ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.465.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 465/2023-137
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci navrhovatele P. P. , zastoupeného JUDr. Petrem Hampelem, Ph.D., advokátem se sídlem v Ostravě, Bohumínská 1227/98, za účasti S. v. j. XY , zastoupeného Mgr. Tomášem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 166/14, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění účastníka, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 Cm 151/2021, o dovoláních navrhovatele a účastníka řízení proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 9. 2022, č. j. 8 Cmo 168/2022-102, takto:
I. Dovolání navrhovatele se odmítá .
II. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 9. 2022,
č. j. 8 Cmo 168/2022-102, pokud jím bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2022, č. j. 24 Cm 151/2021-56, ve vyhovujícím výroku II. a rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Ostravě (soud prvního stupně) usnesením ze dne 29. 4. 2022, č. j. 24 Cm 151/2021-56, zamítl návrh v části, v níž se navrhovatel domáhal vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění S. v. j. XY, konaného dne 29. 6. 2021 (dále též jen „Společenství“ a „Shromáždění“), kterým byl schválen návrh plánu hospodaření Společenství pro rok 2021, a to konkrétně výše příspěvků jednotlivých vlastníků jednotek na úhradu nákladů spojených se správou domu a pozemku, u kterých je podíl jednotlivých vlastníků jednotek určován podle velikosti jejich podílu na společných částech s účinností od 1. 8. 2021 ve výši 25 Kč/m 2 /měs. – dále též jen „první napadené rozhodnutí“ (výrok I.), vyslovil neplatnost rozhodnutí shromáždění Společenství, konaného dne 29. 6. 2021, kterým byl schválen návrh plánu hospodaření Společenství pro rok 2021, a to konkrétně v části schválení výše příspěvku jednotlivých vlastníků jednotek na odměňování osoby, která dům spravuje, nebo členů jejích orgánů, na vedení účetnictví a na podobné náklady vlastní správní činnosti, které se rozvrhují na každou jednotku stejně, s účinností od 1. 8. 2021 ve výši 279 Kč/jednotka/měs. – dále též jen „druhé napadené rozhodnutí“ (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
2. K odvolání navrhovatele a Společenství (účastníka) Vrchní soud v Olomouci (odvolací soud) usnesením ze dne 21. 9. 2022, č. j. 8 Cmo 168/2022-102, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
3. Po částečném zopakování dokazování měl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně za prokázané, že navrhovatel je vlastníkem bytové jednotky č. 304/5 v budově č. p. XY, XY, XY v XY se spoluvlastnickým podílem 3821/218324 na společných částech domu a pozemku, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště XY na LV XY pro katastrální území XX (dále jen „byt“ a „budova“). V budově se nachází 36 bytových jednotek a 4 garáže. Podle části C. bodu 2. Prohlášení vlastníka ze dne 18. 2. 2004 (dále jen „Prohlášení“) jsou v budově vymezeny části společných prostor, které slouží jen některým vlastníkům jednotek, a to balkóny, které slouží vždy jen jednotce, ze které jsou přístupné, přičemž vlastníci těchto jednotek jsou povinni podílet se na jejich opravách a údržbě. Pokud k vymezené jednotce náleží balkón, jeho plocha se do podlahové plochy jednotky nezapočítává. Přílohou Prohlášení jsou i schematické půdorysy jednotlivých podlaží budovy, kde balkony jako společné části domu označeny (šrafováním) nejsou. Prohlášení vymezuje též pravidla pro placení příspěvků na správu a provoz domu (mezi které patří i odměna správci za provádění správy) tak, že je hradí vlastníci jednotek podle výše spoluvlastnického podílu na společných částech budovy. V roce 2014 Společenství sjednalo účelový úvěr na rekonstrukci společných částí budovy, který částečně použilo i na opravu balkónů. V návrhu rozpočtu na rok 2021, přiloženém k pozvánce na shromáždění Společenství ze dne 7. 6. 2021, svolané na den 29. 6. 2021, jsou jeho splátky zahrnuty v příspěvku na správu domu a pozemku, jehož výše činí 25 Kč/m 2 . Shromáždění Společenství konaného dne 29. 6. 2021 se navrhovatel z omluvitelného důvodu nezúčastnil. Na tomto shromáždění přijalo 100 % všech přítomných členů obě napadená rozhodnutí, tj. jak ohledně výše příspěvků jednotlivých vlastníků na náklady spojené se správou domu a pozemku, tak ohledně příspěvku na odměňování osoby, která dům spravuje, nebo členů jejích orgánů, na vedení účetnictví a na podobné náklady vlastní správní činnosti (dále též jen „napadená rozhodnutí“).
4. Po právní stránce ve vztahu k prvnímu napadenému rozhodnutí nejprve vyložil, že balkóny jsou společnou částí budovy. Přestože Prohlášení obsahuje rozporné údaje v textové části a ve schématické příloze, je vůle původního vlastníka vymezit balkóny jako společné části budovy zcela jasně vyjádřena ve zmíněném bodě C. odst. 2. Prohlášení. Skutečnost, že Společenství považovalo balkóny za společné části budovy, pak vyplývá rovněž z čl. XXIV. písm. a) Stanov Společenství ze dne 29. 3. 2017 (dále jen „Stanovy“), podle něhož jsou balkóny společnými částmi budovy. Dále dovodil, že oba odstavce ustanovení §1180 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“, resp. „občanský zákoník“), jsou dispozitivní, avšak odchýlit se od nich je možné pouze v prohlášení vlastníka, resp. jeho změně podle §1169 odst. 1 o. z. Poukázal také na znění čl. II bodu 1. přechodných ustanovení zákona č. 163/2020 Sb., podle něhož jestliže se vlastníci jednotek odchýlili ujednáním stanov upravujícím poměr výše příspěvku na správu domu a pozemku od §1180 o. z., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje se toto ujednání ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona za součást prohlášení. K takové situaci přitom v projednávané věci nedošlo, neboť čl. XXII. Stanov vymezující pravidla pro příspěvky na správu domu a pro způsob určení jejich výše placené jednotlivými vlastníky jednotek je shodný s tehdejší právní úpravou; nadto pro Stanovy nehlasovali všichni vlastníci. S ohledem na uvedené proto uzavřel, že rozhodná úprava pro stanovení příspěvku na správu domu a pozemku, jakož i příspěvku na odměňování správce a další správní činnosti, je obsažena v části F. Prohlášení, na jehož základě jsou vlastníci jednotek povinni přispívat podle velikosti spoluvlastnických podílů. Této úpravě odpovídalo pouze první napadené rozhodnutí. Dodal, že nepovažuje za rozpornou s dobrými mravy skutečnost, že vlastníci bytů, kteří nemají možnost užívat balkóny, se v rámci příspěvku na správu domu a pozemku podílí na splácení úvěru, který byl částečně použit na jejich rekonstrukci. Sami vlastníci si totiž na shromáždění odhlasovali, že splátky úvěru jsou součástí výdajů na společné části domu; nadto jsou balkóny společnou částí budovy, která významným způsobem ovlivňuje jeho celkový vzhled. Nesouhlasil pak ani s navrhovatelovým výkladem části C. bodu 2 Prohlášení, neboť ten stanoví, že vlastníci jednotek, k nimž náleží balkóny, se mají podílet na jejich opravách a údržbě, nikoliv je výlučně hradit. Z vyložených důvodů proto rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podali dovolání navrhovatel i Společenství.
6. Navrhovatel napadl výrok I. usnesení odvolacího soudu, pokud jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně v zamítavém výroku I., a k přípustnosti dovolání podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), uvedl, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena. K dovolacímu přezkumu předložil otázku, zda je možné, aby byl povinen hradit příspěvek na správu domu a pozemku (jehož součástí je i splátka úvěru použitého na rekonstrukci balkónů) za situace, kdy se podlahová plocha balkónu nezapočítává do celkové podlahové plochy bytu vlastníků těch jednotek, z nichž jsou balkóny přístupné, a tudíž se nemůže projevit v celkovém podílu podlahové plochy bytu využívaného k výpočtu poměru účasti každého jednotlivého vlastníka bytu na nákladech spojených se správou domu a pozemku, resp. otázku, zda je takový postup souladný s dobrými mravy, jestliže k jeho bytu balkón nepřináleží. Namítal, že balkóny jsou společné části domu jen vlastníků těch jednotek, z nichž jsou přístupné, avšak Prohlášení k těmto částem neobsahuje vymezení spoluvlastnického podílu dotčených vlastníků ve smyslu ustanovení §8 odst. 2 věty druhé zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „zákon o vlastnictví bytů“, resp. „zákon č. 72/1994 Sb.“). V této souvislosti odkázal rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu z 1. 8. 2014,
sp. zn. 26 Cdo 886/2013. Konečně zdůraznil, že rekonstrukcí balkónů se zhodnocuje majetek pouze těch vlastníků, kteří vlastní byty s balkóny, nikoli vlastníků všech jednotek; nesouhlasí tudíž se závěrem odvolacího soudu, že není v rozporu s dobrými mravy takto schválený způsob úhrady příspěvků na správu domu a pozemku, jenž zčásti slouží ke splátkám úvěru. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu ve výroku I. v části, jíž byl potvrzen výrok I. usnesení soudu prvního stupně, a současně též zamítavý výrok I. usnesení soudu prvního stupně, a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
7. Společenství napadlo výrok I. usnesení odvolacího soudu, pokud jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku II., a za neřešenou považovalo otázku, zda může prohlášení vlastníka učiněné podle zákona o vlastnictví bytů, které obsahuje toliko povinnost vlastníků jednotek přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemku podle velikosti spoluvlastnických podílů, vyloučit povinnost vlastníka jednotky přispívat na správu domu a pozemku podle §1180 odst. 2 o. z. nebo jej nějak modifikovat. Uvedlo, že ustanovení §1180 o. z., které navazuje na ustanovení §15 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, obsahuje dva typy příspěvků, které dosavadní právní úprava neznala. Mělo za to, že připouští-li důvodová zpráva modifikaci stanovení příspěvku podle §1180 odst. 2 o. z. prohlášením vlastníka, je tím zřejmě myšleno prohlášení učiněné za účinnosti občanského zákoníku. Navrhlo, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu ve výroku I. v části, v níž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II. a III., a rovněž ve výroku II., a vrátil věc v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
8. Nejvyšší soud dovolání projednal a o nich rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „o. s. ř.“. Přitom shledal, že dovolání byla podána včas, subjekty k tomu oprávněnými – účastníky řízení
(§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů
(§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Poté se zabýval otázkou jejich přípustnosti.
9. Dovolání navrhovatele proti citovanému usnesení odvolacího soudu není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť otázka, zda jsou balkóny společnými částmi domu, a zda jsou tudíž všichni vlastníci jednotek v domě povinni podílet se na nákladech na jejich rekonstrukci, byla již v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena a rozhodnutí odvolacího soudu je s ustáleným řešením této otázky v souladu. Proto jej dovolací soud podle §243c
odst. 1 o. s. ř. odmítl.
10. Takto nastolenou otázku posuzoval dovolací soud (stejně jako odvolací soud) s ohledem na dobu učinění Prohlášení podle dosavadních právních předpisů, zejména podle zákona o vlastnictví bytů (§3028 odst. 2 věta za středníkem o. z.).
11. Otázkou, kdy jsou okna, lodžie a balkóny součástí jednotky a kdy společnými částmi budovy, se již dovolací soud ve svých rozhodnutích zabýval [srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 26 Cdo 413/2013, ze dne 1. 8. 2014,
sp. zn. 26 Cdo 886/2013 (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3230/14), nebo usnesení téhož soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1379/2013 (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 752/15), a ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1511/2019] a uzavřel, že pro závěr, které části domu jsou společné ve smyslu §2 písm. e) zákona č. 72/1994 Sb. [resp. po novele provedené zákonem č. 103/2000 Sb. §2 písm. g) zákona č. 72/1994 Sb.] je významný zejména účel jejich užívání a jejich určení v prohlášení vlastníka budovy, jen stavebně technické hledisko z pohledu zákona č. 72/1994 Sb. určující není. Vždy proto záleží na tom, zda prohlášení vlastníka budovy podle §4 zákona č. 72/1994 Sb., případně smlouva o výstavbě (§17 zákona č. 72/1994 Sb.), balkóny, lodžie či okna vymezí jako součást jednotky, nebo jako společnou část budovy. Nebude-li vymezení jednotky takovéto určení obsahovat, pak budou ke společným částem budovy (domu) patřit i lodžie, balkóny a okna přístupná jen z jedné jednotky jako součást vnějšího pláště domu. Pro tyto závěry lze najít oporu i v judikatuře Ústavního soudu (srov. např. jeho usnesení ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. III. ÚS 23/04).
12. V projednávané věci Prohlášení v části B. VYMEZENÍ JEDNOTEK V BUDOVĚ vymezuje jednotlivé jednotky v domě, přičemž u těch, k nimž náleží balkón, stanoví, že jeho plocha se do podlahové plochy nezapočítává. V části C. URČENÍ SPOLEČNÝCH ČÁSTÍ BUDOVY bodu 2. pak definuje „části společných prostor, které slouží jen některým vlastníkům jednotek: - balkóny, které slouží vždy jen jednotce, ze které jsou přístupné“ . Dále uvádí, že vlastníci těchto jednotek mají právo tyto společné prostory užívat, ale i povinnost podílet se na jejich opravách a údržbě. Jestliže za daných okolností odvolací soud uzavřel, že balkóny jsou společnými částmi budovy, postupoval v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, neboť pro závěr, které části domu jsou společné, je významné jejich určení v Prohlášení. Namítá-li navrhovatel, že balkóny jsou společné jen těm vlastníkům jednotek, k nimž náleží, pak přehlíží, že ten který balkón může užívat vždy pouze ten vlastník jednotky, z níž je přístupný. Nepatří tedy do společného užívání vlastníků více jednotek
[v tomto případě konkrétně těch jednotek, k nimž náleží (jakýkoliv jiný) balkón], nýbrž pouze vždy vlastníka jediného, a proto nemůže jít ani o část domu, která je ve spoluvlastnictví jen některých vlastníků jednotek (§8 odst. 2 věta druhá zákona o vlastnictví bytů). Rovněž bezpředmětná je námitka dovolatele, že plocha balkónu se nezapočítává do podlahové plochy jednotky, od níž se odvíjí celkový podíl na společných částech domu. Tato skutečnost totiž závěr, že balkóny jsou společnou částí domu, naopak podporuje, neboť pokud by se plocha balkónu započítávala do podlahové plochy jednotky, musel by být její součástí s tím, že náklady na jeho opravy by nesl vždy pouze vlastník té jednotky, z níž je balkón přístupný. Jsou-li tudíž balkóny společnými částmi budovy, pak obstojí rovněž navazující právní závěr odvolacího soudu, že všichni vlastníci jednotek jsou povinni podílet se (formou úhrady příspěvku na správu domu a pozemku, tj. na správu společných částí budovy) na splácení úvěru, jenž byl sjednán za účelem rekonstrukce budovy, a částečně použit též na opravy balkónů. Tato povinnost jim totiž vyplývá z části F. bodu 1. ve spojení s bodem 6. Prohlášení a návazně též z čl. X. odst. 3 písm. c) Stanov a nelze na ní shledat nic nemravného.
13. Naproti tomu dovolání Společenství je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť při řešení otázky, zda pravidlo pro rozvržení příspěvků určených na odměňování osoby, která dům spravuje, nebo členů jejích orgánů, na vedení účetnictví a na podobné náklady vlastní správní činnosti, vyjádřené v ustanovení §1180 odst. 2 o. z., má přednost před úpravou obsaženou v prohlášení vlastníka, byť učiněném za účinnosti zákona o vlastnictví bytů, se odvolací soud odchýlil od (později přijaté) judikatury dovolacího soudu. Dovolání je proto důvodné.
14. V usnesení ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. 26 Cdo 2167/2022, se dovolací soud již zabýval otázkou, zda a jakým postupem se lze odchýlit od stanovení poměru příspěvků na správu domu a pozemku vlastníkům jednotek (tzv. „klíč“ stanovení poměru, podle něhož budou příspěvky placeny jednotlivými vlastníky) v poměrech občanského zákoníku ve znění účinném v období od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2020.
15. Vyšel přitom z toho, že povinnost přispívat na správu domu a pozemku patří k základním povinnostem každého vlastníka jednotky (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 26 Cdo 2275/2021). Zpravidla vlastníci jednotek platí příspěvky podle výše odpovídající jejich podílu na společných částech, jejichž výši stanoví shromáždění. Je nezbytné rozlišovat mezi rozhodnutím o určení klíče pro stanovení příspěvků a rozhodnutím o stanovení výše příspěvků pro jednotlivá období.
16. Zákon o vlastnictví bytů upravoval klíč pro určení příspěvků v §15 odst. 1, v němž stanovil, že vlastníci jednotek jsou povinni přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemku poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu (§8 odst. 2). Od tohoto pravidla bylo možné se odchýlit (jednalo se tedy o dispozitivní ustanovení), ale jen dohodou všech vlastníků. V rozsudku ze dne 2. 4. 2014, sp. zn. 31 Cdo 4294/2011, uveřejněném pod číslem 57/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud zdůraznil, že jde o souhlasný projev vůle všech vlastníků jednotek (dohodu), předvídaný tímto ustanovením, nikoliv o rozhodnutí shromáždění. Tedy jinak řečeno, že je třeba rozlišovat mezi rozhodnutím shromáždění vlastníků jednotek jakožto nejvyššího orgánu společenství, jež může být přijato pouhou (zákonem určenou) většinou hlasů (i přes nesouhlas části vlastníků jednotek), a dohodou vlastníků jednotek, která jakožto vícestranný právní úkon vyžaduje ke svému uzavření souhlasný projev vůle všech vlastníků jednotek
(§43a a násl. obč. zák.). I když taková dohoda mohla být fakticky uzavřena na shromáždění (byly-li přítomni všichni vlastníci jednotek), nešlo o rozhodnutí shromáždění, které by bylo možné přezkoumat postupem podle §11 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů.
17. V občanském zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2020 byl klíč pro stanovení příspěvků upraven v §1180 tak, že vlastníci jednotek platí příspěvky podle výše odpovídající jejich podílu na společných částech (odst. 1), část příspěvku určená na tzv. vlastní správní činnost (§17 nařízení vlády č. 366/2013 Sb., o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím, dále též jen „nařízení“) může být stanovena pro každou jednotku stejně (odst. 2). Tato úprava byla dispozitivní.
18. Z ustanovení §1200 odst. 2 písm. c), g) o. z. ve znění do 30. 6. 2020 plyne, že klíč stanovení příspěvků mohl být upraven mj. i ve stanovách. Ačkoliv pro přijetí změny stanov postačoval podle §1206 odst. 2 o. z. ve znění do 30. 6. 2020 souhlas jen nadpoloviční většiny hlasů vlastníků jednotek přítomných na usnášeníschopném shromáždění, Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 2167/2022 s přihlédnutím k tehdy platnému znění §1214 o. z. dovodil, že od úpravy stanovení poměru placení příspěvků na správu domu a pozemku obsažené v §1180 odst. 1 o. z. ve znění do 30. 6. 2020 se bylo možné odchýlit jen se souhlasem všech vlastníků jednotek, a to i v případě, že byl upraven ve stanovách společenství vlastníků; nebylo-li rozhodnutí přijato zákonem požadovaným kvorem, mohli se vlastníci jednotek domáhat soudní ochrany podle §1209 o. z.
19. Souhlas všech vlastníků jednotek se vztahoval jen ke změně stanovení příspěvků na správu domu a pozemku (hlavního klíče) podle výše podílu na společných částech domu a pozemku (§1180 odst. 1 o. z). Ke změně (doplňujícího) pravidla vyjádřeného v §1180 odst. 2 o. z. – stanovení části příspěvku určeného na tzv. vlastní správní činnost (§17 nařízení) pro každou jednotku stejně – postačoval souhlas většiny hlasů vlastníků, jestliže stanovy nevyžadovaly počet vyšší.
20. O konkrétní výši příspěvků na správu domu a pozemku pak rozhodnou s ohledem na výsledky hospodaření společenství vlastníci na (každoročním) shromáždění – při respektování určeného klíče stanovení příspěvků na správu domu a pozemku – jde o rozhodování náležející do působnosti shromáždění společenství [§1208 písm. d) o. z. ve znění do 30. 6. 2020, §1208 písm. c) o. z.].
21. V dané věci byl původně stanoven klíč pro určení výše příspěvků na správu domu a pozemku v části F. bod 1 Prohlášení tak, že vlastníci jsou povinni přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemku podle velikosti svých spoluvlastnických podílů. Stanovy přijaté na zasedání shromáždění Společenství dne 29. 3. 2017 však v části XXII. upravují pravidla pro příspěvky na správu domu a způsob určení jejich výše tak, že na každou jednotku stejně se rozvrhnou náklady na vlastní správní činnost a ostatní náklady na správu domu a pozemku se rozvrhnou podle podílu na společných částech budovy. Stanovy byly přijaty na základě souhlasu 100 % přítomných hlasů členů Společenství, přičemž tohoto zasedání se účastnili vlastníci disponující 95,48 % všech hlasů. Z obsahu spisu neplyne, že by soud vyslovil neplatnost rozhodnutí shromáždění o přijetí změny stanov. Na základě usnesení přijatého na shromáždění Společenství konaném dne 29. 6. 2021 se pak (v intencích zmíněného ustanovení Stanov) výše příspěvků jednotlivých vlastníků na odměňování osoby, která dům spravuje, na vedení účetnictví a na podobné náklady vlastní správní činnosti rozvrhují na každou jednotku stejně, a to ve výši 279 Kč/jednotka/měs.
22. Odvolací soud se při posouzení (ne)platnosti druhého napadeného rozhodnutí otázkou, zda došlo ke změně klíče pro určení výše příspěvku na vlastní správní činnost (§1180 odst. 2 o. z.) přijetím nových Stanov na zasedání shromáždění Společenství dne 29. 3. 2017, nezabýval (vycházeje z názoru, že klíč byl naposledy určen v Prohlášení v roce 2004). Rovněž neřešil ani otázku, jestli druhým napadeným rozhodnutím se skutečně měnil klíč pro stanovení příspěvků, nebo šlo pouze o rozhodnutí o změně konkrétní výše příspěvků na vlastní správní činnost s ohledem na výsledky hospodaření Společenství (čemuž by nasvědčoval obsah pozvánky na shromáždění i obsah zápisu ze zasedání shromáždění).
23. Protože usnesení odvolacího soudu není z hlediska účastníkem uplatněných dovolacích námitek správné, právní posouzení odvolacího soudu je neúplné, a tedy nesprávné, dovolací soud ho v části výroku I., kterým byl potvrzen vyhovující výrok II. usnesení soudu prvního stupně, podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil včetně závislého výroku o náhradě nákladů řízení a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
24. V novém rozhodnutí o věci bude odvolací soud vycházet ze závěrů uvedených shora a zároveň rozhodne o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení
(§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 11. 2023
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu