ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.3112.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 3112/2023-104
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce B. L. , zastoupeného JUDr. Petrem Jonášem, advokátem se sídlem v Praze, Studánková 477, proti žalované A. K.-I. , zastoupené Mgr. Dušanem Havlenou, advokátem se sídlem v Blatné, Nad Vdovečkem 1206, o zaplacení částky 82 254,11 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 12 C 148/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2023, č. j. 18 Co 28/2023-53, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5 711 Kč k rukám JUDr. Petra Jonáše, advokáta se sídlem v Praze, Studánková 477, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 7 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. 10. 2022, č. j. 12 C 148/2022-19, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částku 82 254,11 Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 22. 3. 2023, č. j. 18 Co 28/2023-53, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil v zamítavém výroku I. tak, že uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 82 254,11 Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení, a potvrdil v tomto výroku ohledně zbylého příslušenství (výrok I.); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná (dovolatelka) dovoláním.
Poslední den lhůty k dovolání [§240 odst. 1zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] – tj. dne 31. 5. 2023, podala tzv. blanketní dovolání, které neobsahovalo údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.), a ani vymezení důvodu dovolání. Výzvou ze dne 1. 6. 2023 jí soud prvního stupně stanovil lhůtu 15 dnů k jeho doplnění a dovolatelka doplnila dovolání podáním ze dne 10. 6. 2023. I když se tak stalo až po uplynutí zákonem stanovené dvouměsíční lhůty podle §240 odst. 1 o. s. ř., dovolací soud musel přihlédnout k (nesprávné) výzvě soudu prvního stupně a musel přihlédnout i ke zmíněnému podání ze dne 10. 6. 2023 (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1777/22, a v něm citovanou judikaturu).
Přes jeho doplnění však v dovolání schází náležité vylíčení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.).
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny
(má-li je dovolatel za dosud neřešené), resp. jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výše uvedeným požadavkům dovolání žalobkyně nevyhovuje. Dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. v tom, že „se napadené rozhodnutí odchýlilo od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a je dovolacím soudem řešeno rozdílně“, neformulovala však žádnou o tázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud (podle mínění dovolatelky) odchýlit od dosavadní rozhodovací praxe dovolacího soudu, neuvedla ani judikaturu, od níž se měl odvolací soud odchýlit, a tyto náležitosti nelze zjistit ani z obsahu dovolání. Tvrzení dovolatelky, že „napadené rozhodnutí … je dovolacím soudem řešeno rozdílně“, významově neodpovídá smyslu §237 o. s. ř., a není tedy způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Ani samotný odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2009, sp. zn. 22 Cdo 5207/2007, nelze – bez uvedení konkrétního kritéria, které dovolatelka považuje za splněné – pokládat za náležitý údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Pouze pro úplnost lze dodat, že odvolací soud se od citovaného rozsudku neodchýlil, jestliže dovodil, že samotné rozhodnutí o neplatnosti dražby nezpůsobí obnovení předchozího stavu zápisu v katastru nemovitostí. Jeho závěr, že vlastnictví k bytové jednotce na žalobce (vydražitele) nepřešlo, byla-li soudem vyslovena neplatnost dražby, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1405/2009).
Dovolání proti výroku o nákladech řízení není přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 13. 12. 2023
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu