ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.2223.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 2223/2023-352
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobce Společenství vlastníků XY , zastoupenému JUDr. Ing. Evou Danielou Cvik, Ph.D. et Ph.D, advokátkou, se sídlem v Praze 4 – Braníku, Pod vinohradem 159/20 proti žalovanému M. D. , zastoupenému Mgr. Kateřinou Turnhöfer, advokátkou se sídlem v Praze 6, Evropská 2758/11, o 244.853,96 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 10 C 158/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2023, č. j. 21 Co 333/2022-310, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.471 Kč, k rukám JUDr. Ing. Evy Daniely Cvik, Ph.D. et Ph.D, advokátky, se sídlem v Praze 4 – Braníku, Pod vinohradem 159/20 do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 1. 6. 2022, č. j. 10 C 158/2021-247, uložil žalovanému zaplatit žalobci 244.261,77 Kč s úrokem z prodlení ve výroku specifikovaným do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 592,19 Kč s úrokem z prodlení ve výroku specifikovaným (výrok II) a žalovanému uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 96.007,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce (výrok III).
2. Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 15. 2. 2023, č. j. 21 Co 333/2022-310, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a III a uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 22.942 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.
3. Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) vyšel ze zjištění, že žalovaný byl v roce 2019 vlastníkem nebytových jednotek č. 410/13, 410/14 410/15, nacházejících se v budově č. p. XY, stojící na pozemku parcelní číslo XY v katastrálním území XY, v němž žalobce představuje společenství vlastníků, jehož je žalovaný členem. Žalovaná částka 244.261,77 Kč sestává z nedoplatku vyúčtování služeb za rok 2019 za jednotku 410/13 ve výši 5.119 Kč, za jednotku 410/14 ve výši 2.977 Kč, za jednotku 410/15 ve výši 2.977 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ze záloh připadajících na jednotku 410/13 ve výši 844,23 Kč, na jednotku 410/14 ve výši 347,03 Kč a na jednotku 410/15 ve výši 482,55 Kč a dále z nezaplacených příspěvků do „fondu oprav“ za rok 2019 vztahujících se k jednotce 410/13 ve výši 22.683 Kč, k jednotce 410/14 ve výši 53.797 Kč a k jednotce 410/15 ve výši 128.749 Kč s kapitalizovanými úroky z prodlení celkem ve výši 26.245,96 Kč. Odvolací soud považoval žalobcem provedená vyúčtování služeb u všech jednotek za řádná, neboť poskytovala úplný a srozumitelný přehled o zúčtovacím období, jednotlivých účtovaných položkách, celkově vynaložených nákladech a (ne)zaplacených zálohách a nedoplatku. Při výpočtu dlužného příspěvku „do fondu oprav“ vyšel (shodně jako soud prvního stupně) z částky 100 Kč/m 2 měsíčně za období od 1. 1. do 30. 11. 2019 a ve výši 34,70 Kč/m 2 (správně 30 Kč/m 2 ) za období od 1. 12. do 31. 12. 2019, schválených shromážděním vlastníků.
4. Dovolání žalovaného není podle §238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.) přípustné pro řešení otázky (u níž se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu), a to jaké náležitosti má mít vyúčtování služeb (vyúčtování služeb za rok 2019 za jednotky 410/13, 410/14 a 410/15), neboť se vztahuje k nárokům se samostatným skutkovým základem a tyto ani ve svém souhrnu nepřevyšují částku 50.000 Kč (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2023, č. j. 31 Cdo 1178/2023).
5. Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (a ze stejných důvodů) je vyloučena přípustnost dovolání i proti té části rozsudku, kterou bylo rozhodnuto o kapitalizovaných úrocích z prodlení ze záloh připadajících na jednotky 410/13, 410/14 a 410/15.
6. Dovolací soud se zabýval přípustností dovolání podle §237 o. s. ř. pouze ve vztahu k nárokům na zaplacení dlužného příspěvku vlastníka jednotek (410/13, 410/14 a 410/15) na správu domu a pozemku (tzv. do fondu oprav) a dospěl přitom k závěru, že dovolatelem předestřené otázky (dle jeho názoru dosud neřešené), vztahující se ke způsobu stanovení tohoto příspěvku, přípustnost dovolání nezakládají, neboť uvedené otázky posoudil odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.
7. Povinnost přispívat na správu domu a pozemku patří k základním povinnostem každého vlastníka jednotky, klíč pro stanovení příspěvků je upraven v §1180 o. z., vlastníci jednotek platí příspěvky zpravidla podle výše odpovídající jejich podílu na společných částech (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. 26 Cdo 2167/2022).
8. Rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3372/2007, uveřejněný pod číslem 61/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) je ustálena potud, že bez změny prohlášení vloženého do katastru nelze měnit rozsah bytových a nebytových jednotek a společných částí domu, a tak měnit (zmenšit) spoluvlastnické podíly jednotlivých vlastníků jednotek na společných částech domu. Dojde-li ke změně způsobu užívání části společných prostor po vydání prohlášení a jeho vkladu do katastru, nelze prohlášení s ohledem na později nastalou skutečnost označit za neplatné či odporující zákonu. Rozsah bytových a nebytových jednotek a společných částí domu vyplývající z prohlášení je proto pro stanovení výše příspěvku i nadále určující.
9. Ve sporu o zaplacení příspěvku na správu domu a pozemku (tzv. do fondu oprav) již nelze přezkoumávat platnost usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek, do jehož působnosti rozhodovaní o určení výše příspěvků (záloh) na správu domu a pozemku [srov. §1208 písm. d) o. z.] patří, a proto je pro právní posouzení věci významné pouze zjištění, zda shromáždění o výši příspěvků rozhodlo a zda příspěvky v takto stanovené výši vlastník jednotky zaplatil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 26 Cdo 2275/2021).
10. Byl-li tak v projednávané věci příspěvek (splatný měsíčně) stanoven shromážděním vlastníků s účinností od 1. 7. 2018 ve výši 100 Kč/m 2 podlahové plochy, není v rozporu s výše uvedeným, když celkovou částku připadající na vlastníka jednotky stanovil správce pro období od 1. 1. do 30. 11. 2019 násobkem částky stanovené shromážděním na 1 m 2 a výměrou bytového či nebytového prostoru, neboť jde pouze o matematickou operaci, nikoliv o „věcné“ rozhodnutí o výši příspěvku. Pro období od 1. 12. 2019 byl příspěvek stanoven pevnou částkou ve výši 694 Kč na jednotku 13, 1.646 Kč na jednotku 14 a 3.943 Kč na jednotku 14, tj. ve výši odpovídající 34,70 Kč/m 2 podlahové plochy těchto jednotek. S ohledem na charakter příspěvku odvozeného od vlastnictví jednotek není rovněž relevantní, zda a v jakém rozsahu vlastník jednotku užíval či mohl užívat.
11. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
13. O návrhu na odklad vykonatelnosti dovolací soud samostatně nerozhodoval, neboť o dovolání bylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16) a rozhodnutím o podaném dovolání se tento návrh stal bezpředmětným.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 12. 12. 2023
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu