ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.1113.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 1113/2023-116
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobkyně České republiky – Ministerstva obrany , se sídlem v Praze 6, Tychonova 221/1, proti žalovanému Ing. Danu Richterovi , se sídlem v Praze 2, Trojická 386/1, IČO 61298484, zastoupenému JUDr. Jaromírem Štůskem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 9, Jandova 185/6, o zaplacení 91.995,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 161/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2022, č. j. 69 Co 171/2022-82, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 14. 12. 2022, č. j. 69 Co 171/2022-82, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 (soud prvního stupně) ze dne 14. 9. 2022, č. j. 14 C 161/2021-62, jímž žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 91.995,40 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I), náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč (výrok II) a náhradu nákladů řízení (výrok III); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
2. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) přípustné.
3. Otázka, zda sjednané plnění bylo nemožné, nebo jen ztížené (při jejímž řešení se měl podle mínění dovolatele odvolací soud odchýlit od rozhodnutí Nejvyššího soudu), přípustnost dovolání nezakládá, neboť dovolatel zpochybňuje právní závěry učiněné odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek (namítá, že předmět kupní smlouvy bylo možné obstarat od jediné společnosti – 3M, která ho však přestala vyrábět, jiný výrobce neexistuje, je nemožné obstarat předmět smlouvy od jiného dodavatele – distributora). Ve skutečnosti tak nesouhlasí s jeho skutkovými zjištěními a hodnocením provedeného dokazování a uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů, zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř., nelze úspěšně napadnout (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod č. 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Ostatně ačkoliv podle §2006 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), nemožnost plnění prokazuje dlužník, žalovaný podle obsahu spisu žádné důkazy ke svým tvrzením nikdy ani neoznačil.
4. Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky (podle dovolatele dosud Nejvyšším soudem neřešené), zda §2913 odst. 2 o. z. lze aplikovat i na smluvní pokutu (zproštění povinnosti k jejímu zaplacení). Předně vztahem §2913 a §2048 o. z. se velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu zabýval v rozsudku ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, uveřejněném pod číslem 76/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (viz zejména body 59–63), v němž mj. dospěl k závěru, že samotná skutečnost, že jsou naplněny liberační důvody vedoucí k tomu, že dlužník by za způsobenou škodu neodpovídal, nemůže ještě vést k odepření nároku na smluvní pokutu, nýbrž může představovat okolnost svědčící o nepřiměřenosti smluvní pokuty, a tedy vést (nanejvýš) k její moderaci na přiměřenou výši. Dovolatel navíc prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu nezpochybnil závěr odvolacího soudu, že volba subdodavatele, který se ocitne v prodlení se svým plněním a v důsledku toho dodavatel poruší povinnost vůči objednateli, je sice překážkou nezávislou na vůli dodavatele, avšak připuštění liberace v takovém případě by neúměrně zvýhodnilo dlužníka a sejmulo z něj odpovědnost za různé aspekty jeho činnosti, mající primární základ v jeho volním rozhodnutí (pro liberaci by muselo jít o překážku, která vzniká mimo sféru kontroly dlužníka).
5. Přípustnost dovolání nezakládá ani otázka, zda uplatnění smluvní pokuty je výkonem práva v rozporu s dobrými mravy, resp. zjevným zneužitím práva (při jejímž řešení se měl odvolací soud podle mínění dovolatele odchýlit od rozhodnutí Nejvyššího soudu). Odvolací soud přihlédl ke všem zjištěným skutečnostem, a to jak na straně žalovaného, tak i na straně žalobkyně, a vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci. Jeho úvaha (s ohledem na provedené dokazování a učiněná skutková zjištění) není zjevně nepřiměřená; přitom jen v případě její zjevné nepřiměřenosti by ji bylo možné v dovolacím řízení zpochybnit (viz např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 29. 5. 2013,
sp. zn. 26 Cdo 652/2013, uveřejněného pod č. 7/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
6. Dovolací soud nepřehlédl, že dovoláním jsou napadány všechny výroky rozsudku odvolacího soudu. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti výroku I v části, v níž odvolací soud potvrdil výrok II rozsudku soudu prvního stupně (o nákladech spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč) a výrok III o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, stejně jako proti nákladovému výroku II napadeného rozsudku, dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedeným výrokům postrádá dovolání jakékoli odůvodnění.
7. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
9. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 13. 12. 2023
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu