Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17.05.2023, sp. zn. 26 Cdo 718/2023 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.718.2023.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.718.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 718/2023-145 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně České přístavy, a.s. , se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1627/16a, IČO 45274592, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti žalovaným 1) J. H. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Norbertem Hemelíkem, advokátem se sídlem v Říčanech, Lipanská 331/7, 2) Z. M. , narozenému XY, bytem XY, 3) J. M. , narozenému XY, bytem XY, 4) B. N. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Norbertem Hemelíkem, advokátem se sídlem v Říčanech, Lipanská 331/7, 5) K. Z. , bytem XY, a 6) L. K. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Norbertem Hemelíkem, advokátem se sídlem v Říčanech, Lipanská 331/7, o vyklizení pozemku a zaplacení 207.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 124/2019, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2022, č. j. 22 Co 235/2022-87, takto: Dovolání žalobkyně se odmítá . Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 28. 3. 2022, č. j. 31 C 124/2019-64, přerušil řízení dle §109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jeno. s. ř.“) do právní moci rozhodnutí v řízení vedeném týmž soudem pod sp. zn. 31 C 165/2017, neboť je v něm „řešena zásadní předběžná otázka oprávněnosti nároku žalobkyně i proti žalovaným v tomto řízení“. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne 30. 4. 2022. Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 20. 9. 2022, č. j. 31 C 124/2019-69, zamítl návrh žalobkyně ze dne 16. 9. 2022 na pokračování v řízení. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 18. 11. 2022, č. j. 22 Co 235/2022-87, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Dospěl k závěru, že podanému návrhu na pokračování v řízení může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se okolnosti týkající se přerušení řízení oproti stavu, kdy soud o přerušení řízení rozhodoval. Skutečnost, že samo posouzení předpokladů pro přerušení řízení nebylo správné, nemůže být důvodem pro to, aby soud vyhověl žádosti o pokračování v řízení. Návrh žalobkyně na pokračování v řízení je ve skutečnosti její polemikou ohledně správnosti rozhodnutí o přerušení řízení; k tomu však institut návrhu na pokračování v řízení neslouží. Dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť odvolací soud posoudil otázku přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a pokračování v něm v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby tato rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Podle ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět. V případě fakultativního přerušení řízení je rozhodovací praxe Nejvyššího soudu obecně ustálená v tom smyslu, že ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 572/2014). V rozsudku ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009, Nejvyšší soud uzavřel, že smyslem přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku jiného řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření, a s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží. Bylo-li z tohoto důvodu řízení přerušeno, vyplývá z ustanovení §111 odst. 2 věty druhé o. s. ř., že přerušení řízení trvá do doby, než odpadne důvod (překážka), pro který bylo řízení přerušeno. V projednávané věci bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 165/2017, ve kterém bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 10. 11. 2022, č. j. 31 C 165/2017-1027, a v současné době je vedeno řízení o odvolání proti zmíněnému rozhodnutí. Jelikož se shora uvedené řízení nachází již ve stádiu rozhodování o odvolání proti shora uvedenému rozsudku a nedošlo ke změně poměrů, není v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení vyčkat rozhodnutí o odvolání a skončení věci, a tedy odpadnutí důvodu (překážky), pro který bylo toto řízení přerušeno. Úvaha odvolacího soudu o zamítnutí návrhu na pokračování v řízení tak není zjevně nepřiměřená (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3775/2017, či ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. 26 Cdo 1336/2021). Vzhledem k obsahu dovolacích námitek lze dodat, že usnesení o přerušení řízení není usnesením o vedení řízení, proto je jím soud ve smyslu §170 odst. 1 o. s. ř. vázán, přičemž důvod přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. se poměřuje především hlediskem hospodárnosti řízení (jak plyne z judikatury uvedené shora), které bylo v dané věci splněno. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 17. 5. 2023 JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/17/2023
Spisová značka:26 Cdo 718/2023
ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.718.2023.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přerušení řízení
Dotčené předpisy:§109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:07/18/2023
Podána ústavní stížnost sp. zn. II.ÚS 1947/23
Staženo pro jurilogie.cz:2023-09-09