ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.1596.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 1596/2023-185
sp. zn. 26 Cdo 1597/2023
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce Společenství vlastníků XY , se sídlem XY, IČO XY, proti žalované A. H. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 1215/32, o zaplacení částky 78 511,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 94/2020, o dovoláních žalované proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2022, č. j. 1 Nc 2412/2022-120, a ze dne 13. 10. 2022, č. j. 20 Co 347/2022-124, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2022, č. j. 1 Nc 2412/2022-120, se zastavuje .
II. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2022, č. j. 20 Co 347/2022-124, se odmítá .
Odůvodnění:
V řízení o zaplacení částky 78 511,40 Kč s příslušenstvím, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 (soudu prvního stupně) pod sp. zn. 13 C 94/2020, žalovaná napadla dovoláním jednak usnesení ze dne 20. 9. 2022, č. j. 1 Nc 2412/2022-120, jímž Městský soud v Praze jako tzv. nadřízený soud rozhodl o její námitce podjatosti tak, že soudkyně soudu prvního stupně Mgr. Marianna Marcinková není vyloučena z projednávání a rozhodování této věci, a jednak usnesení ze dne 13. 10. 2022, č. j. 20 Co 347/2022-124, jímž Městský soud v Praze jako soud odvolací odmítl její odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 21. 4. 2022, č. j. 13 C 94/2020-74.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“). Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2022, č. j. 1 Nc 2412/2022-120, však za takové rozhodnutí, tj. rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §236 odst. 1 o. s. ř., pokládat nelze.
O tom, zda je soudce vyloučen, rozhoduje nadřízený soud (§16 odst. 1 o. s. ř.); pojem „nadřízený soud” je však použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních a s pojmem „soud prvního stupně“ jej tudíž zaměňovat nelze (srov. též stanovisko pléna Nejvyššího soudu z 27. 6. 1996, Plsn 1/96, uveřejněné pod číslem 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhoduje-li krajský soud o vyloučení soudců okresního soudu, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím soudu prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2000, sp. zn. 31 Cdo 1425/98). Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání nebo dovolání proti usnesení, jímž nadřízený krajský soud rozhoduje o vyloučení soudce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2588/2012, ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. 31 Cdo 2420/98, a ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3115/2011). Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud (jako vrcholný článek soustavy soudů) proto řízení o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2022, č. j. 1 Nc 2412/2022-120, podle §243b ve spojení s ustanovením §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.
Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2022, č. j. 20 Co 347/2022-124, není podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné, neboť směřuje proti usnesení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl (§241b odst. 2 o. s. ř.). S ohledem na objektivní nepřípustnost dovolání se přitom nezabýval nedostatkem povinného zastoupení dovolatelky v dovolacím řízení (srov. §241b odst. 2 o. s. ř.), k jehož odstranění nepostačovalo, že si v jeho průběhu zvolila zástupcem advokáta (k tomu viz v podrobnostech např. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 5. 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99, uveřejněné pod č. 64/2000 časopisu Soudní judikatura).
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech (dovolacího) řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Pro úplnost zbývá dodat, že v daném případě vzniká dovolatelce poplatková povinnost uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle §238 o. s. ř.; o této povinnosti rozhodne soud prvního stupně (§3 odst. 3 ve spojení s ustanovením §4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 7. 2023
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu