ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.907.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 907/2023-81
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobkyně České přístavy, a. s. , se sídlem v Praze 7, Holešovicích, Jankovcova 1627/16a, IČO 45274592, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti žalovaným 1) J. O. , narozenému XY, bytem XY, 2) L. R. , narozenému XY, bytem XY, 3) M. R. , bytem XY, 4) P. R. , bytem XY, všem zastoupeným Mgr. Norbertem Hemelíkem, advokátem se sídlem v Říčanech, Lipanská 331/7, o vyklizení pozemku a zaplacení 205.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 125/2019, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2022, č. j. 28 Co 459/2022-52, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 28. 3. 2022, č. j. 31 C 125/2019-31, mj. přerušil řízení podle §109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), do právní moci rozhodnutí v řízení vedeném (u téhož soudu) pod sp. zn. 31 C 165/2017, protože je v něm „řešena zásadní předběžná otázka oprávněnosti nároku žalobkyně i proti žalovaným v tomto řízení“.
Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 23. 11. 2022, č. j. 28 Co 459/2022-52, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 20. 9. 2022, č. j. 31 C 125/2019-39, kterým zamítl návrh žalobkyně ze dne 16. 9. 2022 na pokračování v řízení. Uzavřel, že žalobkyně, která se proti rozhodnutí o přerušení řízení neodvolala, jen polemizuje se správností pravomocného rozhodnutí o přerušení řízení, k čemuž ovšem institut návrhu na pokračování řízení neslouží, současně netvrdí žádnou změnu okolností týkajících se přerušení, ani dosud nebylo vydáno rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. 31 C 165/2017.
Dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť odvolací soud posoudil otázku pokračování v přerušeném řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci.
V posuzované věci bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 165/2017, toto řízení nebylo doposud pravomocně skončeno – ve věci již rozhodl soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10. 11. 2022, č. j. 31 C 165/2017-1027, a v současné době je (u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 13 Co 56/2023) vedeno řízení o odvolání proti jeho rozhodnutí, jež dosud nebylo skončeno.
Smyslem přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku jiného řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření, a s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009).
Bylo-li z tohoto důvodu řízení přerušeno, vyplývá z ustanovení §111 odst. 2 věty druhé o. s. ř., že přerušení řízení trvá do doby, než odpadne důvod (překážka), pro který bylo řízení přerušeno.
Návrh na pokračování v řízení, které bylo přerušeno podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., nemůže mimo rámec opravných prostředků, jimiž mohlo být napadeno rozhodnutí o přerušení řízení, zpravidla sloužit k revokaci právního názoru obsaženého v pravomocném rozhodnutí o přerušení řízení. Usnesení o přerušení řízení není usnesením o vedení řízení, proto je jím soud ve smyslu §170 odst. 1 o. s. ř. vázán. Překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, prozatím neodpadla, řízení se navíc nachází již ve stádiu rozhodování o odvolání, nedošlo ani ke změně poměrů, úvaha odvolacího soudu o zamítnutí návrhu na pokračování v řízení tak není zjevně nepřiměřená (srovnej již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5270/2009, či usnesení Nejvyššího soudu vydaná v obdobných věcech, jejichž účastníkem byl rovněž dovolatel, ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. 26 Cdo 718/2023, sp. zn. 26 Cdo 875/2023, a sp. zn. 26 Cdo 906/2023).
Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, ačkoliv nebylo řádně odůvodněno a je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Ve skutečnosti totiž nevymezuje žádnou otázku procesního práva, na níž by napadené rozhodnutí z hlediska právního posouzení věci záviselo a při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu, jen mu vytýká, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237-238a o. s. ř.). Ostatně řízení ani namítanou vadou netrpí.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 7. 2023
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu