ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.872.2023.1
sp. zn. 25 Cdo 872/2023-379
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobce: J. V. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Janem Svobodou, advokátem se sídlem Kollárova 18, Teplice, proti žalované: Vodafone Czech Republic a. s. , IČO 25788001, se sídlem náměstí Junkových 2808/2, Praha 5, zastoupená Mgr. Jiřím Bajerem, advokátem se sídlem U Roháčových kasáren 1555/10, Praha 10, o 2 000 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 17 C 261/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 10. 2022, č. j. 84 Co 150/2022-300, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Jiřího Bajera.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 10. 2022, č. j. 84 Co 150/2022-300, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 3. 2022, č. j. 17 C 261/2018-266, v zamítavém výroku ve věci samé, změněn v nákladových výrocích a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že žalobce neprokázal, že by žalovaná porušila zákonnou povinnost, a tedy není naplněn jeden z kumulativně stanovených předpokladů odpovědnosti žalované za újmu způsobenou žalobci.
Proti tomuto rozsudku v celém jeho rozsahu podal žalobce – zastoupen advokátem – dovolání, neboť má za to, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel má za to, že nebyly řádně objasněny skutečnosti ohledně jím tvrzené újmy a jeho zdravotního stavu. Vyjadřuje přesvědčení, že soudy obou stupňů nemohly po provedeném dokazování a hodnocení důkazů dosáhnout vnitřního přesvědčení o jejich existenci, ale ani neexistenci, a proto se měly pokusit samy o provedení důkazů k potvrzení či vyvrácení žalobcových tvrzení. Dále nesouhlasí s odvolacím soudem, který přiznal žalované náklady řízení, ač bylo vzhledem k osobě žalobce vhodné aplikovat postup podle §150 o. s. ř. Navrhl proto, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že považuje rozsudek odvolacího soudu za správný, řádně odůvodněný a dovolání žalobce za nepřípustné a nedůvodné.
Dovolání neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, přičemž v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., je dovolatel povinen vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16). Dovolatel tuto náležitost dovolání zcela opomenul, o požadavcích §237 o. s. ř. se vůbec nezmiňuje, a vymezení předpokladů přípustnosti dovolání tak absentuje.
Splnění této náležitosti dovolání nelze dovodit ani z obsahu podání. Při vylíčení předpokladu přípustnosti totiž musí dovolatel uvést (alespoň obsahově) konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu s výjimkou situace, kdy přípustnost dovolání je odůvodněna tím, že jde o dovolacím soudem dosud neřešenou právní otázku. Dovolatel je tedy ze zákona povinen uvést nejen právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné (a vyložit, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení, srov. §241a odst. 3 o. s. ř. – tzv. kvalitativní vymezení důvodu dovolání), ale též konfrontovat tuto nesprávnost s dosavadní rozhodovací činností Nejvyššího soudu. Podle toho je dovolatel povinen sdělit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.). Měl by tedy označit, který z předpokladů vymezených v §237 o. s. ř. je naplněn a proč. Jinými slovy je dovolatel povinen jasně uvést, v čem se odvolací soud odchýlil od relevantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, nebo v čem je relevantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rozporná, nebo v čem je třeba relevantní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu změnit, nebo zda se jedná o právní otázku Nejvyšším soudem dosud nevyřešenou. Tyto skutečnosti z něj musí být jednoznačně seznatelné, mohou však být vyjádřeny v kterékoliv jeho části (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1966/16).
Dovolání směřující proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není objektivně přípustné vzhledem k §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Učinil tak usnesením předsedy senátu, jak mu to výslovně umožňuje §243f odst. 2 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 24. 5. 2023
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu