ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.1537.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 1537/2023-890
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Marka Doležala, v právní věci žalobce Ing. Radka Havlana , narozeného 10. 9. 1965, bytem v Ostrově, Nad Nádražím 368, PSČ 363 01, zastoupeného Mgr. Josefem Bedečem, advokátem, se sídlem v Karlových Varech, Chebská 80/52, PSČ 360 06, proti žalované Ostrovská teplárenská, a. s. , se sídlem v Ostrově, Mořičovská 1210, PSČ 363 01, identifikační číslo osoby 49790498, zastoupené Mgr. Petrem Šindelářem, LL.M., advokátem, se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 1461/66, PSČ 360 01, o zaplacení 421.034 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalované na zaplacení 6.902.097,11 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 44 Cm 83/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 2022, č. j. 4 Cmo 106/2022-850, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 45.883,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
[1] Žalobou doručenou Krajskému soudu v Plzni dne 24. 7. 2018 se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 421.034 Kč s příslušenstvím, představující výkonnostní roční odměnu, na kterou žalobci vznikl nárok v souladu se smlouvou o výkonu funkce statutárního ředitele žalované.
[2] Podáním ze dne 6. 5. 2019 (doplněným podáním ze dne 16. 10. 2019) uplatnila žalovaná vůči žalobci vzájemný návrh na zaplacení částky 6.902.097,11 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody vzniklé žalované porušením péče řádného hospodáře při výkonu funkce člena představenstva a později statutárního ředitele, sestávající se z dílčích nároků – a) ve výši 4.953.295,03 Kč, vzniklého v souvislosti s nakládáním s povolenkami EUA, b) ve výši 53.645,08 Kč, vzniklého v souvislosti s vypuštěním dodání kladkostroje z investiční akce „Snížení emisí v Ostrově, Teplofikace 4. etapa, Horkovodní přivaděč do města, vč. hlavní výměníkové stanice na zdroji“, c) ve výši 429.501 Kč, vzniklého v souvislosti se žalobcem chybně zvolenou dimenzí potrubí při realizaci posledně zmíněné investiční akce, d) ve výši 1.886.690 Kč, vzniklého v souvislosti s výstavbou plynové kotelny K6 o výkonu 6 MW v letech 2016-2018 [dále též jen „nároky a) až d)“].
[3] Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 28. 3. 2022, č. j. 44 Cm 83/2018-791, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 421.034 Kč s příslušenstvím (výrok I.), vzájemný návrh žalované na zaplacení 6.902.097,11 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.).
[4] Vrchní soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[5] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jako nepřípustné odmítl, jelikož nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[6] Dovolatelka k přípustnosti dovolání uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení otázek hmotného i procesního práva, a sice:
1) „povinnost statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu obchodní korporace jednat s péčí řádného hospodáře“,
2) „k předvídatelnosti škody při porušení péče řádného hospodáře“ a
3) „přenos důkazního břemene ohledně prokázání péče řádného hospodáře“,
při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
[7] Odvolací soud - vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně - dospěl k závěru o oprávněnosti nároku žalobce na zaplacení výkonnostní roční odměny. Ve vztahu k nárokům uplatňovaným vzájemnou žalobou dovolatelky uzavřel, že nejsou po právu, jelikož zčásti [nároky a) až c)] žalobce jednal s péčí řádného hospodáře, přičemž v případě nároku b) nebyla prokázána ani existence příčinné souvislosti mezi rozhodnutím žalobce a vznikem škody, a zčásti [nárok d)] ke vzniku tvrzené škody vůbec nedošlo.
[8] Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož žalovaný jednal s péčí řádného hospodáře, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podává, že:
1/ Člen statutárního orgánu kapitálové společnosti odpovídá za řádný (v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře jsoucí) výkon funkce, nikoliv za výsledek své činnosti. Jedná-li s péčí řádného hospodáře, není povinen hradit společnosti škodu, byť by v důsledku takového jednání vznikla [srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2363/2011, uveřejněný pod číslem 75/2013 Sb. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5036/2015, uveřejněný pod číslem 131/2017 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 131/2017“), či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2869/2011, a ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3915/2012].
2/ Pro posouzení, zda rozhodnutí, která člen statutárního orgánu kapitálové společnosti přijal při výkonu své funkce, byla učiněna v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře, není významné, k jakým následkům taková rozhodnutí vedla (jakkoli by byly pro společnost negativní). I kdyby se očekávaný výsledek činnosti člena statutárního orgánu nedostavil, nebylo by z toho možné vyvozovat, že postupoval protiprávně. Teprve je-li zjištěno, že nevynaložil úsilí odpovídající hlediskům péče řádného hospodáře, lze zvažovat, zda je povinen společnosti nahradit újmu vzniklou v důsledku takového jednání [viz R 131/2017 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3325/2016, uveřejněný pod číslem 88/2019 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 88/2019“)].
