ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.814.2022.1
sp. zn. 25 Cdo 814/2022-282
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: R. H. , narozený XY, bytem XY, zastoupený na základě zákona opatrovnicí A. B., narozenou XY, bytem XY, zastoupený na základě plné moci JUDr. Mgr. Bohdanem Žáčkem, advokátem se sídlem Rytířská 403/16, Praha 1, proti žalovaným: 1. P. G. F. , narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Stanislavem Breiem, advokátem se sídlem Lidická 336/28, Praha 5, 2. Česká podnikatelská pojišťovna , a. s. , Vienna Insurance Group , IČO 63998530, se sídlem Pobřežní 665/23, Praha 8, o zaplacení 3 000 000 Kč, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 36 C 33/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2021, č. j. 25 Co 120/2021-253, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 15. 1. 2021, č. j. 36 C 33/2018-209, uložil žalovaným zaplatit žalobci částku 200 000 Kč s tím, že v rozsahu plnění jednoho z nich zaniká povinnost druhého (výrok I), zamítl žalobu v části, v které žalobce požadoval zaplacení ve výroku I rozsudku specifikované částky po žalovaných 1 a 2 „společně a nerozdílně“ (výrok II), zamítl žalobu o zaplacení částky 3 800 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 000 000 Kč od 6. 12. 2012 do zaplacení (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu (výroky IV – VI). Rozhodl tak o žalobě na zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 4 000 000 Kč s úrokem z prodlení za usmrcení žalobcových rodičů při dopravní nehodě dne 12. 2. 2012.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 7. 2021, č. j. 25 Co 120/2021-253, k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku III změnil tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 400 000 Kč od 6. 12. 2012 do zaplacení do dvou měsíců od právní moci rozsudku s tím, že v rozsahu plnění jednoho z nich zaniká povinnost druhého z nich plnit (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a vůči státu (výroky II - IV).
Proti výroku I a na něm závislým výrokům II a III rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v odklonu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ve věci náhrad za utrpěnou nemajetkovou újmu. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil a přiznal mu částku 2 038 280 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a uložil žalovaným povinnost zaplatit mu náhradu nákladů předchozího řízení před soudy obou stupňů i před soudem dovolacím.
Stejně jako u dalších opravných prostředků i u dovolání platí, že k jeho podání je subjektivně oprávněn jen ten účastník, v jehož poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma odstranitelná tím, že bude opravnému prostředku vyhověno (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3/1998 pod poř. č. 28, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod č. C 154).
V posuzované věci Krajský soud v Praze výrokem I rozsudku ze dne 21. 7. 2021 změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku III tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci 200 000 Kč s úrokem z prodlení, v tomto rozsahu tedy žalobě vyhověl. Dovolateli proto tímto výrokem nebyla způsobena žádná újma odstranitelná zrušením nebo změnou dovoláním napadeného rozhodnutí, a dovolatel tudíž není osobou oprávněnou podat proti tomuto výroku dovolání [§243c odst. 3 věty první a §218 písm. b) o. s. ř.].
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení (což ostatně dovolatel připouští).
Dovolací soud z uvedených důvodů dovolání podle §243c odst. 1 a odst. 3 věty první o. s. ř. odmítl.
Pro úplnost lze dodat, že je zjevné, že dovolatel nesouhlasí s tím, že jeho žaloba o náhradu nemajetkové újmy byla zčásti zamítnuta. Nicméně v dovoláním napadeném rozsudku není zamítavý výrok (popřípadě výrok potvrzující částečné zamítnutí žaloby) obsažen, odvolací soud nevydal v časovém rámci vymezeném v §166 odst. 1 o. s. ř. doplňující rozsudek a za této situace nezbývá než uzavřít, že v rozsahu přesahujícím rámec vyhovujících výroků rozsudků soudu prvního a druhého stupně byla žaloba zamítnuta pravomocným rozsudkem soudu prvního stupně, který dovoláním napadnout nelze (§236 odst. 1 o. s. ř. a contrario). Jinými slovy není zde žádný výrok rozsudku odvolacího soudu, jejž by bylo možno v dovolacím řízení přezkoumávat.
Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 1. 2023
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu