ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.3046.2022.1
sp. zn. 26 Cdo 3046/2022-146
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně T. P. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Alešem Grulichem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 1044/23, proti žalovaným 1) J. K. , narozené XY, bytem XY, 2) L. K. , narozené XY, bytem XY, 3) L. K. , narozené XY, bytem XY, a 4) M. K. , narozenému XY, bytem XY, zastoupeným JUDr. Ing. Janem Fišerem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 406/23, o zaplacení 158 802 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 30 C 429/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. února 2022, č. j. 58 Co 428/2021-116, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaným se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává .
Odůvodnění:
Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proti výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2022, č. j. 58 Co 428/2021-116, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. 7. 2021, č. j. 30 C 429/2018-72, odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, neboť dovolání není z dále uvedených důvodů přípustné.
Předně je třeba uvést, že dovolatelka v dovolání uplatnila nezpůsobilý důvod, jehož prostřednictvím se pokusila zpochybnit správnost (úplnost) zjištěného skutkového stavu, resp. způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud čerpal svá skutková zjištění, a to především hodnocení ústních a písemných ujednání mezi stranami týkajících se rekonstrukce bytu a vzájemného vypořádání stran v souvislosti s touto rekonstrukcí, tj. v daném případě skutková zjištění, která byla rozhodující pro posouzení otázky, zda dovolatelce vznikl tvrzený nárok za provedené zhodnocení bytu. Přitom skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, nejsou vadná v tom smyslu, že by ve svém důsledku představovala porušení dovolatelčiných práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů). Jinak řečeno, odvolacím soudem v tomto směru zjištěné skutečnosti jednoznačně mají oporu v provedených důkazech a odpovídají tomu, co soudy z obdobných důkazů běžně zjišťují.
Ohledně výkladu právních jednání Nejvyšší soud již dříve dovodil, že základním hlediskem pro výklad právního jednání je podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 úmysl jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v ustanovení §556 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněný pod číslem 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Postup odvolacího soudu je s touto judikaturou souladný, vykládal-li obsah smlouvy o nájmu i ústní dohody o provedení a financování rekonstrukce bytu s ohledem na úmysly smluvních stran, s přihlédnutím i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají, a i k tomu, co právnímu jednání předcházelo a jak se strany následně chovaly (srov. zejména odst. 19, 21, 25 a 26 rozsudku odvolacího soudu).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věta první, §224 odst. 1 a §150 o. s. ř. Vzhledem k odmítnutí dovolání by žalobkyně byla povinna k náhradě nákladů dovolacího řízení žalovaným, kteří je vynaložili v souvislosti s vyjádřením sepsaným advokátem k podanému dovolání. Náhrada nákladů dovolacího řízení však nebyla žalovaným přiznána se zřetelem k nesrovnatelným osobním a majetkovým poměrům účastníků. Z obsahu spisu plyne, že žalobkyně pečuje o nezletilé dítě, jejím příjmem je rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně, který by výše nákladů (vzhledem k zastoupení více osob) značně převýšila. Žalovaní naopak vlastní majetek značné hodnoty, takže nepřiznání náhrady nákladů dovolacího řízení jejich majetkovou sféru neohrozí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 2. 2023
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu