ECLI:CZ:NS:2023:26.ND.719.2023.1
sp. zn. 26 Nd 719/2023-151
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Jany Misiačkové v právní věci žalobkyně European Train Transport and Service s.r.o. , se sídlem v Praze 1, Rybná 716/24, IČO 09415718, proti žalované Železnice Pešťál s.r.o., se sídlem v Ivančicích 942, IČO 07711115, zastoupené Mgr. Markem Sochorem, advokátem se sídlem v Třebíči, Karlovo nám. 26/20, o 983.875 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 34 C 248/2022, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 34 C 248/2022 se nepřikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Odůvodnění:
1. Žalobou podanou u Okresního soudu Brno-venkov dne 14. 10. 2022 se žalobkyně domáhá, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 983.875 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím v podobě úroku z prodlení, a to z titulu náhrady škody na lokomotivě – hnacím drážním vozidle.
2. Přípisem ze dne 20. 10. 2023 žalobkyně navrhla, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti [§12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] Obvodnímu soudu pro Prahu 1, neboť by to vedlo k „hospodárnějšímu, efektivnějšímu a spolehlivějšímu projednání věci“, jelikož žalobkyně sídlí v Praze 1, případně předvolaní svědkové mají bydliště ve Středočeském a Západočeském kraji, jednatelka žalobkyně je v pokročilém stádiu těhotenství a účastníci řízení a jejich zástupci „nejsou sídlem v okrese Brno-venkov“.
3. Žalovaná s přikázáním věci jinému soudu nesouhlasila s tím, že má za to, že důvody vhodnosti tvrzené žalobkyní nejsou dostatečně mimořádné a závažné povahy, aby odůvodnily výjimku z požadavku, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.
4. Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodu vhodnosti.
5. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu – Okresnímu soudu Brno-venkov – a Obvodnímu soudu pro Prahu 1, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobkyně na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky k přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř.
6. Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.
7. Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným, než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému, než příslušnému soudu by však mělo docházet jen mimořádně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
8. Obecně platí, že situace, kdy některý z účastníků nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost a cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s různými zdravotními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. 20 Nd 105/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Nd 421/2014).
9. Argumenty uváděné žalobkyní tak bez dalšího nelze pokládat za důvody, které by opodstatnily delegaci věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 z důvodu vhodnosti. Ani zdravotní stav (těhotenství) jednatelky žalobkyně a následná péče o malé dítě, výjimečný důvod pro přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu podle §12 odst. 2 o. s. ř. nepředstavují v situaci, kdy by přikázání věci jinému soudu nevedlo k rychlejšímu ani k hospodárnějšímu projednání věci a kdy stanovisko žalované k návrhu na delegaci bylo negativní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 33 Nd 267/2022).
10. Co se týče postupu soudu při dokazování, žalobkyně navíc zjevně přehlíží možnost postupu předvídaného ustanovením §39 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 33 Nd 131/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 32 Nd 61/2021).
11. Nejvyšší soud proto návrhu žalobkyně na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 12. 2023
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu