ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.2265.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 2265/2023-185
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobkyně L. H. , zastoupené JUDr. Janem Langmeierem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na bělidle 997/15, proti žalované městské části Praha 9 , se sídlem v Praze 9, Sokolovská 14/324, IČO 00063894, zastoupené Mgr. Františkem Steidlem, advokátem se sídlem v Praze 1, Týnská 633/12, o určení nájemce bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 52 C 6/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2022, č. j. 36 Co 291/2022-141, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč k rukám Mgr. Františka Steidla, advokáta se sídlem v Praze 1, Týnská 633/12, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 5. 4. 2022, č. j. 52 C 6/2021-108, zamítl žalobu o určení, že žalobkyni od 21. 10. 2002 do 25. 2. 2016 svědčilo nájemní právo k bytu č. XY na adrese XY, a rozhodl o náhradě nákladů účastníků.
Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 1. 12. 2022, č. j. 36 Co 291/2022-141, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení co do jejich výše, jinak rozsudek potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru (ve shodě se soudem prvního stupně), že žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem. I kdyby došlo k porušení práva žalobkyně, žaloba na uvedeném nemůže nic změnit a postrádá tak preventivní charakter. Rovněž souhlasil se závěrem soudu prvního stupně o nedostatku pasivní věcné legitimace žalované, která již není vlastníkem a pronajímatelem předmětné bytové jednotky.
Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), odmítl, neboť není podle §237 o. s. ř. přípustné. Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) totiž posoudil otázku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení a pasivní věcné legitimace v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.
Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem (srov. §80 o. s. ř.). Podle ustálené judikatury soudů (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. 2. 1971 sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný pod č. 21/1997 časopisu Soudní judikatura, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1097/96, uveřejněný pod č. 20/1997 časopisu Soudní judikatura a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 26 Cdo 813/2015) má určovací žaloba preventivní charakter a naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je tak dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak. Dále se uplatní v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící pevný právní základ, který do budoucna vyloučí spory účastníků tohoto vztahu. Podmínka naléhavého právního zájmu nebude splněna, jestliže požadované určení neodstraní stav ohrožení práva nebo nezjedná efektivně jistotu v dotčeném právním vztahu. Nelze-li v konkrétním případě očekávat, že určovací žaloba bude tyto funkce plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení.
Soudní praxe je jednotná rovněž v názoru, že má-li právní otázka, o níž má být rozhodnuto určovacím výrokem, povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněný pod č. 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Odvolací soud proto v souladu s judikaturou dovodil nedostatek naléhavého právního zájmu na určení požadovaném žalobkyní, neboť ani případné vyhovující rozhodnutí by nemohlo žalobkyni zajistit „právo na bydlení“ a zvrátit účinky kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanou a stávajícím vlastníkem předmětného bytu.
Ve věci určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je třeba rozlišovat mezi naléhavým právním zájmem na požadovaném určení a věcnou legitimací k takovému určení. Věcnou legitimaci k určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 3. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 679/2001, uveřejněný pod č. 77/2002 časopisu Soudní judikatura).
Za situace, kdy žalovaná nemá k předmětnému bytu žádný vztah, se požadované určení nemůže jejích právních poměrů dotknout (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 26 Cdo 1868/2018), a je proto rovněž správný závěr soudů obou stupňů o nedostatku její pasivní věcné legitimace.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 9. 2023
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu