ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.3182.2022.1
sp. zn. 26 Cdo 3182/2022-52
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci oprávněné ČEZ Prodej, a. s. , se sídlem v Praze 4, Duhová 1/425, IČO 27232433, proti povinné A. H. , narozené XY, bytem XY, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 26/2021, o dovolání povinné proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 5. 2022, č. j. 5 Co 3/2022-34, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Povinná – nezastoupena advokátem – napadla dovoláním usnesení Vrchního soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 4. 5. 2022, č. j. 5 Co 3/2022-34, jímž odmítl odvolání proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (soud prvního stupně) ze dne 23. 11. 2021, č. j. 16 C 26/2021-22, kterým nevyhověl její žádosti o prodloužení soudcovské lhůty stanovené v usnesení soudu prvního stupně ze dne 5. 10. 2021, č. j. 16 C 26/2021-15, k doplnění námitky podjatosti a lhůtu neprodloužil (výrok I.), potvrdil výrok II., jímž odmítl žalobu pro zmatečnost ze dne 17. 7. 2020, kterou povinná podala proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2020, č. j. 6 Cmo 242/2019-92 (výrok II.), a změnil výrok o nákladech řízení tak, že se o nákladech řízení nerozhoduje (výrok III.).
Dovolatel musí být v dovolacím řízení zastoupen advokátem nebo notářem (§241 odst. 1 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“); to podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem (odst. 4).
Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení. Z dovolání nevyplývá, že by povinná byla jako dovolatelka právně zastoupena, neprokázala ani netvrdila, že je zastoupena advokátem nebo že má sama právnické vzdělání. Nesplnila tedy zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení.
Nejvyššímu soudu je známo, že povinná nebyla vyzvána ke splnění podmínky povinného zastoupení (aby si zvolila advokáta pro podání dovolání proti napadenému usnesení), avšak v téměř shodných sporech byla opakovaně ke splnění této podmínky vyzývána a je tudíž obeznámena s tím, že v dovolacím řízení musí být zastoupena advokátem (k tomu srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 703/2018). Nejvyšší soud má proto za to, že práva povinné nebyla ohrožena, neboť poučení o náležitém zastoupení se jí (dříve) opakovaně dostalo.
Protože dovolatelka nesplnila podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení (§241 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolací řízení podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
Dovolatelka nezaplatila ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněný pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatelku již nevyzýval, neboť z jejího postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědoma, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu.
Nelze ani přehlédnout, že dovolatelka uplatňuje své právo zřejmě bezúspěšně, neboť jí podaná žaloba pro zmatečnost směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek (jak správně uzavřely soudy obou stupňů) přípustný; navíc napadá-li dovoláním výrok I. usnesení odvolacího soudu, nejde o rozhodnutí, kterým by se končilo odvolací řízení.
Dovolací soud ani nepřehlédl, že podáním ze dne 8. 11. 2022 vznesla povinná námitku podjatosti vůči senátu Nejvyššího soudu ve složení JUDr. Pavlína Brzobohatá, JUDr. Jitka Dýšková a JUDr. Michaela Janoušková, kterou odůvodnila tím, že „se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům a jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti“. Dovolatelka jen cituje text zákona, aniž by jakkoliv specifikovala (či alespoň naznačila) důvody, pro které by měly být tyto soudkyně vyloučeny z projednávání věci, a s ohledem na to, že takto nekonkretizované námitky podjatosti podává v řízení opakovaně, Nejvyšší soud považuje vznesenou námitku podjatosti za zjevné zneužití tohoto procesního institutu (§2 o. s. ř.), a proto k této námitce nepřihlížel (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018, ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSČR 104/2017).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 1. 2023
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu