ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.3413.2022.1
sp. zn. 26 Cdo 3413/2022-122
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v exekuční věci oprávněného M. V. , narozeného dne XY, bytem XY, proti povinné J. N. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Romanem Sulánským, advokátem se sídlem v Hrádku, Pod tratí 275, pro vyklizení bytu, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 35 EXE 1851/2021, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2022, č. j. 54 Co 237/2022-111, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 28. 6. 2022, č. j. 54 Co 237/2022-111, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 (soud prvního stupně) ze dne 2. 3. 2022, č. j. 35 EXE 1851/2021-45, kterým zamítl návrh povinné na zastavení exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. Ivo Erbertem, Exekutorský úřad Praha – východ, na základě pověření soudu prvního stupně ze dne 26. 11. 2021, č. j. 35 EXE 1851/2021-40, k vymožení povinnosti – vyklizení nemovitosti uložené povinné rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. 9. 2019, č. j. 9 C 157/2010-248.
Dovolání povinné Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237-238a o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené) nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části.
Vymezení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se však v textu dovolání nenachází a nelze je zjistit ani z celého jeho obsahu. Dovolatelka pouze polemizuje s rozhodnutím odvolacího soudu a vytýká mu, že rozhodl nesprávně.
Nejvyšší soud proto podle ustanovení §243c odst. 1 věty první (ve spojení s §243f odst. 3) o. s. ř. dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 1. 2023
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu