ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.1066.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 1066/2023-208
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobce Společenství vlastníků tř. Svornosti 824/29, Olomouc, se sídlem v Olomouci, Nová Ulice, tř. Svornosti 824/29, IČO 25895419, zastoupeného Mgr. Michalem Klusákem, advokátem se sídlem v Praze 1, V jámě 699/1, proti žalovanému statutárnímu městu Olomouc , se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 583, IČO 00299308, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 24 C 37/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soud v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 11. 2022, č. j. 69 Co 241/2022-179, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (odvolací soud) rozsudkem ze dne 3. 11. 2022, č. j. 69 Co 241/2022-179, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 2. 2022, č. j. 24 C 37/2020-139, ve výrocích o věci samé, kterými zamítl žalobu na určení, že žalovaný je výlučným vlastníkem tam specifikované vodovodní přípojky a že chodba nouzového výlezu včetně šachty a poklopu, které přiléhají k budově č. p. XY v k. ú. XY, obec XY, jsou součástí pozemku p. č. XY v k. ú. XY, obec XY, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů (jejich výši); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalobce, jež podle obsahu směřovalo proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu v části týkající se určení vlastnictví vodovodní přípojky, Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť trpí vadami, jež nebyly včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř.
Dovolatel odůvodnil přípustnost dovolání tím, že napadené rozhodnutí „závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe“. V dovolání však neoznačil žádná rozhodnutí dovolacího soudu, od kterých se měl odvolací soud při právním posouzení věci odchýlit; tento údaj (ať již v jakékoliv formě) nelze zjistit ani z celého jeho obsahu. Dovolatel tak pouze polemizuje s právními a skutkovými závěry odvolacího soudu, aniž by vymezil přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 5. 2023
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu