Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.11.2023, sp. zn. 26 Cdo 3222/2023 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.3222.2023.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.3222.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 3222/2023-120 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce Martina Ullmanna , narozeného 19. 5. 1969, se sídlem v Praze 6 - Dejvicích, Václavkova 169/1, IČO 12627208, zastoupeného JUDr. Pavlem Musilem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Hellichova 458/1, proti žalované Správě železnic, státní organizace , se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Dlážděná 1003/7, IČO 70994234, o změnu závazku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 57/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2023, č. j. 36 Co 121/2023-104, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 1. 6. 2023, č. j. 36 Co 121/2023-104, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (soudu prvního stupně) ze dne 7. 10. 2022, č. j. 23 C 57/2022-62, jímž zamítl žalobu na změnu tam specifikované smlouvy o podnájmu nebytových prostor č. 2957010712 ze dne 28. 6. 2007 (dále jen „Smlouva“) a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud (soud dovolací) jako nepřípustné odmítl podle §243c odst. 1 ve spojení s §243f odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jeno. s. ř.“). Odvolací soud založil svůj závěr o nedůvodnosti žaloby současně na dvou na sobě nezávislých důvodech. Předně dovodil, že usnesení vlády číslo 915 ze dne 20. 10. 2021 nepředstavovalo pro žalobce nepředvídatelnou změnu ve smyslu §1766 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a že žalobce svůj nárok uplatnil opožděně, a došlo tak k jeho prekluzi (první právní názor). Současně dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro změnu závazku podle citovaného ustanovení, neboť smluvní vztah uzavřený na dobu určitou v mezidobí zanikl uplynutím sjednané doby a ani netrvají nepředvídatelné změny, které měly být důvodem pro úpravu smluvních podmínek (druhý právní názor). Dovolatel v dovolání formuloval dvě otázky. Jednak měl za to, že tím, že odvolací soud nezkoumal, jaký vliv mělo usnesení vlády č. 915 ze dne 20.10.2021 na smluvní vztah účastníků, odchýlil se od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. 26 Cdo 1323/2022. Dále považoval za dovolacím soudem dosud neřešenou otázku (související s výkladem ustanovení §1766 o. z.), „zda jednotlivé právní události, v daném případě vládní usnesení reagující na pandemii Covidu-19, ač spolu související v základu věci, mající ovšem rozdílnou povahu, mohou založit podstatnou změnu okolností i samy o sobě právě svým rozdílným dopadem.“ Oběma otázkami ale dovolatel zpochybnil pouze správnost prvního právního názoru (o prekluzi uplatněného nároku), správnost druhého právního názoru (o nemožnosti aplikace §1766 o. z. na zaniklý smluvní vztah) nijak nenapadl; v tomto směru totiž dovolání neobsahuje žádnou argumentaci (dovolací důvod). Spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každá obstojí samostatně (vede k zamítnutí, či naopak k vyhovění žaloby), a řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno (popř. některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř.), není dovolání (jako celek) ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, neboť věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Dovolání proti výroku o nákladech řízení není přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 15. 11. 2023 JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/15/2023
Spisová značka:26 Cdo 3222/2023
ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.3222.2023.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
§243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:01/23/2024
Podána ústavní stížnost sp. zn. III.ÚS 79/24
Staženo pro jurilogie.cz:2024-02-08