ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.3518.2022.1
sp. zn. 25 Cdo 3518/2022-248
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: J. L. P. , narozený dne XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem Francouzská 171/28, Praha 2, proti žalované: Nemocnice Prachatice, a. s. , IČO 26095165, se sídlem Nebahovská 1015, Prachatice, zastoupená Mgr. Martinem Rezkem, LL.B., advokátem se sídlem Krkonošská 2001/16, Praha 2, o 854.047 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 2 C 126/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 7. 2022, č. j. 7 Co 626/2022-227, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Martina Rezka, LL.B.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 29. 7. 2022, č. j. 7 Co 626/2022-227, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 29. 3. 2022, č. j. 2 C 126/2020-161, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení 854.047 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; sám rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Neshledal důvodným nárok na náhradu újmy na zdraví, kterou měl žalobce utrpět v důsledku operačního zákroku provedeného ve zdravotnickém zařízení žalované dne 9. 10. 2018. Vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že při laparoskopické plastice pravostranné tříselné kýly nastala komplikace v podobě krvácení z jedné z větví arteria epigastrica, které bylo elektrokoagulací zastaveno. Při zastavování krvácení byla poraněna pravá testikulární arterie, proto došlo k nedokrvení pravého varlete a jeho těžké ischemii, takže varle muselo být následně odstraněno. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že postup žalované byl tzv. lege artis, což vyplynulo ze znaleckého posudku vypracovaného MUDr. Jaromírem Medunou, znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, specializace chirurgie, cévní chirurgie, který přihlížel i k operačnímu protokolu.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu §237 o. s. ř. spatřuje v řešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. které nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud řešeny, konkrétně zda 1) spočívá hodnocení důkazu znaleckým posudkem mimo jiné v posouzení, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž bylo třeba se vypořádat, a zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů, 2) mezi skutečnosti, s nimiž je třeba, aby se znalec vypořádal, patří rovněž důkazy, s nimiž jsou závěry jeho posudku v rozporu, 3) musí být soudem dána znalci možnost přihlédnout ke všem skutečnostem, s nimiž bylo třeba se vypořádat. Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že postupoval nesprávně, neuložil-li znalci vypořádat se s důkazním prostředkem – přípisem žalované ze dne 19. 10. 2018, který soud prvního stupně opomenul. Argumentace, že znalec mohl vycházet z operačního protokolu, odporuje judikatuře dovolacího soudu, podle které má znalec přihlédnout ke všem skutečnostem, s nimiž bylo třeba se vypořádat. Mezi takové skutečnosti nepochybně musí patřit důkazy, které vyvracejí závěry znaleckého posudku. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že žalobce uvedený důkaz během řízení u soudu prvního stupně nepředložil a znalce s ním nijak nekonfrontoval. Není úkolem dovolacího soudu napravovat nesprávnou procesní taktiku žalobce. Navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není však přípustné.
Námitky dovolatele se týkají převážně tvrzených vad dokazování (nezohlednění přípisu, který žalobci adresovala žalovaná po zjištění, že operace skončila nežádoucím výsledkem), z čehož dovozuje, že soudy učinily nesprávný závěr o skutkovém stavu ohledně postupu při operaci. Tyto námitky však postrádají charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§241a odst. 1 o. s. ř.). Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění samotného hodnocení důkazů soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní). Nesměřují totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale proti skutkovým závěrům, jejichž nesprávnost dovolatel odvozuje od vlastního posouzení skutkového stavu. V podstatě se dovolatel domáhá přezkumu dokazování a skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí; nesprávnost právního posouzení odvozuje nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž proto, že po právní stránce byl posouzen skutkový stav, s nímž on nesouhlasí. Jinak řečeno, dovolatel na odlišném skutkovém stavu buduje své vlastní (od odvolacího soudu odlišné) právní posouzení, že zdravotnický výkon byl proveden bez náležité odborné péče a že jsou splněny předpoklady pro povinnost žalované hradit mu újmu na zdraví. Uplatňuje tak jiný než přípustný dovolací důvod podle §241a o. s. ř., podle něhož lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů včetně znaleckého posudku přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládají (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 2037/17).
Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu soud sice hodnotí znalecký posudek (§125, §127 o. s. ř.) jako každý jiný důkaz podle §132 o. s. ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení soudem podle §132 o. s. ř. nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, uveřejněný pod C 7776 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck).
Namítá-li dovolatel, že při hodnocení znaleckého posudku musí být přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž je třeba se vypořádat, neznamená to, že se musí znalec vypořádat úplně se všemi skutečnostmi, které vyjdou v řízení najevo, ale právě jen s těmi, které jsou pro posouzení odborné otázky relevantní. V tomto ohledu je pak nutné nahlížet i na konstatování odvolacího soudu, že znalec mohl vycházet z operačního protokolu, který byl pro posouzení kvality operačního výkonu významný na rozdíl od dopisu, který žalovaná adresovala žalobci s omluvou za nežádoucí výsledek operace, aniž by se v něm jakkoliv vyjádřila k okolnostem významným pro odborný závěr o správnosti postupu lékařů. Konstatování nepříznivého následku nelze samo o sobě vyložit v tom smyslu, že jím byl uznán postup non lege artis, ale je nutné je hodnotit spíše jako jistou snahu žalované o řešení pro žalobce nepříjemné situace. Konečně žalobce v průběhu řízení před odvolacím soudem namítal, že o neúplnosti operačního protokolu svědčí předmětný dopis, neboť právě v něm se poprvé píše o porušení arterie při elektrokoalugaci. Odvolací soud naproti tomu dospěl k závěru o úplnosti operačního protokolu, v němž je mimo jiné uvedeno, že byla koalugována krvácející větev artérie epigastrica. Ani v tomto ohledu tedy nemohl dopis žalované sloužit jako podklad pro zpracování znaleckého posudku a ovlivnit řešení odborných otázek v něm uvedených. Pokud pak žalobce považuje v důsledku jím tvrzené absence potřebných údajů v operačním protokolu znalecký posudek za protichůdný s uvedeným dopisem, staví své posouzení na odlišném skutkovém stavu, než jak jej zjistil odvolací soud.
Ze všech těchto důvodů nelze přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. na základě uplatněných dovolacích námitek dovodit, Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1, odst. 2 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 31. 5. 2023
JUDr. Petr Vojtek v. r.
předseda senátu