ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.2028.2022.1
sp. zn. 26 Cdo 2028/2022-362
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce M. S. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Alešem Janochem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 340/21, proti žalovanému F. Č. , narozenému XY, IČO XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Gabrielou Doudovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, o zaplacení 20.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 8 C 71/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 1. 2022, č. j. 17 Co 164/2021-330, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 2.662 Kč k rukám Mgr. Gabriely Doudové, advokátky se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové (odvolací soud) rozsudkem ze dne 24. 1. 2022, č. j. 17 Co 164/2021-330, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové (soud prvního stupně) ze dne 28. 4. 2021, č. j. 8 C 71/2019-280, ve znění usnesení ze dne 28. 5. 2021, č. j. 8 C 71/2019-290, kterým zamítl žalobu na zaplacení částky 20.000 Kč s tam specifikovaným úrokem a (zákonným) úrokem z prodlení a uložil žalobci zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalobce Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné.
Napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto o žalobě, jíž se žalobce domáhal po žalovaném vrácení kauce (jistoty) ve výši 20.000 Kč, kterou u něj složil podle smlouvy ze dne 5. 9. 2017 označené jako „Smlouva o ubytování“ (dále též jen „Smlouva“), kterou mu žalovaný po skončení ubytování nevrátil. Smlouvu posoudil odvolací soud s ohledem na její obsah a jednání účastníků jako smlouvu o ubytování, a protože byla uzavřena mezi podnikatelem a fyzickou osobou – nepodnikatelem, a jde tak o tzv. spotřebitelskou smlouvu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2666/2017), neplatí pro přípustnost dovolání omezení stanovené v §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Předně je třeba uvést, že právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem zpochybňuje žalobce rovněž prostřednictvím skutkových námitek, nesouhlasí s hodnocením provedeného dokazování a nabízí vlastní (odlišnou) verzi skutkového stavu rozhodného pro právní posouzení věci, zejména ohledně existence a výše jeho dluhů vůči žalovanému. Uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění odpovídají obsahu spisu, nevykazují jakýkoliv nesoulad, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry náležitě odůvodnily.
Jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř., uplatnil rovněž výtkami, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, že závěr odvolacího soudu (od něhož se mělo odvíjet jeho nesprávné právní posouzení dalších otázek), který posoudil Smlouvu jako smlouvu o ubytování, a nikoliv jako smlouvu o nájmu bytu (na rozdíl od soudu prvního stupně), byl překvapivý, že byla porušena rovnost stran a že soud prvního stupně porušil i jeho právo na vyřízení věci v přiměřené lhůtě. Ve skutečnosti totiž nevymezuje žádnou otázku procesního práva, na níž by z hlediska právního posouzení věci napadené rozhodnutí záviselo a při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu, ale ve skutečnosti mu jen vytýká, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (§237-238a o. s. ř.). Jen pro úplnost lze uvést, že o právní posouzení Smlouvy vedly strany spor od počátku řízení a zabývaly se jím i soudy obou stupňů, přisvědčil-li odvolací soud názoru žalovaného (a nikoli žalobce jako soud prvního stupně), mohl tím být žalobce zklamán, nikoliv však „překvapen“, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci; otázka případných průtahů v řízení pak nemá na správnost právních závěrů soudů vůbec žádný vliv.
Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu (nesprávné právní posouzení) zpochybnil otázku započitatelnosti pohledávek, které žalovaný uplatnil k započtení v rámci své procesní obrany v řízení.
Pohledávky uplatněné žalovaným vycházely ze stejného smluvního vztahu jako žalovaná pohledávka (tedy ze vztahu založeného Smlouvou), složená jistota sloužila právě ke krytí tvrzených nedoplatků (dluhů) ze Smlouvy. Podle ustálené judikatury (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2267/2019, ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. 26 Cdo 845/2022) neujednají-li si strany něco jiného, osoba, v jejíž prospěch se kauce (jak se jistota obvykle označuje) skládá (osoba, jejíž případná pohledávka se zajišťuje – pronajímatel, ubytovatel apod.), započítá při skončení nájmu (ubytování atd.) na složenou kauci, co mu nájemce (ubytovaný) dluží (co nesplnil řádně a včas), a zbytek kauce mu vrátí. Ustanovení upravující jistotu (§2012 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. z.“) nestanoví žádná zvláštní pravidla pro započtení dluhů na kauci, a proto se použijí obecná ustanovení (§1982 – 1991 o. z.) o započtení závazků. Úprava jistoty v §2012 o. z. se týká obecně závazkových vztahů, tedy nejen nájmu, a není proto žádný rozumný důvod, proč by se tato úprava neměla použít i na vztahy vzniklé ze smlouvy o ubytování. Započtení pronajímatel (ubytovatel) realizuje jednostranným právním jednáním, zákon nevyžaduje, aby dluhy, které si pronajímatel započítává na složenou kauci, byly již vykonatelné či je nájemce uznal.
Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu také v rozsudku z 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněném pod č. 37/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil, že „nejistou nebo neurčitou“ ve smyslu §1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu nebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky. Současně však Nejvyšší soud zdůraznil, že výklad §1987 odst. 2 o. z. nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami (§2 o. z.). Vznikne-li z téhož vztahu více vzájemných pohledávek, odpovídá zpravidla rozumnému (spravedlivému) uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné. Při posuzování, zda je započítávaná (aktivní) pohledávka jistá a určitá ve smyslu §1987 odst. 2 o. z., musí soud vzít v úvahu i stav řízení v okamžiku, kdy byla námitka započtení vznesena.
Dovolací soud považuje za vhodné rovněž zdůraznit, že nesouhlasí-li dovolatel se závěrem odvolacího soudu, že Smlouva není smlouvou o nájmu bytu, přehlíží, že v případě správnosti jeho názoru by dovolání vůbec nebylo přípustné podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Předmětem řízení je totiž částka 20.000 Kč a smlouva o nájmu bytu není smlouvou spotřebitelskou ve smyslu §1810 o. z. (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2021, sp. zn. 26 Cdo 1273/2021).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 1. 2023
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu