ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.1236.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 1236/2023-130
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce Společenství vlastníků XY , se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného Mgr. Eduardem Belšánem, advokátem se sídlem v Drahelčicích, Husova 386, proti žalované E. R. , narozené XY, bytem XY, o 20.457 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 12 C 25/2023, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2022, č. j. 62 Co 385/2022-72, takto:
Dovolání žalobce se odmítá .
Odůvodnění:
Žalobce napadl dovoláním usnesení Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 21. 11. 2022, č. j. 62 Co 385/2022-72, jímž změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 (soud prvního stupně) ze dne 3. 8. 2022, č. j. 28 C 2/2022-61, tak, že vyslovil místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 8 a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Mostě jako soudu místně příslušnému.
Podle §238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), není dovolání podle §237 přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Z §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. tak plyne, že dovolání není přípustné proti žádnému rozhodnutí odvolacího soudu, jež bylo vydáno v rámci sporu, jehož předmětem je zaplacení částky nepřevyšující 50 000 Kč (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1406/2021, ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2644/2020, ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3810/2018); není tedy významné, že přímo dovoláním napadeným výrokem nebylo rozhodováno o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ale podstatný je předmět řízení, v němž bylo rozhodnutí vydáno.
V posuzované věci je předmětem řízení částka 20.457 Kč (s příslušenstvím – smluvním úrokem z prodlení – k němuž se nepřihlíží) představující nedoplatek příspěvku na správu domu a pozemku spojený s užíváním bytové jednotky žalované, nejde tedy o spor z pracovněprávního vztahu ani ze spotřebitelské smlouvy, u nichž se uvedené omezení neuplatní. Dovolání žalobce tak není podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (§243b ve spojení s §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 5. 2023
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu