ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.319.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 319/2023-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci oprávněné České republiky – Ministerstva spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, IČO 00025429, proti povinnému P. R. , narozenému XY, bytem XY, o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 19. 5. 2021, č. j. 12 C 107/2021-8, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 8. 2021, č. j. 23 Co 174/2021-14, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 9 C 155/2022, o dovolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 15. 9. 2022, č. j. 9 C 155/2022-13, a Krajského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2022, č. j. 20 Co 288/2022-24, takto:
I. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2022, č. j. 20 Co 288/2022-24, se odmítá .
II. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 15. 9. 2022, č. j. 9 C 155/2022-13, se zastavuje.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 3. 11. 2022, č. j. 20 Co 288/2022-24, potvrdil usnesení Okresního soudu v Nymburce (soud prvního stupně) ze dne 15. 9. 2022, č. j. 9 C 155/2022-13, kterým povinnému nepřiznal osvobození od soudních poplatků.
Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně i proti usnesení soudu prvního stupně podal povinný (nezastoupen advokátem) dovolání, které Nejvyšší soud projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“).
Řízení o dovolání povinného proti usnesení soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil (§104 odst. 1 ve spojení s §243b o. s. ř.), neboť dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 o. s. ř.). Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání, občanský soudní řád funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ani neupravil. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu není podle §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. přípustné, neboť směřuje proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, aniž se zabýval nedostatkem podmínky povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§241b odst. 2 o. s. ř.).
Pro úplnost je třeba zdůraznit, že v případě odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost podle §238 o. s. ř. vzniká dovolateli poplatková povinnost podle §4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle §238 o. s. ř.; o této povinnosti rozhodne soud prvního stupně (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021). Překážkou odmítnutí dovolání nepřípustného podle §238 o. s. ř. není ani okolnost, že soud prvního stupně nerozhodl o žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, neboť osvobození od soudního poplatku podle §11 odst. 2 zákona o soudních poplatcích, stejně jako přiznání osvobození od soudních poplatků rozhodnutím soudu ve smyslu §138 o. s. ř., se v tomto případě neuplatní (§11a zákona o soudních poplatcích). Dovolací soud proto dovolatele k zaplacení soudního poplatku nevyzýval, ostatně z jeho postoje v tomto i v jiných řízeních je zřejmé, že si je vědom povinnosti zaplatit soudní poplatek, platit jej však nehodlá (má za to, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od jeho placení).
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 5. 2023
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu