ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.2922.2023.1
sp. zn. 25 Cdo 2922/2023-749
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: T. R. , zastoupená Mgr. Janem Kostkou, advokátem se sídlem Archangelská 1568/1, Praha 10, proti žalované: ČSOB Leasing, a. s., se sídlem Výmolova 353/3, Praha 5, IČO 63998980, o omluvu a náhradu nemajetkové újmy, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 Cm 81/2012, o dovolání žalobkyně a L. R., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 7. 2021, č. j. 3 Cmo 152/2020-426, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Dovolání L. R. se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 7. 2021, č. j. 3 Cmo 152/2020-426, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2020, č. j. 37 Cm 81/2012-281, ve výrocích I, II a IV, jimiž městský soud zamítl žalobu o omluvu a peněžité zadostiučinění v částce 3.000.000 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení; dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žalobkyně požadovala omluvu a peněžité zadostiučinění z důvodu uzavření podvodných smluv, v jejichž důsledku nebyla schopná dále provozovat vozidlo, čímž měla být snížena její důstojnost a porušena její osobnostní práva. Soud prvního stupně na základě rozsudků ve věci platnosti kupních smluv uzavřel, že smlouvy byly platné. Žalovaná se nedopustila žádného protiprávního jednání, žalobkyně ani netvrdila zásah do osobnostních práv, který by byl objektivně způsobilý vyvolat újmu, a tudíž nemohlo dojít k zásahu do osobnostních práv žalobkyně. Odvolací soud se s tímto posouzením zcela ztotožnil a doplnil, že žalobkyně přes poučení nerozlišuje mezi újmou majetkovou a nemajetkovou a nadále zůstala v rovině uplatňování nároku na náhradu škody.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně sama dovolání, které bylo následně doplněno ustanoveným zástupcem z řad advokátů. Dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání v řešení dovolacím soudem dosud neřešené otázky, zda i platné právní jednání je způsobilé zasáhnout do osobnostních práv. Další obsah dovolání se již netýká předmětu řízení, zjevně jej nepsal ustanovený advokát a obsahuje nesrozumitelné útržky dalších podání především ve věci zajištění prostor a dokumentů v XY v jiných civilních sporech dovolatelky. V závěru dovolání obsahuje návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu s odůvodněním, že dovolatelce hrozí závažná újma nezajištěním důkazů od společnosti XY. Navrhla proto, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil, věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení a zajistil doklady požadované dovolatelkou.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 2 o. s. ř.), není však přípustné.
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu a jehož přípustnost spatřuje v řešení otázky, zda platným právním jednáním lze způsobit újmu v osobnostních právech, dovolání není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť v řešení uvedené otázky rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, resp. uvedená otázka nebyla odvolacím soudem vůbec řešena. Dovolatelka vymezila předmět řízení již v žalobě, postupně jej upravovala k výzvám soudů, avšak základem vždy bylo tvrzení, že žalovaná se dopustila podvodného jednání, smlouvy byly neplatné a dovolatelku uvedly v omyl. Tato tvrzení byla dokazováním vyvrácena a žalobkyně pak v řízení nezměnila své skutkové tvrzení tak, že by spatřovala příčinu vzniku újmy v platně uzavřených smlouvách. Další obsah dovolání s předmětem řízení nijak nesouvisí a týká se jiných občanskoprávních i trestních řízení vedených dovolatelkou, případně jejím synem.
Jelikož argumentace uplatňovaná v dovolání neumožňovala dospět k závěru o přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
L. R. není účastníkem řízení, není tudíž oprávněn k podání dovolání, Nejvyšší soud proto podle §243c odst. 3 a §218 písm. b) o. s. ř. dovolání odmítl.
O odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. nelze uvažovat, je-li zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy Nejvyšší soud bezprostředně po podání návrhu žalobkyně na odklad vykonatelnosti dovolání odmítl, nerozhodoval již samostatně o tomto návrhu.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobkyně a L. R. bylo odmítnuto a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 12. 2023
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu