 a §27 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, (dále jen „silniční zákon“), a podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1621/2020. Odvolací soud dovodil, že když se přesný mechanismus zranění nepodařilo zjistit, neprokázal žalobce existenci závady ve schůdnosti. Současně uzavřel, že jedna uvolněná dlaždice nemohla na stávajícím stavu chodníku představovat nenadálou a nepředvídatelnou změnu hrozící vznikem újmy, tedy závadu ve schůdnosti ve smyslu §26 silničního zákona. Odvolací soud neshledal ani obecnou odpovědnost žalovaných podle občanského zákoníku, neboť se neprokázalo, že by porušili nějakou svoji povinnost.
Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena. Odkazuje sice na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1621/2020 a cituje ho, nicméně připomíná, že se dovolací soud ve své judikatuře zabýval především otázkami v souvislosti s úrazy na komunikacích v zimním období. Proto považuje svůj problém, k němuž došlo v jiném ročním období, za výjimečný. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Vytýká odvolacímu soudu jeho přesvědčení, že se neprokázala existence závady ve schůdnosti spočívající v našlápnutí dovolatele na uvolněnou dlaždici. Jednalo se o nečekanou a mimořádnou událost. Samotné zranění svědčí pro určitý šok, který dovolatel utrpěl po pádu. Vyžadovat po něm naprosto přesný popis „kroku za krokem“ by bylo velmi přísné. Dovolatel nemohl předvídat zhoupnutí dlaždice, na kterou došlápl, a proto se pro něj jednalo o nenadálou a nečekanou závadu ve schůdnosti. Na závěr dovolatel opakuje, že se domáhá revize právního posouzení věci tak, že šlo o nenadálou a nečekanou závadu ve schůdnosti, která vybočovala z jinak celkově zhoršeného stavu chodníku, což žalobci bylo známo, a jeho nárok je proto důvodný. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oba žalovaní i vedlejší účastnice na jejich straně ve svých vyjádřeních shodně uvedli, že souhlasí s napadeným rozhodnutím a považují ho za správné. Navrhli odmítnutí nebo zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., shledal, že dovolání žalobce není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Rozhodnutí odvolacího soudu je při řešení otázky odpovědnosti za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, podle níž úprava obsažená v silničním zákoně zakládá zpřísněnou (tzv. objektivní) odpovědnost vlastníka komunikace za újmu, která vznikne uživateli v důsledku zvláštní nekvality komunikace definované pojmem závada ve schůdnosti. Jde o odpovědnost bez ohledu na protiprávnost a zavinění (za výsledek). Popsaná odpovědnost však není založena na jakékoliv nekvalitě komunikace, nýbrž je spojena jen s určitou zvláště kvalifikovanou okolností, kterou je výskyt tzv. závady ve schůdnosti, definované v §26 odst. 7 silničního zákona. Závadou ve schůdnosti může být jen takový úsek (místo) komunikace, který se svou nekvalitou vymyká obecnému stavu natolik, že jej uživatel není schopen rozlišit a upravit způsob chůze tomuto nenadálému nebezpečí. Není přitom vyloučeno, že závada ve schůdnosti se může vyskytnout i v úseku špatného stavebního stavu komunikace, jestliže (ne)kvalitu vozovky či chodníku natolik výrazně překračuje, že ji uživatel nemůže rozpoznat ani při pohybu uzpůsobeném zhoršenému stavu komunikace (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 25 Cdo 134/2014, uveřejněného pod č. 57/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“). Jinými slovy závadou, s níž jedině se pojí objektivní odpovědnost vlastníka komunikace, je výrazně kvalitativně zhoršené místo oproti celkovému okolnímu stavu komunikace, které je pro svou povahu či umístění pro uživatele nenadálé, tj. nepředvídatelné ve smyslu §26 odst. 1 a 2 silničního zákona a vymyká se obecnému stavu komunikace natolik, že je uživatel není schopen rozlišit a upravit způsob chůze (jízdy) tomuto nenadálému nebezpečí (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 25 Cdo 574/2020, a rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1621/2020, uveřejněný pod č. 27/2022 Sb. rozh. obč., ústavní stížnost proti tomuto rozsudku podaná byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 1. 12. 2021, sp. zn. II. ÚS 887/21). V posuzované věci upadl žalobce na chodníku, který byl celkově ve špatném stavu, o čemž dovolatel věděl. Ať již příčinou pádu byla uvolněná nebo chybějící dlaždice, podle skutkového zjištění odvolacího soudu nevybočovalo takové místo z celkově neuspokojivého stavu chodníku, a již proto se o závadu ve schůdnosti ve smyslu §26 odst. 7 silničního zákona jednat nemůže a nebyly tak splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti žalovaných podle tohoto ustanovení. Byť odvolací soud své rozhodnutí opíral o skutkový závěr, že se žalobci nepodařilo prokázat existenci závady ve schůdnosti, obsahuje rozhodnutí i právní závěr o tom, že závada jedné dlaždice v celkově neuspokojivém stavu chodníku nemůže představovat závadu ve schůdnosti. Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a proto námitky dovolatele nemohou založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. Proti závěru o nesplnění podmínek obecné odpovědnosti za stav celého chodníku dovolatel námitky nevznáší, proto tento závěr nepodléhá dovolacímu přezkumu.
Považuje-li dovolatel svůj případ za výjimečný tím, že se na rozdíl od většiny případů řešených dovolacím soudem odehrál mimo zimní období, není z dovolání zřejmé, proč by tato okolnost měla hrát roli při výkladu pojmu závada ve schůdnosti definovaného v §26 odst. 7 silničního zákona. Závěry vyplývající z ustálené shora citované judikatury jsou použitelné na posouzení závady ve schůdnosti, ať již je zkoumána za jakéhokoli ročního období. Z případů řešených dovolacím soudem, které se odehrály mimo zimní období, lze odkázat například na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1304/2006, nebo ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 25 Cdo 859/2020. Nejedná se tak o právní otázku dosud neřešenou.
Zpochybňuje-li dovolatel skutkový závěr odvolacího soudu, že se nepodařilo prokázat, že příčinou vzniku újmy bylo došlápnutí dovolatele na dlaždici, která se zhoupla, což nemohl předpokládat, neuplatňuje způsobilý dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů nejsou předmětem dovolacího přezkumu a nezakládají přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sb. rozh. obč., včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sb. rozh. obč.).
Dovolání směřující proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné vzhledem k ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon (exekuci).
V Brně dne 9. 3. 2023
JUDr. Hana Tichá
předsedkyně senátu