ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.1484.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 1484/2023-270
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce JUDr. Jiřího Vody, LL.M. , se sídlem v Praze 8, Sokolovská 85/104, PSČ 186 00, jako insolvenčního správce dlužnice ENGADA Europe a. s., se sídlem v Plzni, Vejprnická 1048/53, PSČ 318 00, identifikační číslo osoby 28201914, proti žalovanému Ing. Petru Kutnému, narozenému 4. 5. 1963, bytem v Druztové 281, PSČ 330 07, zastoupenému JUDr. Markem Görgesem, advokátem, se sídlem v Plzni, Žižkova 1737/52, PSČ 301 00, o zaplacení 20.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 41 Cm 19/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 2. 2023, č. j. 4 Cmo 149/2022-228, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 63.646 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 15. 2. 2022 domáhá na žalovaném zaplacení 20.000.000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, kterou měl žalovaný jako jednatel způsobit dlužnici porušením péče řádného hospodáře.
[2] Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 17. 10. 2022, č. j. 41 Cm 19/2022-204, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[3] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. a ve výroku II. je změnil ohledně výše náhrady nákladů řízení (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nevyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[5] Závěr odvolacího soudu, podle něhož dlužnici nevznikla škoda (újma na jmění), neboť hodnota jmění dlužnice, jak je definuje §495 věta druhá zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), se realizací zástavy nezměnila, když „pokles aktiv byl současným poklesem pasiv vyrovnán“, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[6] Nejvyšší soud je ve své judikatuře ustálen v závěru, podle něhož škodou podle §2894 odst. 1 o. z. je újma na jmění, tj. na souhrnu majetku a dluhů osoby ve smyslu §495 o. z. Za škodu se považuje újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Skutečnou škodou se ve smyslu §2952 o. z. rozumí zmenšení existujícího majetku poškozeného (popřípadě zvětšení jeho dluhů) ve srovnání se stavem, jaký zde byl před způsobením škody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2782/2017, uveřejněný pod číslem 8/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a na něj navazující judikaturu).
[7] V poměrech projednávané věci žalovaný smlouvou ze dne 9. 12. 2016 uznal dluh dlužnice vůči společnosti COSEN Inc., se sídlem v Londýně, 95 Wilton Road, Suite 3, SW1V 1BZ, Velká Británie, a zajistil jej zástavním právem k akciím společnosti ENOLA a. s. v likvidaci, se sídlem v Praze 5, Svornosti 29, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 25167812. Podle skutkových zjištění soudů dluh převyšoval 20.000.000 Kč (jeho konkrétní výše včetně příslušenství podle zjištění soudů činila 81.616.626 Kč) a hodnota akcií dosahovala 20.000.000 Kč. Dovolateli proto není možné přisvědčit, že žalovaný způsobil dlužnici škodu. Ačkoli se majetek dlužnice snížil o cenu akcií, dluhy dlužnice se taktéž snížily o částku odpovídající ceně akcií.
[8] Dovolateli nelze přisvědčit ani v tom, že se odvolací soud odchýlil od závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2018, sp. zn. 29 Odo 1118/2006. V poměrech projednávané věci totiž dlužnice za akcie neobdržela žádné protiplnění, tj. majetkovou hodnotu, jejíž účelnost a reálný ekonomický přínos vzhledem k předmětu podnikání dlužnice a jejím majetkovým poměrům a potřebám by bylo možné posuzovat. Realizací zástavy, kterou tvořily akcie ve vlastnictví dlužnice, se pouze snížil dluh dlužnice vůči jejímu věřiteli. Dovolatel ostatně v dovolání netvrdí (a netvrdil to ani v žalobě), jaký ekonomický přínos by pro dlužnici mělo, nedopustil-li by se žalovaný vytýkaného jednání, a jak by se to projevilo na výši jejího jmění.
[9] Namítá-li dovolatel, že se „dlužnice zbavila za úpadkového stavu veškerých svých aktiv ve prospěch jednoho z věřitelů“, přehlíží, že v takovém případě vznikla potenciální škoda v majetkové sféře ostatních věřitelů dlužnice, nikoli v majetkové sféře dlužnice samotné. Nápravy takového stavu se pak dovolatel mohl domáhat odpůrčí žalobou podle §235 a násl. zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), případně tak mohli učinit i věřitelé dlužnice prostřednictvím odpůrčí žaloby upravené v §589 a násl. o. z.
[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 13. 12. 2023
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu