ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.213.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 213/2023-119
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobkyně CIB Rental, s. r. o. , se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Jeruzalémská 1321/2, IČO 08789819, zastoupené Mgr. Kateřinou Korpasovou, advokátkou se sídlem v Liberci I - Starém Městě, Mozartova 679/21, proti žalovaným 1. P. Š. , a 2. I. Š. , zastoupeným Mgr. Lukášem Votrubou, advokátem se sídlem v Liberci IV - Perštýně, Moskevská 637/6, o zaplacení částky 148.933 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 18 C 76/2021, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 22. 7. 2022, č. j. 29 Co 89/2022-72, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.360 Kč k rukám Mgr. Kateřiny Korpasové, advokátky se sídlem v Liberci I – Starém Městě, Mozartova 679/21.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (odvolací soud) usnesením ze dne 22. 7. 2022, č. j. 29 Co 89/2022-72, potvrdil usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 2. 2022, č. j. 18 C 76/2021-58 (soud prvního stupně), kterým pro nezaplacení soudního poplatku zastavil odvolací řízení proti svému rozsudku pro uznání ze dne 27. 10. 2021, č. j. 18 C 76/2021-40, a rozhodl o náhradě nákladů řízení o odvolání; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalovaných proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
V soudní praxi není pochyb, a to i s ohledem na výslovné znění §138 odst. 1 a §30 odst. 1 o. s. ř., že osvobození od soudních poplatků může soud účastníkovi řízení přiznat jen na jeho návrh, rovněž zástupce pro řízení mu může ustanovit jen na jeho žádost (srovnej např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4529/2015, uveřejněné pod číslem 109/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též jen „R 109/2016“, usnesení téhož soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Taktéž není pochyb, že procesní úkony v občanském soudním řízení nemají zásadně předepsánu žádnou formu a soud je posuzuje podle jejich obsahu, není významné, zda a jak je účastník označil (§41 odst. 1, 2 o. s. ř.).
Oproti mínění dovolatelů však rozhodnutí odvolacího soudu na řešení těchto procesních otázek nespočívá. Odvolací soud nerozhodl o osvobození od soudních poplatků a o (ne)ustanovení zástupce pro řízení dovolatelům nikoliv proto, že by nesprávně posoudil obsah jejich podání, ale proto, že dovolatelé o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce nežádali. V řízení před soudem prvního stupně se jen (velmi stručně) vyjádřili k platebnímu rozkazu a na kvalifikovanou výzvu k vyjádření podle §114b odst. 1 o. s. ř. (viz usnesení ze dne 28. 5. 2021, č. j. 18 C 76/2021-38) až do doručení rozsudku soudu prvního stupně nereagovali. Ani z obsahu odvolání návrhy podle §138 odst. 1 a §30 odst. 1 o. s. ř. nevyplývají. O právu požádat o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce byli soudem prvního stupně výslovně poučeni v usnesení ze dne 8. 12. 2021, č. j. 18 C 76/2021-50, kterým byli vyzváni k doplnění svého odvolání (k němuž se jen stručně vyjádřili) a v usnesení ze dne 6. 1. 2022, č. j. 18 C 76/2021-55, kterým byli vyzváni k zaplacení soudního poplatku z odvolání (na které nereagovali). Skutečnost, že se poučení nacházela na konci textu usnesení pod podpisem soudce, odpovídá zavedené praxi (viz Sdělení Ministerstva spravedlnosti č. 1/2017 ze dne 29. 12. 2017,
č. j. 12/2017-OJD-ORG/43, o vydání vzorů „tr. ř., o. s. ř., z. ř. s., k. ř., d. ř.“, doporučených pro použití v trestním a v občanském soudním řízení) a nevyvolává sama o sobě pochybnosti o jejich obsahu. O osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce požádali dovolatelé až v průběhu dovolacího řízení.
Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky, v jaké fázi řízení je soud povinen přistoupit k aplikaci §30 o. s. ř. a §138 odst. 1 o. s. ř., jednak jde o otázku, která již byla v rozhodnutích Nejvyššího soudu vyřešena (viz R 109/2016) a jednak, nepožádali-li dovolatelé o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, tak na jejím řešení rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá (nemůže spočívat). Nelze ani přehlédnout, že dovolatelé ve skutečnosti jen namítají, že řízení je postiženo vadou; k vadám řízení přitom může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237- 238a o. s. ř.).
Dovolání není přípustné ani pro řešení poslední dovolateli předestřené otázky, neboť ani na jejím řešení napadené usnesení odvolacího soudu nespočívá. Věcnou správností [splněním předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání (§205b o. s. ř.)] by se totiž odvolací soud mohl zabývat až po vyřešení poplatkové povinnosti odvolatelů [§4 odst. 1 písm. b), §9 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje
(§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 15. 11. 2023
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu