ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.774.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 774/2023-97
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobce S. v. p. d. XY , zastoupeného Mgr. Ing. Marianem Böhmem, advokátem se sídlem v Praze 9, Kolbenova 609/38, proti žalované phoneLEVEL properties s.r.o. , se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Na Poříčí 1070/19, IČO 04863097, zastoupené Mgr. Jakubem Schejbalem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Na Poříčí 1070/19, o zaplacení částky 163.228 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 40/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2022, č. j. 16 Co 290/2022-70, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.632 Kč k rukám Mgr. Ing Mariana Böhma, advokáta se sídlem v Praze 9, Kolbenova 609/38, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 163.228 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení z titulu nedoplatku plynoucího z vyúčtování příspěvků na správu domu a pozemku a záloh na plnění spojená s užíváním tam specifikované nebytové jednotky v jejím vlastnictví (dále jen „nebytová jednotka“) za rok 2020.
2. Žalovaná v obraně uvedla, že proti této pohledávce dopisem ze dne 14. 12. 2021 započetla své pohledávky vůči žalobci: 1) z titulu pokuty z prodlení ve smyslu §13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., o službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“) za nesplnění povinnosti žalobce vypořádat její námitky k vyúčtování služeb za rok 2018 (44.050 Kč) – dále též jen „první pohledávka“, 2) z titulu pokuty z prodlení rovněž ve smyslu ustanovení §13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. za nesplnění povinnosti žalobce umožnit jí nahlédnout do účetnictví a sdělit jí informace o jeho hospodaření (43.900 Kč) – dále též jen „druhá pohledávka“, a 3) z titulu nákladů vynaložených na úhradu havarijních oprav střechy, k jejichž provedení byl povinen žalobce (29.369 Kč) – dále též jen „třetí pohledávka“. Ve zbývajícím rozsahu uplatnila vůči žalobci kompenzační námitku s odůvodněním, že žalobce užívá tam uvedený pozemek v jejím vlastnictví bez právního důvodu, čímž mu vzniklo bezdůvodné obohacení, které za měsíce únor a březen 2022 bylo předběžně určené znalcem ve výši 50.000 Kč (dále též jen „čtvrtá pohledávka“) a k jehož zaplacení žalobce vyzvala dopisem ze dne 7. 4. 2022.
3. Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. 6. 2022, č. j. 27 C 40/2022-36, žalobě vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 163.228 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
4. K odvolání žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 18. 10. 2022, č. j. 16 Co 290/2022-70, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
5. Odvolací soud po částečném zopakování dokazování zdůraznil, že žalobou uplatněná pohledávka je mezi účastníky nesporná. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, a v něm obsažený výklad ustanovení §1987 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), pak uzavřel, že jednostranné započtení pohledávek, provedené žalovanou dopisy ze dne 14. 12. 2021 a ze dne 7. 4. 2022, je neúčinné. Pohledávky jsou totiž ve smyslu §1987 odst. 2 o. z. nejisté. Nejistota první pohledávky plyne primárně ze sporné skutečnosti, zda žalobce na reklamaci žalované k vyúčtování služeb za rok 2018 reagoval či nikoliv a zda se tato reakce dostala do její sféry. U druhé pohledávky je sporné, zda výzva žalované k umožnění nahlédnutí do účetnictví a sdělení informací o hospodaření žalobce byla žalobci doručena. Nejistota třetí pohledávky plyne zejména z dosud nesplněné povinnosti žalované tvrdit a prokázat rozsah provedených prací. Jde-li o čtvrtou pohledávku, pak by i v případě závěru o pasivní legitimaci žalobce zůstala spornou samotná výše požadovaného bezdůvodného obohacení, neboť sama žalovaná o ní uvedla, že je „předběžně určená znalcem“. Prokázání těchto sporných okolností by přitom bylo náročné důkazně, tedy i časově. Navíc pohledávky žalované za žalobcem nesouvisí se vztahem mezi účastníky právně vymezeným ustanovením §1180 a §1181 o. z. Dodal, že žalobce se ochrany poskytované ustanovením §1987 odst. 2 o. z. dovolal námitkou neexistence pohledávek a označil započtení ze strany žalované za neplatné již v dopise ze dne 24. 12. 2021 a také ve vyjádření k odvolání.
6. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ale neshledal jej přípustným, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.
7. V rozsudku ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněném pod č. 37/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud rozvedl a usměrnil závěry rozsudku téhož soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, jímž argumentuje dovolatelka. Dovodil (mimo jiné), že nejistou nebo neurčitou ve smyslu ustanovení §1987 odst. 2 o. z. je (zásadně) pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu nebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky, tj. místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky. Aktivně započítávaná pohledávka tedy nebude jistá a určitá ve smyslu §1987 odst. 2 o. z. zpravidla tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce. Za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky. Současně dovolací soud poukázal na to, že výklad §1987 odst. 2 o. z. nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami. Vznikne-li z téhož vztahu více vzájemných pohledávek, odpovídá zpravidla rozumnému (spravedlivému) uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné. Pro posouzení, zda jednostranné započtení odporuje §1987 odst. 2 o. z., jsou přitom rozhodné toliko okolnosti, které tu byly v okamžiku, kdy je započtení (projev vůle dlužníka pasivní pohledávky) účinné (zpravidla k okamžiku, kdy projev vůle dlužníka pasivní pohledávky dojde věřiteli). Tyto závěry jsou reflektovány i v dalších rozhodnutích Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 26 Cdo 564/2020).
8. Zhodnocení, zda je určitá pohledávka ve smyslu výkladu §1987 odst. 2 o. z. nejistá a neurčitá, či nikoliv, vyžaduje komplexní úvahu soudu zohledňující individuální okolnosti případu. Jedná se přitom z pohledu judikaturního výkladu o právní normu s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. právní normu, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Dovolací soud pak může úvahu (odvolacího) soudu o tom, zda je určitá pohledávka ve smyslu výkladu §1987 odst. 2 o. z. nejistá a neurčitá, či nikoliv, přezkoumat v případě její zjevné nepřiměřenosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3613/2021).
9. V souzené věci se odvolací soud od výše citovaných judikaturních závěrů neodchýlil, jestliže zohlednil, že míra nejistoty ohledně pohledávek žalované, které žalobce rozporuje, je vyšší než u jeho pohledávky, která je mezi účastníky nesporná. Námitky žalobkyně vůči pohledávce žalované přitom shledal relevantními s tím, že posouzení nároků žalované by bylo důkazně i časově náročnější. Připuštění započtení by tak způsobilo, že by se mezi stranami vedl spor o existenci a výši aktivních pohledávek namísto uspokojení pohledávky pasivní, uplatněné žalobcem. V souladu s judikaturou poukázal i na to, že pohledávky žalobce a žalované se neodvíjí z jednoho právního vztahu (vztahu týkajícího se vyúčtování příspěvků na správu domu a služeb za rok 2020 vyplývajícího z §1180 a §1181 o. z.) a že žalobce se dovolal relativní neplatnosti započtení. Lze tudíž uzavřít, že s přihlédnutím k okolnostem projednávané věci nejsou úvahy odvolacího soudu zjevně nepřiměřené.
10. Poukaz na vady řízení (námitkami, že soud prvního stupně neprovedl dovolatelkou navržené důkazy a nevypořádal se s jí tvrzenými a prokázanými skutečnostmi, čímž porušil její právo na spravedlivý proces) není způsobilým dovolacím důvodem, neboť k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (je-li jimi řízení skutečně postiženo), dovolací soud přihlíží, je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
11. Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelky, že dovolání směřuje proti oběma výrokům rozsudku odvolacího soudu. Napadá-li tedy dovolatelka rovněž výrok o nákladech odvolacího řízení, činí tak zřejmě jen formálně, neboť ve vztahu k tomuto výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Navíc by ani nebylo přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
12. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalované podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
13. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 12. 12. 2023
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu