ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.2914.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 2914/2021-596
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché ve věci žalobce: J. B. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Liborem Kynclem, Ph.D., advokátem se sídlem Kaštanová 467/26, Jihlava, proti žalovanému: J. P. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Josefem Vašulkou, advokátem se sídlem Příční 4113/4, Hodonín, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného: Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group , se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, IČO 47116617, o náhradu škody na zdraví, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5 C 371/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2021, č. j. 17 Co 152/2020-573, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2021, č. j. 17 Co 152/2020-573, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 16. 12. 2019, č. j. 5 C 371/2014-464, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 353 312 Kč s příslušenstvím, dále zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci 73 422 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu. Vyšel ze zjištění, že dne 7. 7. 2011 ve 3:45 hodin došlo v katastru obce XY k dopravní nehodě vozidla značky XY, registrační značky XY, v němž se žalobce přepravoval jako spolujezdec a řidičem a provozovatelem vozidla byl žalovaný. Při nehodě utrpěl žalobce mnohočetná těžká zranění, mimo jiné tříštivou zlomeninu hrudního obratle s přerušením míchy, zranění si vyžádalo náročné léčení, přičemž následkem zranění je trvalé ochrnutí dolní poloviny těla žalobce. Žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 2 T 230/2011, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 5 To 111/2012, pravomocně uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. Vozidlo bylo v době nehody pojištěno u vedlejšího účastníka na straně žalovaného a pojistná událost byla likvidována pod č. PU 6110037376. Žalobce se může pohybovat jen na vozíku, a to v bezbariérovém prostředí, v terénu potřebuje pomoc jiné osoby, jakož i při řadě běžných každodenních úkonů. V tomto směru o žalobce celodenně pečuje jeho manželka. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném náhrady škody v celkové výši 426 734 Kč, která se skládá ze 152 750 Kč jako části kupní ceny za pořízení nového osobního automobilu s automatickou převodovkou a řadou nadstandardních doplňků, dále ze 110 000 Kč za pořízení vertikalizačního přístroje a 163 984 Kč jako části kupní ceny elektrického invalidního vozíku pro pohyb žalobce v exteriéru. Uvedené položky odmítla vyplatit žalobci pojišťovna žalovaného, která o tuto výši pojistné plnění krátila. Po právní stránce soud uzavřel, že žalobcem vynaložené náklady na pořízení vertikalizačního přístroje a doplatek kupní ceny elektrického vozíku odpovídají kategorii účelných nákladů spojených s léčením ve smyslu §449 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále též jen „obč. zák.“), a v tomto rozsahu shledal žalobcův nárok důvodným. Ohledně náhrady nákladů na pořízení osobního automobilu s požadovanými doplňky v celkové výši 152 750 Kč shledal okresní soud nárok žalobce důvodný co do částky 79 328 Kč a jako nadstandardní a neúčelné vyhodnotil náklady ve výši 73 422 Kč, proto žalobě vyhověl v celkové částce 353 312 Kč s příslušenstvím a ve zbývající částce 73 422 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl.
2. K odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka na jeho straně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 3. 2021, č. j. 17 Co 152/2020-573, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovující části tak, že se žaloba na zaplacení 353 312 Kč s příslušenstvím zamítá, dále jej změnil v části týkající se náhrady nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, ale na rozdíl od něj po právní stránce uzavřel, že žalobcem požadované náklady nelze podřadit pod tzv. účelné náklady spojené s léčením ve smyslu §449 odst. 1 obč. zák., které by žalobce musel vynaložit na své léčení, udržení zdravotního stavu či zajištění pomoci při snížené soběstačnosti. Jedná se o náklady, které žalobci zajišťují „jen“ větší pohodlí a komfort při řízení vozidla a snadnější pohyb v exteriéru. Vertikalizační zařízení zase usnadňuje a umožňuje žalobci rehabilitaci v domácím prostředí, kterou tak nemusí absolvovat v nejbližší nemocnici či v rehabilitačním centru. Finanční prostředky na zakoupení elektrického invalidního vozíku a vertikalizačního zařízení proto nebyly kryty z veřejného zdravotního pojištění s přihlédnutím k jejich účelnosti a zdravotnímu postižení žalobce.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud dílem odchýlil od konstantní judikatury dovolacího soudu, dílem dosud nebyla dovolacím soudem rozhodována, případně by měla být v rámci rozhodovací praxe posouzena jinak. Dovolatel namítá, že k náhradě účelných nákladů spojených s léčením podle §449 odst. 1 obč. zák. ustálená rozhodovací praxe řadí náklady spojené s rehabilitační léčbou, na nákup léčebných či ortopedických pomůcek a na péči o poškozeného v případě jeho bezmocnosti. V této souvislosti je dán též nárok na skutečně vynaložené náklady na zajištění pomoci při zajištění chodu jeho domácnosti, které poškozený vzhledem k trvalým následkům na zdraví již nemůže sám vykonávat. Namítá, že jím požadované náklady lze podřadit pod jmenované položky a jsou účelné, neboť je žalobce vynaložil za účelem udržení svého zdravotního stavu. Má za to, že občanský zákoník (starý do 31. 12. 2013 ani nový od 1. 1. 2014) nikde nevyžaduje po poškozených, aby rehabilitaci prováděli ve zdravotnických zařízeních, jak nepřímo vyplývá z napadeného rozsudku. I podle Ústavního soudu (jeho nálezu ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. IV. ÚS 444/11) je věcí poškozeného, jaký způsob zajištění péče o svou osobu si zvolí. Dovolatel sám musí doma rehabilitovat v co největším rozsahu, aby udržel svůj zdravotní stav na stávající úrovni, popřípadě co nejvíce omezil jeho zhoršování. V neposlední řadě považuje rozhodnutí odvolacího soudu za nepřezkoumatelné a namítá, že se tento soud nevypořádal řádně se všemi námitkami a skutečnostmi. Navrhl, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje, případně napadený rozsudek zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu v dalšímu řízení.
4. Vedlejší účastnice na straně žalovaného ve vyjádření k dovolání uvedla, že odvolací soud se v rámci vyřešení předmětné otázky hmotného práva neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a nedopustil se proto nesprávného právního posouzení věci. Navrhla, aby dovolání žalobce bylo odmítnuto, případně zamítnuto.
5. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., a je přípustné pro posouzení otázky účelnosti vynaložených nákladů na léčení ve smyslu §449 odst. 1 obč. zák., při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je důvodné.
6. Nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
7. Vzhledem k §3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, posuzuje se věc podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť k porušení právní povinnosti došlo před 1. 1. 2014.
8. Podle §449 odst. 1 obč. zák. při škodě na zdraví se hradí též účelně vynaložené náklady spojené s léčením. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení náklady léčení se hradí tomu, kdo je vynaložil.
9. Poškození zdraví člověka mívá vedle nemajetkových újem dopady rovněž do jeho majetkové sféry, která bývá snížena i vynucenými náklady na léčení a související úkony, pokud nejsou zcela či zčásti hrazeny ze systému veřejného zdravotního pojištění. Právě na takovou situaci pamatuje ustanovení §449 obč. zák. Nárok na náhradu tzv. nákladů léčení je speciálním nárokem, jehož smyslem je poskytnutí náhrady za náklady, které musel poškozený vynaložit na své léčení, udržení zdravotního stavu či zajištění pomoci při snížené soběstačnosti.
10. K náhradě účelných nákladů spojených s léčením patří např. náklady na rehabilitaci, na nákup léčebných či ortopedických pomůcek, doplňky léčby, náklady na ošetřovatele, náklady spojené s přilepšením na stravě, náklady na dietní stravování nebo náklady nejbližších příbuzných poškozeného spojené s návštěvami nemocného v nemocnici; musí jít o náklady účelné a prokazatelně vynaložené (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1875/2003, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále jen „Soubor“ pod C 2991), jež nejsou hrazeny ze systému veřejného zdravotního pojištění. Účelně vynaložené náklady léčení je možno přiznat tomu, kdo je skutečně vynaložil a kdo má přímý nárok na jejich náhradu (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 1999, sp. zn. 2 Cdon 2079/97, publikovaného pod č. 30/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“, a odůvodnění rozsudku téhož soudu ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2365/2008, Soubor C 9042); nemůže se tak stát formou peněžitého důchodu (renty) stanoveného do budoucna, nýbrž pouze zpětně na základě prokázání skutečně vynaložených nákladů (zde srov. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 31. 3. 1981, sp. zn. 6 Cz 14/81, publikovaný pod č. 26/1982 Sb. rozh. obč.).
11. Nejvyšší soud se v rozsudku ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 31 Cdo 1778/2014, publikovaném pod č. 44/2015 Sb. rozh. obč., přiklonil k závěru, že pod náklady léčení je třeba podřadit nejen výdaje, které nejsou hrazeny z prostředků veřejného zdravotního pojištění a které jsou spojeny s vlastním léčebným procesem, nýbrž i obdobné náklady vynaložené v době, kdy již vlastní léčení skončilo (zdravotní stav je stabilizovaný), avšak některé potíže přetrvávají a vznikají v souvislosti s nimi další výdaje. Ustanovení §449 odst. 1 obč. zák. je proto třeba vyložit poněkud šířeji tak, že zakládá nárok na náhradu nákladů léčení, jejichž účelem je v první řadě obnovení zdraví nebo alespoň zlepšení zdravotního stavu poškozeného po škodní události, dále ovšem též udržení více či méně stabilizovaného zdravotního stavu i v situaci, kdy se další zlepšení nepředpokládá, a v této souvislosti též nárok na skutečně vynaložené náklady na zajištění pomoci při základních životních úkonech poškozeného či zajištění chodu jeho domácnosti, které poškozený vzhledem k trvalým následkům poškození zdraví již nemůže sám vykonávat.
12. V dané věci se žalobce domáhá náhrady nákladů na pořízení zdravotní pomůcky (elektrického invalidního vozíku), která není hrazena z veřejného zdravotního pojištění, s tvrzením, že mu pomáhá při jeho pohybu v zimním období či v členitém terénu nebo při překonávání delších vzdáleností, kde by se s manuálním vozíkem pohyboval velmi těžce. Dále nákladů na pořízení vertikalizačního zařízení, které mu umožnuje rehabilitovat v domácím prostředí, bez nutnosti pravidelné návštěvy rehabilitačního centra, a náklady na osobní automobil s takovými prvky, které mu umožňují cestovat a vykonávat některé úkony relativně samostatně, čímž dochází i ke snížení nákladů třetích osob na péči o něj. Jde o náklady vynaložené po ukončení léčení žalobce, kdy se již nepředpokládá zlepšení jeho zdravotního stavu, a proto přichází v úvahu zvažovat účelnost nákladů i z hledisek uvedených ve shora citovaném rozhodnutí.
13. Obecně platí, že povaha nároku na náhradu nákladů léčení vylučuje, aby škůdce (či pojistitel jeho odpovědnosti) byl zatížen úhradou nákladů, pokud by je poškozený vynaložil tak, že by vůbec k zákonem zamýšlenému účelu nesloužily, nebo je vynaložil nehospodárně (bez racionální ekonomické úvahy), neúčelně či neadekvátně. Avšak současně je třeba účelnost nákladů poměřovat nejen hlediskem ekonomickým, ale i širším pohledem zohledňujícím udržení (nezhoršování) zdravotního stavu poškozeného se snahou o zachování co možná nejlepší kvality života. Takový výklad §449 obč. zák. zohledňuje i snahu společnosti o začlenění zdravotně hendikepovaných osob do společenského života ve smyslu Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, publikované pod č. 10/2010 Sb.m.s., jíž je Česká republika vázána. Ostatně i Ústavní soud opakovaně ve svých rozhodnutích (např. nálezy Ústavního soudu ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. I. ÚS 46/12, ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. I. ÚS 2930/13, nebo ze dne 24. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 870/14) vyslovil, že citované ustanovení je v zájmu ústavní konformity nutno vykládat širším způsobem, a připustil tak možnost extenzivního výkladu. Z těchto důvodů je při posouzení účelnosti nákladů na zdravotnické pomůcky, které zvyšují výkon hendikepované osoby (tzv. facilitátory), slouží k co největšímu znovuzařazení poškozeného do života, udržení co nejvyšší úrovně jeho samostatnosti a uplatnění ve všech sférách života, jichž se může účastnit, potřeba zohlednit i další, v konkrétním případě podstatné okolnosti.
