ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.2836.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 2836/2023-200
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobců a) P. M. , b) G. M. , c) D. M. , zastoupených Mgr. Janem Novákem, advokátem se sídlem v Kutné Hoře, Havlíčkovo náměstí 512/16, proti žalovanému Z. P. , zastoupenému JUDr. Jiřím Sehnalem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 27, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 8 C 348/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. května 2023, č. j. 26 Co 38/2023-180, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 719 Kč k rukám Mgr. Jana Nováka, advokáta se sídlem v Kutné Hoře, Havlíčkovo náměstí 512/16, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. 5. 2023, č. j. 26 Co 38/2023-180, změnil rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 22. 9. 2022, č. j. 8 C 348/2021-107, (kterým soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost vyklidit pozemek parcelního čísla st. XY v katastrálním území XY, jehož součástí je stavba v obci XY č. p. XY, zapsaný na listu vlastnictví číslo XY, a to do tří měsíců od právní moci rozsudku) tak, že lhůtu k vyklizení stanovil v délce šesti měsíců, jinak rozsudek potvrdil a žalobcům přiznal proti žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje způsobilé vymezení údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.; v dovolacím řízení nelze pro uvedené vady pokračovat.
Má-li být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené) nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
K uplatněnému dovolacímu důvodu lze dodat, že dovolatel odvolacímu soudu vytýká „nesprávné právní posouzení věci“, ve skutečnosti je však podstatou jeho námitek nesouhlas s tím, jak odvolací soud provedené důkazy hodnotil, a také, že odvolací soud nevzal v úvahu všechny skutkové okolnosti, které jsou podle jeho názoru pro posouzení věci podstatné; tím, že dovolatel na odlišných skutkových závěrech buduje vlastní právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 10. 2023
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu