ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.2322.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 2322/2023-310
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobce V. V. , zastoupeného JUDr. Zdeňkou Pechancovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Štefánikova 3326, proti žalované L. V. , zastoupené opatrovníkem Mgr. Milošem Ráboněm, advokátem se sídlem v Brně, Pekařská 403/12, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Uherské Hradišti pod sp. zn. 14 C 255/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 14. 3. 2023, č. j. 60 Co 25/2023-254, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč k rukám JUDr. Zdeňky Pechancové, advokátky se sídlem ve Zlíně, Štefánikova 3326, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 14. 3. 2023, č. j. 60 Co 25/2023-254, potvrdil výrok rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti (soud prvního stupně) ze dne 7. 10. 2022, č. j. 14 C 255/2020-189, jímž uložil žalované vyklidit pozemek p. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a pozemek p. č. XY, vše v XY do tří měsíců od právní moci rozsudku, ve výroku o nákladech řízení jej změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 33.601,50 Kč; současně jí uložil zaplatit náklady odvolacího řízení ve výši 4.356 Kč.
Nejvyšší soud dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť není podle §237 o. s. ř. přípustné, protože otázku, zda výkon práva žalobce není v rozporu s dobrými mravy, posoudil odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci.
Předně je třeba uvést, že právní posouzení věci odvolacím soudem (soudem prvního stupně) zpochybňuje dovolatelka především prostřednictvím skutkových námitek. Ve skutečnosti tak brojí zejména proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu (soudu prvního stupně) a proti jeho způsobu hodnocení důkazů, nabízí „svůj vlastní“ (zčásti jiný) skutkový stav věci (že její zdravotní obtíže jsou přechodného rázu), vycházející z jiného hodnocení provedených důkazů; skutkový základ sporu se však v dovolacím řízení nemůže měnit. Uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Ostatně skutková zjištění nevykazují jakýkoliv nesoulad a odpovídají provedenému dokazování, odvolací soud (soud prvního stupně) provedl všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry řádně odůvodnil.
Jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. uplatňuje i námitkou, že soud zamítl její návrh na provedení znaleckého posudku k prokázání trvalosti či dočasnosti jejího nepříznivého stavu, přestože sám není oprávněn tuto odbornou otázku posoudit. Tím však nevymezuje žádnou otázku procesního práva, na níž by napadené rozhodnutí z hlediska právního posouzení věci záviselo a při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu, ale ve skutečnosti mu jen vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K těmto vadám může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237 - 238a o. s. ř.); samy o sobě však přípustnost dovolání (podle §237 o. s. ř.) nezakládají. Ostatně řízení namítanou vadou netrpí, soud prvního stupně (odvolací soud) odbornou otázku sám neposuzoval a vycházel z předložených lékařských zpráv.
Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu napadla dovolatelka závěr odvolacího soudu (soudu prvního stupně), že výkon práva žalobce, který se domáhá jejího vyklizení, není v rozporu s dobrými mravy.
Podle ustálené judikatury má být zamítnutí žaloby na vyklizení bytu nebo nemovitosti (její části) sloužící k bydlení pro odepření ochrany výkonu vlastnického práva, který je uplatňován v rozporu s dobrými mravy (§2 odst. 3, §8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále též jen „o. z.“), až poslední možností – ultima ratio, jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona – viz např. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněné pod číslem 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (judikatura přijatá k výkladu rozporu s dobrými mravy podle §3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, je zásadně použitelná i při výkladu ustanovení §2 odst. 3, §8 o. z. – srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3382/2017).
Při úvaze, zda výkon práva žalobce není v rozporu s dobrými mravy, přihlédl odvolací soud ke všem zjištěným skutečnostem, a to jak na straně dovolatelky, tak i na straně žalobce, vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci a zhoršený zdravotní stav žalované zohlednil stanovením delší (tříměsíční) lhůty k vyklizení. Jeho úvaha (s ohledem na provedené dokazování a učiněná skutková zjištění) není zjevně nepřiměřená, přitom právě jen v případě její zjevné nepřiměřenosti by ji bylo možné v dovolacím řízení zpochybnit (viz např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 29. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 652/2013, uveřejněného pod č. 7/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 17. 10. 2023
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu