ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.94.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 94/2023-394
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce J. T. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Michalem Pavlasem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 4/3, proti žalované G. S. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem v Praze, Nádražní 344/23, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 5 C 156/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. prosince 2021, č. j. 19 Co 1208/2021-101, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českém Krumlově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 1. 7. 2021, č. j. 5 C 156/2021-47, uložil žalované vyklidit tam specifikované nemovitosti a vyklizené je předat žalobci ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích (soud odvolací) rozsudkem ze dne 2. 12. 2021, č. j. 19 Co 1208/2021-101, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 6. 6. 2022, č. j. 26 Cdo 781/2022-169, odmítl (výrok I.) jako vadné a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení (výrok II.).
Ústavní soud nálezem ze dne 3. 1. 2023, sp. zn. III. ÚS 2285/22, usnesení Nejvyššího soudu zrušil, přičemž mu vytkl, že o dovolání rozhodoval v nesprávném složení předsedkyní senátu dle §243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ačkoliv o jeho přípustnosti měl rozhodovat v souladu s §243c odst. 2 o. s. ř. senát.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3 věta první o. s. ř. platí, že dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. i ustálené judikatury dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014, sen. zn. 29 NSČR 46/2014) i Ústavního soudu (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů) obligatorní náležitostí dovolání.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části či odkaz na něj. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelů) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání podle s §237 o. s. ř., a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele.
Povinnosti vymezit předpoklady přípustnosti dovolatelka nedostála ani dostát nemohla, neboť neformulovala právní otázku, na které napadené rozhodnutí spočívá a která naplňuje některé z kritérií vyjmenovaných v §237 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. 29 NSČR 53/2013). Právní závěr odvolacího soudu (že užívá bez právního důvodu nemovitost ve vlastnictví žalobce) totiž zpochybnila pouze prostřednictvím námitek skutkových (že soudy řádně nevyšetřily identitu žalobce, nedostatečně prokazovaly jeho vlastnické právo k nemovitosti a nezjišťovaly její investice), čímž uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. (třebaže k němu uvádí judikaturu dovolacího soudu či Ústavního soudu).
Konečně ani poukaz na vady řízení (nesprávně a nedostatečně zjištěný skutkový stav a nevypořádání se se všemi tvrzeními a důkazy uplatněnými v řízení) není způsobilým dovolacím důvodem, neboť k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (je-li jimi řízení skutečně postiženo), dovolací soud přihlíží, je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání žalované proti rozhodnutí odvolacího soudu podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako vadné odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a není v něm vymezen dovolací důvod způsobem uvedeným v §241a odst. 3 o. s. ř. V dovolacím řízení nelze pro tyto vady pokračovat.
Pro úplnost lze (s ohledem na obsah nálezu Ústavního soudu dne 3. 1. 2023, sp. zn. III. ÚS 2285/22) dodat, že Nejvyšší soud dovolání žalované nehodnotí jako nepřípustné [což ani nemůže za stavu, kdy předpoklady přípustnosti nejsou (jak bylo shora vysvětleno) vymezeny], nýbrž jako trpící vadou, která nebyla ve lhůtě podle §241b odst. 3 věty první o. s. ř. odstraněna (k tomu srov. body 39. a 40. již citovaného stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů).
Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelky, že dovoláním napadá rozsudek „v celém rozsahu“. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedeným výrokům postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Ostatně by nebylo ve smyslu §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. v této části ani přípustné.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 3. 2023
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu