ECLI:CZ:NS:2023:26.ND.675.2023.1
sp. zn. 26 Nd 675/2023-68
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Jany Misiačkové v právní věci žalobce P. M. , zastoupeného Mgr. Lukášem Gerlem, advokátem se sídlem v Praze 10, Benešovská 1924/4, proti žalované I. K. K., zastoupené Mgr. Jakubem Vavříkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 438/45, o 1.669.500 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 106 C 6/2023, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 106 C 6/2023 se nepřikazuje Okresnímu soudu Praha-západ.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Okresního soudu v Opavě dne 28. 3. 2023 se žalobce domáhá, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit mu po odstoupení od tam specifikované kupní smlouvy kupní cenu ve výši 1.590.000 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení a smluvní pokutu ve výši 79.500 Kč.
Žalovaná do vyjádření k žalobě vtělila návrh, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti [(§12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] Okresnímu soudu Praha-západ, neboť, byť se ke dni podání žaloby trvale zdržovala v obvodu Okresního soudu v Opavě, od května 2023 žije na adrese XY, tedy v obvodu Okresního soudu Praha-západ. Dále uvedla, že rovněž oba právní zástupci mají sídlo v Praze a podstatné důkazní prostředky (zejména svědci) se nacházejí poblíž současného bydliště žalované.
Žalobce s přikázáním věci jinému soudu nesouhlasil.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodu vhodnosti.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu – Okresnímu soudu v Opavě a Okresnímu soudu Praha-západ, návrh žalované na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky k přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným, než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému, než příslušnému soudu by však mělo docházet jen mimořádně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V posuzovaném případě z dostupného spisového materiálu nikterak nevyplývá, že by přikázání věci Okresnímu soudu Praha-západ pozitivně ovlivnilo rychlost a hospodárnost řízení. Okolnost, že žalovaná a právní zástupci účastníků řízení mají bydliště, resp. sídlo v obvodu jiného soudu než místně příslušného, není natolik výjimečná, aby v ní bylo možné bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci jinému soudu, naopak se jedná o skutečnost veskrze běžnou (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. 20 Nd 105/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013,
sp. zn. 29 Nd 185/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014,
sp. zn. 30 Nd 421/2014). Co se týče postupu soudu při dokazování, žalovaná navíc zjevně přehlíží možnost postupu předvídaného ustanovením §39 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 33 Nd 131/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 32 Nd 61/2021). Zároveň je nutné přihlédnout k tomu, že žalobce s navrhovanou delegací nesouhlasí.
Nejvyšší soud proto návrhu žalované na přikázání věci Okresnímu soudu Praha-západ podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 11. 2023
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu