ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.1184.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 1184/2023-193
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Doležala a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce K. V. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jaromírem Štůskem, LL.M., Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 9, Jandova 185/6, PSČ 190 00, proti žalovanému P. V. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Lucií Horčičkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 6, Jednořadá 1051/53, PSČ 160 00, o určení členství v bytovém družstvu, vedené u Obvodního soud pro Prahu 8 pod sp. zn. 28 C 257/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2022, č. j. 39 Co 238/2022-162, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
[1] Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 8 dne 31. 12. 2019 se žalobce domáhá na žalovaném určení, že zůstavitelka Z. V., narozená XY, posledně bytem XY, byla ke dni svého úmrtí 5. 12. 2018 vlastníkem družstevního podílu v Bytovém družstvu XY, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY.
[2] Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 17. 12. 2021, č. j. 28 C 257/2019-112, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[3] Městský soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[5] Argumentaci dovolatele, podle níž „chování účastníků dohody ve velké míře nastalo ještě před vznikem předmětného bytového družstva, tedy před vznikem členství zůstavitelky v družstvu“…„soudy obou stupňů vůbec nezkoumaly naplnění zákonných podmínek pro platné uzavření smlouvy o převodu družstevního podílu, kdy v důsledku tohoto pochybení došlo k porušení zásady, že nikdo nemůže na jiného převést více práv, než sám má“, a že „pokud by tak došlo k jakékoliv dohodě mezi zůstavitelkou a žalovaným, jednalo by se o smlouvu o smlouvě budoucí, avšak tato by byla absolutně neplatná, neboť v roce 2010 byla pro smlouvu o smlouvě budoucí vyžadována písemná forma“, přisvědčit nelze. Možnost platného uzavření smlouvy o převodu vlastnictví v případě, kdy předmět smlouvy ještě neexistuje (jak dovozuje dovolatel), připouští např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2645/2012, a další judikatura dovolacího soudu v něm citovaná. Ostatně, totéž platí v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, jak vyplývá z §1760 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Stejně tak dovolatel pomíjí možnost uzavření takové smlouvy s odkládací podmínkou (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. 22 Cdo 981/2001, a ze dne 2. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1726/2004). Právní závěr odvolacího soudu o platném uzavření dohody o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu v roce 2010 mezi Z. V. a žalovaným je v souladu s odkazovanou judikaturou.
[6] Dovolatelem zpochybněné závěry odvolacího soudu o uzavření dohody v roce 2010 a o zdravotním stavu Z. V. v únoru 2015 dovolání přípustným nečiní. Dovolatel ve skutečnosti brojí proti samotnému hodnocení důkazů, maje za to, že odvolací soud měl na jeho základě přijmout odlišné skutkové závěry, totiž že k uzavření dohody v roce 2010 nedošlo a že Z. V. nebyla schopna pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav v únoru 2015 posoudit následky svého jednání. Jestliže soudy respektovaly pravidla hodnocení důkazů vyplývající z §132 o. s. ř., nepřísluší Nejvyššímu soudu posuzovat správnost skutkových závěrů. Samo hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, totiž nelze, s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů, dovoláním napadnout (srov. za všechna rozhodnutí např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněný pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, a ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4804/2009, či – mutatis mutandis – nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96).
[7] Vytýká-li dovolatel soudům, že „nehodnotily znalecký posudek MUDr. Žukova a od jeho závěrů se odchýlily, aniž by svůj postup přesvědčivě odůvodnily…“, pomíjí argumentaci v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na straně 5 v posledním odstavci a argumentaci odvolacího soudu v druhé polovině bodu 21 odůvodnění dovolatelem napadeného rozsudku. Soudy postupovaly v souladu s namítaným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1561/2010, když přesvědčivě vysvětlily, proč se odchýlily od závěrů znaleckého posudku doc. Žukova, poukazujíce (mimo jiné) na úřadem práce provedené sociální šetření přímo v místě bydliště zůstavitelky a skutečnost, že zmíněný znalec při výslechu nevyloučil možnost, že by si Z. V. v roce 2015 vybavovala, co bylo před 5 lety, a dokázala na to reagovat.
[8] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 19. 7. 2023
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu