ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.3369.2021.1
sp. zn. 25 Cdo 3369/2021-394
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: V. S., narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Šárkou Gregorovou, LL.M., advokátkou se sídlem Vodičkova 710/31, Praha 1, proti žalované: T. & Ž. , IČO XY, se sídlem XY, zastoupená Mgr. Martinem Círem, advokátem se sídlem Na Rybníčku 332, Mochov, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Generali Česká pojišťovna, a. s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, zastoupená JUDr. Danielou Maršálkovou, advokátkou se sídlem Vladislavova 1388/6, Praha 1, o zaplacení 10 733 730,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 266/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2021, č. j. 53 Co 416/2020-331, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2021, č. j. 53 Co 416/2020-390, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 3. 2021, č. j. 53 Co 416/2020-331, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 10. 2021, č. j. 53 Co 416/2020-390, potvrdil rozsudek ze dne 2. 7. 2020, č. j. 20 C 266/2014-279, ve znění opravného usnesení ze dne 6. 9. 2021, č. j. 20 C 266/2014-384, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu o zaplacení 10 733 730,25 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. V řízení o náhradu škody způsobené porušením povinností advokáta při poskytování právních služeb zahájeném žalobou podanou k soudu dne 3. 10. 2014 vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že J. Ž., advokát a společník žalované (dále jen „advokát“) na základě ústní dohody uzavřené na jaře roku 2010 poskytoval právní služby právní předchůdkyni a tchyni žalobkyně, paní A. S., ve věci vrácení daru (spoluvlastnického podílu o velikosti jedné poloviny nemovitostí v hodnotě 10 072 000 Kč). Žalobkyně tvrdila, že škoda vznikla tím, že advokát nesprávně adresoval žádost o vrácení daru obdarovanému synu A. S. J. S. (který v té době byl v úpadku) namísto insolvenčnímu správci, podal nesprávný typ žaloby (namísto žaloby o vyloučení věci z majetkové podstaty podal žalobu o určení vlastnického práva) a dále že v žádosti o vrácení daru nedostatečně popsal důvody pro vrácení daru (nevylíčil nemravné chování S. nejen vůči matce, ale také vůči manželce-žalobkyni a jejich dětem). Podle zjištění soudu žalovaná A. S. zastupovala pouze při sepisu a doručení výzvy obdarovanému (dne 14. 5. 2010) a při podání žaloby na určení vlastnického práva, které koncipoval podle pokynů klientky a na základě jí poskytnutých informací. Ještě před prvním jednáním ve věci právní zastoupení převzal a v něm pokračoval jiný právní zástupce. Žaloba byla pravomocně zamítnuta, neboť S. byl již od 15. 10. 2008 v insolvenci a předmětné nemovitosti byly sepsány do majetkové podstaty. A. S. se pak žalobou domáhala ještě vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty proti insolvenčnímu správci, rovněž neúspěšně, neboť soud v okolnostech tvrzených ve výzvě k vrácení daru neshledal relevantní důvody podle §630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“). Konečně se A. S. žalobou také neúspěšně pokusila zvrátit výsledek dobrovolné dražby ze dne 22. 6. 2010, v níž byly nemovitosti prodány třetí osobě. Také právní zastoupení A. S. v řízeních o vyloučení věci z majetkové podstaty a o neplatnost dražby převzal ode dne 29. 12. 2010 jiný advokát, Mgr. Aleš Eppinger. Dne 21. 2. 2014 A. S. zemřela, její syn S. byl vyděděn a jedinou dědičkou ze závěti se stala žalobkyně, která dne 18. 6. 2014 žalovanou vyzvala k náhradě škody, jež má být představována hodnotou spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech 10 072 000 Kč, náklady vzniklými ve shora uvedených skončených řízeních ve výši 129 370 Kč a náklady právního zastoupení zaplacenými jejímu právnímu zástupci pokračujícímu v zahájených soudních řízeních ve výši 532 360,25 Kč. Žalovaná namítla promlčení uplatněného nároku. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně podle §24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění účinném do 30. 6. 2010 (dále jen „zákon o advokacii“), stejně jako s jeho závěrem, že by nárok na náhradu škody představované hodnotou nemovitostí prodaných v dražbě, byl-li by důvodný, byl promlčen podle §106 obč. zák. Tříletá objektivní lhůta k uplatnění nároku počala běžet okamžikem vzniku škody, to je v daném případě dne 1. 7. 2010, kdy došlo k doplacení kupní ceny nemovitostí vydražených v dražbě dne 22. 6. 2010, a ke dni podání žaloby 3. 10. 2014 tedy již uplynula. Uplatnění námitky promlčení odvolací soud neshledal nemravným, právní předchůdkyně žalobkyně byla již od konce roku 2010 zastoupena jiným právním zástupcem, nic jí nebránilo nárok uplatnit u soudu. Odvolací soud dále uzavřel, že mezi pochybením, jehož se žalovaná dopustila uplatněním nároku proti obdarovanému (namísto proti správci) a podáním žaloby o určení vlastnického práva proti synu A. S. (namísto žaloby o vyloučení věci z majetkové podstaty), a tvrzenou škodou není vztah příčinné souvislosti. Důvody, kterými podle informací A. S. žalovaná odůvodnila výzvu k vrácení daru (že obdarovaný „odmítá komunikovat se svou matkou, jakkoli se s ní stýkat, nenavštěvuje ji v léčebně pro dlouhodobě nemocné a nijak o ni jako syn neprojevuje zájem, čímž hrubě porušuje dobré mravy“), totiž nebyly způsobilé přivodit zamýšlené následky podle §630 obč. zák., tedy navrácení vlastnického práva právní předchůdkyně žalobkyně k předmětným nemovitostem. Přitom nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně sdělila advokátu nějaké jiné (žalobkyní až od 6. 12. 2018 v tomto řízení tvrzené) důvody pro vrácení daru, které by žalovaná v rozporu s pokyny klientky do výzvy neuvedla. Právní předchůdkyně žalobkyně by tedy byla v řízení na obranu svého vlastnického práva neúspěšná i v případě, že by žalovaná podala správně formulovanou žalobu proti pasivně legitimované osobě. Mezi pochybením žalované při zastupování A. S. v řízení o určení vlastnického práva a náklady, které jí vznikly v uvedeném soudním řízení po 29. 12. 2010 a v řízeních o neplatnost dražby a vyloučení věci z majetkové podstaty nemůže existovat vztah příčinné souvislosti už proto, že v daných řízeních žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně nezastupovala. Tato řízení zahájila A. S. sama a od prosince 2010 v nich byla zastoupena jiným advokátem.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu o věci samé podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v nesprávném právním posouzení částečně dosud judikatorně neřešených a částečně dovolacím soudem odchylně řešených otázek promlčení uplatněného práva na náhradu škody. Podrobně vyložila, jakého pochybení se podle jejího názoru odvolací soud dopustil zejména při posouzení počátku běhu promlčecí lhůty. Dále nesouhlasila s interpretací pojmu „členové rodiny“ podle §630 obč. zák. odvolacím soudem, který při hodnocení důvodnosti výzvy k vrácení daru nevzal v úvahu nemravné chování obdarovaného vůči ní, nejbližší člence rodiny (a jediné dědičce) dárkyně A. S. a dovodil, že tento důvod byl uplatněn opožděně. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a aby vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., avšak není přípustné podle §237 o. s. ř.
Dovolatelka předložila v dovolání argumenty proti způsobu, jímž odvolací soud posoudil žalovanou vznesenou námitku promlčení uplatněného nároku na náhradu škody (hodnoty nemovitostí), zejména jak stanovil počátek běhu promlčecí lhůty. Přitom přehlíží, že tato otázka pro posouzení správnosti napadeného rozsudku sama o sobě nemá význam. Soudy obou stupňů totiž založily své rozhodnutí především na závěru, že nárok žalobkyně proti žalované na náhradu škody představované hodnotou předmětných nemovitostí je nejen promlčený, ale též věcně nedůvodný. Proti závěru, že mezi pochybením žalované a tvrzenou škodou není vztah příčiny a následku žalobkyně žádné dovolací námitky nevznesla. Obstojí-li tedy zamítavé rozhodnutí odvolacího soudu již s ohledem na závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku, jehož správnost dovolatelka nenapadá (dovolací soud je vázán tzv. kvalitativním vymezením rozsahu dovolání a může vést přezkum jen k otázkám formulovaným v dovolání, srov. §242 odst. 3 věta první v návaznosti na §241a odst. 3 o. s. ř.), pak dovolání nemůže být již jen z tohoto důvodu přípustné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. 2 Cdon 119/97, uveřejněné pod č. 55/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“, či usnesení téhož soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sb. rozh. obč.). Dovolatelkou vymezené právní otázky týkající se promlčení za této procesní situace totiž nemají povahu otázek, jejichž zodpovězení způsobem konvenujícím jejímu pohledu by bylo způsobilé přivodit jiné rozhodnutí o této části předmětu sporu. Lze dodat, že bez významu je i otázka, zda je třeba dovolatelku pokládat za nejbližšího člena rodiny dárkyně ve smyslu §630 obč. zák., neboť výzva k vrácení daru, jejíž obsah je pro posouzení její důvodnosti jediný určující, je odůvodněna jen v ní popsaným chováním obdarovaného k jeho matce. Byl-li by důvod ve výzvě uvedený ve smyslu §630 obč. zák. relevantní, nastaly by účinky výzvy (navrácení vlastnického práva k nemovitostem dárkyni) již okamžikem doručení výzvy. Pozdější doplňování důvodů v soudním řízení nemá žádné právní následky a pro posouzení obsahu listiny s výzvou je bezvýznamné. Pokud jde o nárok na náhradu škody představované náklady soudních řízení a právního zastoupení, lze připomenout, že rozhodnutí odvolacího soudu o těchto nárocích je založeno jen na závěru o absenci příčinné souvislosti mezi pochybením žalované a jejich vznikem, proti němuž žalobkyně neformulovala žádné námitky. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 1. 2023
JUDr. Martina Vršanská
předsedkyně senátu