3/ Aby dostál požadavku péče řádného hospodáře, je člen statutárního orgánu kapitálové společnosti povinen jednat při výkonu své funkce (mimo jiné) s potřebnými znalostmi, a tedy i informovaně, tj. při konkrétním rozhodování využít rozumně dostupné (skutkové i právní) informační zdroje a na jejich základě pečlivě zvážit možné výhody i nevýhody (rozpoznatelná rizika) existujících variant podnikatelského rozhodnutí. Splnění této povinnosti je ovšem nezbytné posuzovat z pohledu ex ante , tj. prizmatem skutečností, které dotčenému členu statutárního orgánu byly či při vynaložení příslušné péče (při využití dostupných informačních zdrojů) mohly a měly být známy v okamžiku, v němž dotčená podnikatelská rozhodnutí učinil. Rozhodnutí člena statutárního orgánu nelze posuzovat podle skutečností, které se udály či vyšly najevo teprve ex post , tj. poté, kdy bylo přezkoumávané podnikatelské rozhodnutí učiněno (viz opět R 131/2017 či R 88/2019).
4/ Součástí péče řádného hospodáře je i povinnost nezbytné loajality, tj. povinnost člena statutárního orgánu kapitálové společnosti dát při rozhodování přednost zájmům společnosti před zájmy svými či zájmy třetích osob, včetně zájmů společníka, který jej do funkce vahou svých hlasů prosadil (viz např. R 88/2019).
5/ Při posuzování, zda určité jednání člena statutárního orgánu kapitálové společnosti bylo v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře, musí soud (mimo jiné) přihlédnout ke všem okolnostem projednávané věci; zpravidla nelze učinit paušální závěr, podle něhož by určité jednání bylo vždy ( per se ) v rozporu s péčí řádného hospodáře (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3235/2016, či ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5279/2016).
[9] V poměrech projednávané věci se ze skutkových zjištění, z nichž odvolací soud vycházel, podává, že žalobce ve všech dovolatelkou namítaných případech [nárocích (a), (b) a (c) vzájemné žaloby] jednal s péčí řádného hospodáře, přičemž odvolací soud své závěry řádně odůvodnil, zohlednil přitom veškeré zjištěné okolnosti vytýkaného jednání žalobce, a to z pohledu ex ante – prizmatem skutečností známých žalobci v okamžiku vytýkaného právního jednání. Za daných okolností nelze závěru odvolacího soudu – ve světle citované judikatury – ničeho vytknout.
[10] Na výše uvedeném nic nemění ani výtka dovolatelky, že se soudy nezabývaly otázkou, zda by „imaginární rozumně pečlivý správce (hospodář) mohl rozpoznat riziko vzniku škody“. K tomu dovolatelka poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007, sp zn. I. ÚS 312/05, a na něj navazující četnou judikaturu Nejvyššího soudu.
[11] Odvolací soud se totiž otázkou předvídatelnosti vzniku škody v důsledku jednání žalobce při posuzování péče řádného hospodáře zabýval, a to jak ve vztahu k uzavření smlouvy o obstarání a nákupu povolenek EUA mezi dovolatelkou a Virtuse Energy, s. r. o., (nyní BCRL, s. r. o.), se sídlem v Praze 4, Na Strži 1702/65, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 24843237 (dále jen „společnost VE“), tak i jejímu vypovězení pro část povolenek.
[12] Závěr odvolacího soudu, podle něhož právní jednání žalobce nebylo v rozporu s péčí řádného hospodáře, když k uzavření smlouvy došlo „po přibližně dvou letech bezproblémové spolupráce na základě smlouvy o obstarání a nákupu povolenek a po získání důvěry v smluvního partnera“, přičemž „z této smlouvy…plynul žalované po dobu několika let další bezproblémové spolupráce zisk v nezanedbatelné výši“, když ani „nebylo prokázáno, že by žalobce měl k dispozici informace, z nichž bylo možno s dostatečnou mírou jistoty dovodit neoprávněné nakládaní společnosti VE se svěřenými povolenkami v rozporu se smlouvou, jakož i riziko případného nevrácení, byť i části povolenek – je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu k předvídatelnosti škody při porušení péče řádného hospodáře (viz např. rozsudek Nejvyššího soud ze dne 30. 6. 2022, sp. zn. 27 Cdo 59/2022, uveřejněný pod číslem 29/2023 Sb. rozh. obč., a v něm citovanou judikaturu).
[13] Dovolání nečiní přípustným ani otázka rozložení důkazního břemene, neboť odvolací soud své rozhodnutí nezaložil na závěru o neunesení důkazního břemene některým z účastníků řízení; naopak měl za prokázané, že žalobce při dovolatelkou vytýkaném jednání postupoval s péčí řádného hospodáře.
[14] Přípustnost dovolání nezakládá ani dovolatelkou vytýkaná údajná vada řízení (průběhu dokazování). V této souvislosti dovolací soud připomíná, že k vadám řízení
(jsou-li skutečně dány) přihlíží jen, je-li dovolání přípustné; vada řízení sama o sobě není způsobilá přípustnost dovolání založit, neboť není způsobilým dovolacím důvodem (§241a odst. 1 o. s. ř.).
[15] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť bylo dovolání žalované odmítnuto, a tak žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
[16] Náklady dovolacího řízení žalobce sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání datované 15. 5. 2023) podle §7 bodu 6, §8 odst. 1, §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši 37.620 Kč, a náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. S náhradou za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 7.963,20 Kč tak dovolací soud přiznal žalobci k tíži žalované celkem 45.883,20 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 20. 12. 2023
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu