ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.2579.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 2579/2023-138
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Jany Misiačkové v právní věci žalobkyně Transakta a. s. , se sídlem v Praze 8 – Bohnicích, Lodžská 399/26, IČO 00675261, zastoupené JUDr. Zdeňkem Kramperou, advokátem se sídlem v Praze, Kořenského 1107/15, proti žalované best money s. r. o. , se sídlem v Praze 4 – Michli, Jaurisova 515/4, IČO 07400365, zastoupené Mgr. Lukášem Venclem, advokátem se sídlem v Berouně, Pražská 212/38, o zaplacení 167.646 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 21 C 528/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2023, č. j. 29 Co 63/2023-116, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 27. 4. 2023, č. j. 29 Co 63/2023-116, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (soud prvního stupně) ze dne 16. 12. 2022, č. j. 21 C 528/2021-91, v odvoláním napadené části, jíž zamítl žalobu co do zaplacení částky 140.593,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 17. 9. 2021 do zaplacení, změnil výrok o náhradě nákladů řízení tak, že náhrada nákladů řízení činí 39.927,60 Kč, jinak jej i v tomto výroku potvrdil, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
2. Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), částečně pro vady, jež nebyly v dovolací lhůtě odstraněny, a částečně pro nepřípustnost.
3. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále též jen „R 4/2014“), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále též jen „R 80/2013“). Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř.
4. Dovolatelka dovozuje přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. mimo jiné s tím, že byl „naplněn dovolací důvod v tom smyslu, že vyřešená právní otázka uplatněného nároku na smluvní pokutu v rozporu s dobrými mravy má být dovolacím soudem posouzena jinak, neboť na základě provedeného dokazování nelze dospět k závěru, že uplatnění nároku na smluvní pokutu bylo v rozporu s dobrými mravy“. Tato formulace předpokladu přípustnosti dovolání však významově neodpovídá (ve smyslu §237 o. s. ř.) požadavku, aby dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak (srov. R 4/2014). Poslední ze čtyř předpokladů přípustnosti dovolání zakotvených v uvedeném ustanovení, tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, míří pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl odklonit (posoudit tuto otázku „jinak“), a nikoli na případ – jak se mylně domnívá dovolatelka, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím (srov. R 80/2013). Má-li přitom být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
5. Takový údaj se však v dovolání nenachází a nelze jej zjistit ani z jeho obsahu.
6. Dovolatelka dále odvolacímu soudu vytýká, že se při řešení otázky přiměřenosti smluvní pokuty odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, uveřejněného pod číslem 76/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Pro řešení této otázky však dovolání není přípustné, neboť na jejím řešení rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Odvolací soud totiž na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná moderaci smluvní pokuty (výslovně) nenavrhla, tudíž se otázkou přiměřenosti a případnou moderací smluvní pokuty vůbec nezabýval (jak ostatně v dovolání opakovaně uvádí i sama dovolatelka); neřešil tedy otázku, na níž naopak spočívá citované rozhodnutí Nejvyššího soudu.
7. Zpochybňuje-li (snad) dovolatelka podle obsahu dovolání (aniž by řádně vymezila přípustnost) i závěr odvolacího soudu o rozporu nároku s dobrými mravy, jen pro úplnost lze dodat, že úvaha odvolacího soudu (s ohledem na provedené dokazování a učiněná skutková zjištění) není zjevně nepřiměřená; přitom jen v případě její zjevné nepřiměřenosti by ji bylo možné v dovolacím řízení zpochybnit (viz např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 29. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 652/2013, uveřejněného pod č. 7/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud přihlédl ke všem zjištěným skutečnostem, a to jak na straně žalované, tak i na straně žalobkyně, a vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci.
8. Dovolání proti výrokům o nákladech řízení, které jsou ostatně dovolatelkou napadány jen jako výroky akcesorické, není přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 12. 2023
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu