ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.612.2022.1
sp. zn. 25 Cdo 612/2022-73
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: L. K. , narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Janem Heldesem, advokátem se sídlem Husovo náměstí 20, 588 13 Polná, proti žalovanému: V. M. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Ivankou Posádkovou, advokátkou se sídlem Hasskova 95/16, 674 01 Třebíč, o ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 7 C 202/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 11. 2021, č. j. 70 Co 103/2021-56, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 11. 2021, č. j. 70 Co 103/2021-56, a rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 19. 4. 2021, č. j. 7 C 202/2020-34, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobce se po žalovaném domáhá omluvy a finančního zadostiučinění za zásah do osobnostních práv zveřejněním „Informace pro členy Honebního společenství XY“ ve zpravodaji městyse XY.
2. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. 11. 2021, č. j. 70 Co 103/2021-56, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 19. 4. 2021, č. j. 7 C 202/2020-34, kterým tento soud zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaslat žalobci a uveřejnit na své náklady na jedné ze tří úvodních stran ve zpravodaji městyse XY omluvu tohoto znění: „V. M., starosta Honebního společenstva XY se omlouvá panu L. K. za zveřejnění článku Informace pro členy Honebního společenstva XY, který obsahoval nepravdivé informace týkající se pana L. K.“ a zaplatit žalobci náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalovaný je starostou Honebního společenstva XY. Ve zpravodaji městyse XY byl uveřejněn text nazvaný „Informace pro členy Honebního společenství XY“, který se týkal fungování honebního společenstva a kde žalovaný jako starosta tohoto společenstva reagoval na to, že žalobce rozšiřuje nepravdivé zprávy ohledně údajného neplacení nájmu za pronájem honitby a údajné osobní odpovědnosti všech členů za závazky honebního společenstva, tyto zprávy uváděl na pravou míru, a byl zakončen výzvou, aby v případě jakékoli nejasnosti členové honebního společenstva kontaktovali žalovaného nebo kteréhokoli člena výboru honebního společenstva. Pod textem byl podepsán i s uvedením své funkce. Po právní stránce ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovaný publikoval předmětný text ve věcné souvislosti se svou činností starosty honebního společenstva, neboť se tematicky týkal fungování honebního společenstva a byl určen k informování jeho členů. Nešlo o exces, který by jakkoli vybočoval z otázek fungování honebního společenstva, jímž by žalovaný sledoval výlučně uspokojování svých zájmů či potřeb, popřípadě zájmů třetích osob, jež nesouvisejí s jeho úkoly. Odvolací soud dále s odkazem na §2914 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), §19 odst. 1 a §23 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2386/2020, dovodil, že žalovaný jako starosta honebního společenstva nevystupoval při tomto informování členů jako tzv. nesamostatný pomocník ve smyslu §2914 věty první o. z., tedy jako zmocněnec, zaměstnanec nebo jiný pomocník, ani jako tzv. samostatný pomocník ve smyslu §2914 věty druhé o. z. Zmínil rovněž, že vzhledem k jeho funkci by v případě, že by bylo zveřejnění daných informací neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti žalobce, odpovídalo podle §167 o. z. honební společenstvo jako právnická osoba. Z těchto důvodů uzavřel, že žalovaný není pasivně legitimován a dalšími otázkami se nezabýval.
3. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním. Za otázku hmotného práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má být, ač byla dovolacím soudem vyřešena, posouzena jinak, považuje otázku, zda při posouzení, zda je konkrétní jednání činěno jménem právnické osoby, či je osobním jednáním fyzické osoby, posuzovat obsah a důsledky jednání fyzické osoby na právnickou osobu. Dovolatel tím míní, zda soudy měly posuzovat pravdivost textu, jeho vyznění vůči žalobci a zda může ve svém důsledku text poškodit právnickou osobu. Za v judikatuře dovolacího soudu dosud neřešenou považuje otázku, zda lze přisuzovat právní jednání právnické osobě v situaci, kdy jednající osoba označí jednání svým jménem a příjmením, svým osobním telefonním číslem a místem svého osobního bydliště (tedy nikoliv sídlem právnické osoby). Za otázku, která doposud byla řešena rozdílně, dovolatel považuje, zda mají soudy při posuzování přičitatelnosti jednání právnické osobě posuzovat otázku, zda fyzická osoba měla mandát právnické osoby vyjadřovat se ke konkrétnímu tématu. Podle dovolatele byla publikace článku iniciativou pouze žalovaného a jeho osobní zášti vůči žalobci. Publikovaný text měl s honebním společenstvem společný toliko nadpis a uvedení funkce žalovaného. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2386/2020 dovozuje, že pokud honební společenstvo o záležitosti nerozhodlo, neměl o ní žalovaný referovat. K této otázce soudy nepřipustily dokazování a tím zatížily řízení vadou. Při posuzování otázky přičitatelnosti jednání právnické osobě postupoval odvolací soud formálně. Měl tuto otázku posuzovat podle konkrétního obsahu, vyznění textu a podle jeho možných důsledků pro právnickou osobu. Poukazuje na skutečnost, že pokud by podal žalobu na náhradu škody na samotnou právnickou osobu, důsledkem bude, že požadavku na úhradu nemajetkové újmy bude čelit honební společenstvo, čímž budou fakticky postiženi všichni členové, přestože se jednalo o excesivní osobní jednání žalovaného. Obzvláště pak za situace, kdy žalovaný neměl k dispozici žádné rozhodnutí honebního společenstva v této otázce. Jestliže žalovaný v textu u svého jména uvedl místo svého osobního bydliště (nikoliv sídla honebního společenstva) a své osobní telefonní číslo, svědčí to o tom, že se jednalo o zcela osobní iniciativu žalovaného, a je proto ve věci pasivně věcně legitimován. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví, a rozhodl o náhradě nákladů celého řízení.
4. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl odmítnutí dovolání.
5. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., a shledal, že je přípustné podle §237 o. s. ř. pro posouzení otázky odpovědnosti starosty honebního společenstva za nemajetkovou újmu vzniklou publikací nepravdivých informací, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je důvodné.
6. Podle §2914 o. z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.
7. Podle §23 zákona o myslivosti honební starosta zastupuje honební společenstvo navenek. Uzavřít, změnit nebo vypovědět smlouvu o nájmu honitby může honební starosta jenom s předchozím souhlasem příslušného orgánu honebního společenstva, jinak je jím provedený úkon neplatný (odst. 1). Honební starosta obstarává všechny záležitosti honebního společenstva, pokud nejsou vyhrazeny valné hromadě; je přitom povinen řídit se pokyny valné hromady, pokud jsou v souladu s právními předpisy a stanovami (odst. 4). Honební starosta je povinen vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře. Honební starosta odpovídá honebnímu společenstvu za škodu, kterou způsobil porušením právních povinností při výkonu funkce. V řízení proti honebnímu starostovi zastupuje honební společenstvo určený člen honebního výboru, a není-li honební výbor zvolen, kterýkoliv člen honebního společenstva (odst. 5).
8. Podle §167 o. z. právnickou osobu zavazuje protiprávní čin, kterého se při plnění svých úkolů dopustil člen voleného orgánu, zaměstnanec nebo jiný její zástupce vůči třetí osobě.
9. Dovolatel spatřuje nesprávný právní závěr odvolacího soudu mimo jiné v tom, že nesprávně posoudil otázku tzv. excesu žalovaného. Jak vyplývá z ustálené judikatury, pouze v případě, že se činnost použité fyzické osoby neděla v rámci pověřením vymezené činnosti, ale šlo o vybočení z tohoto rámce, tedy o jednání z vlastní iniciativy a ve vlastním zájmu (exces), postihují občanskoprávní sankce přímo a pouze tuto fyzickou osobu. Pro posouzení, zda o exces šlo, je rozhodující, zda jednání (či opomenutí) mělo místní, časový a především věcný (vnitřní účelový) vztah k činnosti (úkolům) osoby pověřené. V případě excesu se jedná o takovou činnost, kterou původce zásahu sledoval výlučně uspokojování svých zájmů či potřeb, popřípadě zájmů třetích osob, jež nesouvisejí s jeho úkoly (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 25 Cdo 896/2009, publikovaný pod C 9025 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále jen „Soubor“, ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5848/2016, Soubor C 17276, nebo ze dne 28. 7. 2000, sp. zn. 30 Cdo 1526/2000, publikovaný v časopise Soudní rozhledy č. 3/2003, str. 93). Aby šlo o tzv. exces, musí jednání vybočovat z plnění úkolů dané osoby natolik, že jím vůbec není sledováno plnění úkolů pro osobu pověřující nebo provádění činnosti v jejím zájmu (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2020, sp. zn. 25 Cdo 705/2019, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“, pod č. 97/2020).
10. V projednávané věci posoudil odvolací soud otázku excesu zcela v souladu s uvedenou judikaturou. Publikovaný text je svým obsahem informací pro členy honebního společenstva, kterým starosta uvádí na pravou míru podle něho nesprávné informace týkající se fungování honebního společenstva, které žalobce považuje za nesprávné. Z textu pak ani náznakem nevyplývá, že by tím žalovaný sledoval své osobní zájmy. Případné důsledky jednání fyzické osoby na právnickou osobu se při posouzení, zda došlo k excesu, nezohledňují. Připojil-li starosta honebního společenstva k textu pod uvedení své funkce své jméno, bydliště i soukromé telefonní číslo, neznamená to, že nevystupuje z titulu své funkce; pouze tím usnadňuje případnou komunikaci s ním, k níž v textu vyzývá. Závěr odvolacího soudu, že se žalovaný nedopustil excesu, z těchto důvodů přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá.
11. Nicméně závěr odvolacího soudu o nedostatku pasivní legitimace žalovaného byl učiněn, aniž by bylo přihlédnuto ke všem rozhodným okolnostem. Ustanovení §2914 o. z. řeší případy, ve kterých konkrétní činnost, z níž vznikla újma, vykonává fyzická nebo právnická osoba nikoliv sama, nýbrž prostřednictvím jiných osob, které zaměstnává nebo jejichž práci ke své činnosti využívá. V rozsudku ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1029/2021, publikovaném pod č. 51/2022 Sb. rozh. obč., dovolací soud shrnul výkladová hlediska §2914 o. z. (s mnoha odkazy na odbornou českou i zahraniční literaturu) tak, že toto ustanovení vychází z předpokladu, že ten, kdo má prospěch z činnosti pomocníka, měl by také nést rizika s jeho činností spojená. Jeho smyslem je posílení ochrany poškozeného, neboť v případě porušení zákonné povinnosti (§2910 o. z.) jednajících osob má možnost požadovat náhradu od obou, tedy jak od toho, kdo škodu způsobil (pomocník), tak od toho, kdo má z činnosti pomocníka prospěch (hlavní osoba). Výhoda bývá spatřována i v tom, že hlavní osoba bude zpravidla solventnější než jeho pomocník, a poškozený se tak snáze domůže náhrady, navíc hlavní osoba mívá obecně lepší pozici, aby zhodnotila rizika vzniku škody spojená s činností, kterou pro ni vykonávají její pomocníci, a tato rizika a náklady s nimi spojené rozložila jak mezi samotné pomocníky, tak i mezi případné zákazníky. Podle zahraničních úprav, které byly rovněž vzorem pro rekodifikaci, není dán přesvědčivý důvod, proč by pomocník měl být povinnosti k náhradě zproštěn jen kvůli tomu, že povinnost k náhradě nese i další osoba. Bezdůvodné zbavení poškozeného možnosti domáhat se náhrady po pomocníkovi odporuje obecným pravidlům, podle nichž by obě tyto osoby měly být povinny k náhradě společně a nerozdílně. Samostatně bývá též poukazováno na riziko insolvence osoby využívající pomocníka. V případě, že je dána společná a nerozdílná odpovědnost jeho i pomocníka, nese toto riziko pomocník, přičemž má vůči hlavní osobě regres ve výši, kterou plnil nad svou část. To, že riziko insolvence nese pomocník namísto poškozeného, bývá považováno za spravedlivější s ohledem na to, že pomocník jednal zaviněně a protiprávně, zatímco poškozený se na škodě nijak nepodílel. V obecné rovině je tedy nutné přijmout závěr, že poškozenému současná právní úprava zásadně neupírá přímý nárok na náhradu škody i vůči pomocníkovi.
12. Avšak ze samotného textu §2914 o. z. není zcela zřejmé, zda zákonodárce (oproti předchozí právní úpravě §420 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 skutečně sledoval rozšíření odpovědnosti na pomocné osoby, případně zda na všechny, či jen některé z nich, přičemž důvodová zpráva se o záměru změnit vyloučení přímé odpovědnosti pomocníka nezmiňuje, a to přestože řadu jiných, i méně podstatných změn, vysvětluje. Jazykovým výkladem §2914 o. z. se lze dobrat víceméně k oběma závěrům, zda podle věty první odpovídá za činnost pomocníka hlavní osoba či spolu s ní i pomocník. Vzhledem k tomu, že zahraniční srovnání nemůže převážit nad jazykovým, systematickým, historickým a teleologickým výkladem ani nad specifiky českého právního prostředí, které není formováno jen jedním ustanovením občanského zákoníku, nýbrž je tvořeno řadou předpisů dalších, zejména těch, které upravují postavení pomocných osob v různých pozicích (např. zaměstnanec, statutární orgán, úřední osoba, starosta obce, člen spolku, představitel společenství vlastníků jednotek a celá řada různých zmocněnců), je třeba v kontextu těchto úprav vykládat i §2914 o. z. Právě míra autonomie či naopak závislosti pomocné osoby vůči osobě hlavní je rozhodující pro posouzení, zda převáží samostatná odpovědnost hlavní osoby, resp. kdy je dostatečný důvod, aby samostatnost pomocníka byla důvodem k založení jeho vlastní povinnosti k náhradě.
13. Z toho vyplývá, že závěr o tom, zda za újmu (škodu) odpovídá pouze osoba hlavní nebo spolu s ní i pomocník, závisí na výkladu §2914 věty prvé o. z., kde bude rozhodné zejména, zda osoba (ať již fyzická nebo právnická) provádí činnost pro jinou fyzickou (právnickou) osobu podle jejích pokynů či příkazů, pod její odpovídající kontrolou a je vůči ní v podřízeném postavení. Věta druhá ustanovení §2914 o. z. pak upravuje případy, kdy hlavní osoba pro svou činnost využije tzv. samostatného pomocníka, tedy osobu, která pro ni provádí činnost vlastním jménem a na vlastní riziko; takový pomocník či subdodavatel odpovídá za škodu sám. Pokud však takovou osobu fyzická (právnická) osoba nepečlivě vybrala nebo na ni nedostatečně dohlížela, ručí ve smyslu §2018 a násl. o. z. za splnění jejího závazku z deliktu a poškozený se může domáhat splnění dluhu vůči takovému ručiteli na základě §2021 odst. 1 o. z., který obecně určuje podmínky, za kterých se věřitel může domáhat splnění dluhu na ručiteli (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1198/2019; ústavní stížnost proti němu byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 2035/21).
14. Soudy žalobě nevyhověly z důvodu nedostatku pasivní legitimace žalovaného, neboť podle jejich názoru neměl postavení pomocníka nesamostatného (§2914 věta první o. z.) ani samostatného (§2914 věta druhá o. z.). Podle skutkových zjištění nalézacích soudů, jejichž správnost nepodléhá dovolacímu přezkumu, se předmětný text tematicky týkal činnosti honebního společenstva a byl určen jeho členům. Žalovaný se pod něj podepsal svým jménem a připojil i svou funkci, kterou v honebním společenstvu vykonává. Mezi tzv. nesamostatné pomocníky řadí §2914 věta první o. z. zmocněnce, zaměstnance a jiné pomocníky. Žalovaný v rozhodné době vykonával funkci honebního starosty, který podle §23 odst. 1 zákona o myslivosti zastupuje honební společenstvo navenek, a byl tedy jeho zástupcem, kterého lze považovat za jiného pomocníka ve smyslu §2914 věta první o. z. Není proto správný závěr odvolacího soudu, že žalovaný nevystupoval v pozici tzv. nesamostatného pomocníka ve smyslu §2914 věty první o. z. Rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2386/2020, ze kterého vyšel odvolací soud, na projednávaný případ nedopadá zejména pro skutkovou odlišnost. Nejen proto, že šlo o starostu obce, ale i proto, že v odkazované věci starosta prezentoval na veřejnosti stanovisko, o kterém rozhodlo předtím zastupitelstvo, a tlumočil tedy jeho vůli. Obdobná okolnost nebyla v projednávané věci, vzhledem k závěru odvolacího soudu, zkoumána.
15. Ustálená judikatura dále staví na východisku, že obecně současná právní úprava neupírá přímý nárok na náhradu škody i vůči pomocníkovi podle §2914 věty první o. z., což §167 o. z. nevylučuje. Rozhodující pro posouzení, zda převáží samostatná odpovědnost honebního společenstva nebo zda bude samostatnost žalovaného důvodem k založení jeho vlastní povinnosti k náhradě, odvisí od míry jeho autonomie nebo závislosti vůči honebnímu společenstvu. Protože se soudy těmito otázkami nezabývaly, je jejich právní posouzení neúplné, a tedy nesprávné a uplatněný dovolací důvod je tím naplněn. Pokud pro posouzení této otázky nepřipustily soudy dokazování, zatížily rovněž řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jak namítá dovolatel.
16. Podle §242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud však v posuzovaném řízení žádné další vady nad rámec výše uvedené neshledal.
17. Z vyložených důvodů považoval dovolací soud rozsudek odvolacího soudu za nesprávný, a proto jej podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí také na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud podle §243e odst. 2 o. s. ř. také tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
18. V dalším řízení se soud bude zabývat řešením věci z hledisek uvedených v bodě 15. tohoto rozhodnutí, pokud nedospěje k závěru, že předmětným textem nemohlo být zasaženo do osobnostních práv žalobce (v takovém případě by to bylo nadbytečné).
19. Soudy jsou ve smyslu §243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
20. Pro úplnost dovolací soud poznamenává, že zrušil rozsudek odvolacího i prvoinstančního soudu v celém rozsahu, tedy včetně nároku na relutární zadostiučinění, jehož výše nedosahovala zákonného limitu ve smyslu §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť toto ustanovení se neuplatní v případě, že předmětem dovolání je právní posouzení, zda je žalovaný vůbec povinen nahradit (odčinit) vzniklou újmu.
21. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 2. 2023
JUDr. Hana Tichá
předsedkyně senátu