14. Optikou zmíněných judikatorních závěrů je třeba pohlížet i na případ žalobce. Aby bylo možno posoudit, co vše může účelně sloužit k co největšímu znovuzařazení poškozeného do života a udržení co nejvyšší úrovně jeho samostatnosti a uplatnění v různých sociálních sférách, je třeba též zohlednit, jaký život žalobce vedl před škodní událostí a jaký by mohl vést nyní vzhledem k jeho rodinným a společenským okolnostem. Je nepochybné, že žalobce v důsledku nehody v produktivním věku 28 let (nyní je žalobci 40 let) zcela ztratil možnost věnovat se mnoha běžným rodinným i společenským aktivitám. Jestliže by bylo v řízení prokázáno, že užívání elektrického invalidního vozíku napomáhá většímu zapojení žalobce do rodinného i společenského života (např. jeho účastí na výletech v přírodě apod.), což napomáhá k udržení (stabilizaci) jeho, zejména psychického, zdravotního stavu, sloužila by tato pomůcka v jeho případě zákonem zamýšlenému účelu. Účelnost pořízení zdravotnické pomůcky je třeba vždy posuzovat s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu, nikoliv pouze izolovaně na základě pořizovací ceny takové pomůcky a úvahy, zda jde obecně o tzv. nadstandard či nikoliv. Obdobně je třeba posoudit i otázku, zda pořízení vertikalizačního přístroje účelně slouží k udržení (nezhoršování) zdravotního stavu žalobce. Je třeba zohlednit, jakým způsobem a jak často mu přístroj napomáhá při rehabilitaci (podle skutkových zjištění soudu prvního stupně přístroj zvedne sám žalobce do polohy vstoje a pomáhá mu tak k prokrvení, zlepšení dýchání i jako prevence dekubitů, přičemž žalobce jej využívá čtyřikrát týdně). Bez tohoto přístroje by žalobce zřejmě musel dojíždět do specializovaného paracentra, kde uvedené přístroje mají, což by vedlo k pravidelným nákladům na dopravu, s ní spojeným obtížím, větší časové náročnosti, dalšímu narušení rodinného života žalobce a omezením daným kapacitou příslušného zdravotnického zařízení. Právě pořizovací cena takového rehabilitačního zařízení ve srovnání s alternativou v podobě rehabilitace v externím zdravotnickém centru může odpovědět na otázku účelnosti pořízení zmíněného přístroje, srovnání však nelze omezovat pouze na čistě ekonomické parametry. Ohledně osobního automobilu se speciálními prvky je pak nepochybné, že může vést k udržení co nejvyšší úrovně samostatnosti žalobce v jeho životě. Z hlediska posouzení účelnosti jeho pořízení je pak vhodné například zohlednit, jak často je vozidlo žalobcem využíváno, o jakou kategorii vozidla se jedná a které doplňky a prvky v něm obsažené jsou nezbytné pro žalobce jako paraplegika.
15. Vzhledem k uvedenému je právní názor odvolacího soudu o neúčelnosti pořízení elektrického invalidního vozíku, vertikalizačního zařízení a osobního vozidla se speciálními doplňky předčasný (a tedy nesprávný), neboť nebylo dostatečně zjištěno, v jakém rozsahu umožňují tyto věci žalobci (vzhledem k jeho zdravotním postižením) udržení jeho zdravotního stavu, lepší zapojení do rodinného či společenského života, případně zda pozitivně ovlivňují jeho psychický stav, anebo naopak jde o věci, které „pouze“ jeho život zpříjemňují (v takovém případě by náklady na ně bylo nutno uhradit z vlastních zdrojů poškozeného, například z poskytnuté náhrady za ztížení společenského uplatnění).
16. Z těchto důvodů shledal Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu věcně nesprávným, proto jej zrušil včetně závislých nákladových výroků a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
17. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 3. 2023
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu