ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.1668.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 1668/2022-111
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně TRIGO BRASIL – SERVICOS DE ANALISES TECNICAS LTDA. , se sídlem v Sao Paulu, Avenida Ipiranga 104, Brazilská federativní republika, registrační číslo 15.682.708/0001-47, zastoupené Mgr. Davidem Vaníčkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky 505/118, PSČ 603 00, proti žalované BRANO a. s. , se sídlem v Hradci nad Moravicí, Opavská 1000, PSČ 747 41, identifikační číslo osoby 45193363, zastoupené JUDr. Tomášem Hulvou, MBA, LL.M., advokátem, se sídlem v Opavě, náměstí Republiky 2/1, PSČ 746 01, o zaplacení 116.824,67 USD s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 7 C 286/2019, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2022, č. j. 8 Co 49/2022-91, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Žalobou ze dne 28. 11. 2019 se žalobkyně domáhá zaplacení 116.824,67 USD s příslušenstvím z titulu odměny za služby poskytnuté žalované na základě mezi nimi uzavřené smlouvy.
[2] Žalovaná podáním ze dne 17. 8. 2021 vznesla námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti českých soudů.
[3] Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 23. 11. 2021, č. j. 7 C 286/2019-71, ve znění usnesení ze dne 7. 1. 2022, č. j. 7 C 286/2019-86, rozhodl, že námitka nedostatku pravomoci soudů České republiky je nedůvodná. Krajský soud v Ostravě k odvolání žalované v záhlaví označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
[4] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[5] Dovolatelkou zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož byla mezinárodní příslušnost českých soudů (a místní příslušnost Okresního soudu v Opavě) založena podle článku 26 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“), neboť žalovaná se nejprve věcně vyjádřila k žalobě a až poté vznesla námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti (pravomoci) českých soudů, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie (dále též jen „Soudní dvůr“).
[6] Z té se mimo jiné podává, že:
1) Článek 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis upravuje prorogaci svého druhu, kdy žalobce projevuje vůli vést řízení u dotčeného soudu tím, že u něj podá žalobu, a žalovaný vyjadřuje (konkludentně) souhlas s volbou učiněnou žalobcem tím, že se věcně vyjádří k žalobě, aniž by nejpozději současně s tímto vyjádřením vznesl námitku nedostatku příslušnosti soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 29 Nd 336/2007, a ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1860/2015, uveřejněná pod čísly 14/2009 a 28/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4971/2014, či ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1362/2015).
2) Za první úkon ve věci, tj. za první obranu adresovanou soudu, není podle vnitrostátního procesního práva považován odpor proti platebnímu rozkazu, ale až první procesní úkon, kterým se žalovaný na soud obrací po zrušení platebního rozkazu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2784/2016, uveřejněné pod číslem 81/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozhodnutí v něm citovaná, včetně judikatury Soudního dvora).
3) Pravidlo příslušnosti v článku 26 převáží nad ostatními pravidly soudní příslušnosti, a to včetně příslušnosti sjednané (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 24. 6. 1981, ve věci C-150/80, Elefanten Schuh GmbH proti Pierru Jacqmainovi , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2784/2016, uveřejněné pod číslem 81/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[7] V poměrech projednávané věci přitom dovolatelka nejprve podala dne 18. 3. 2020 odpor proti vydanému platebnímu rozkazu, a poté se v podání ze dne 21. 8. 2020 vyjádřila rovněž věcně (nesouhlasně) k žalobě. Námitku nedostatku pravomoci soudů České republiky vznesla dovolatelka až v podání ze dne 17. 8. 2021. Svým vyjádřením k žalobě bez současného uplatnění námitky nedostatku pravomoci (příslušnosti) českých soudů tak dovolatelka založila mezinárodní příslušnost českých soudů a místní příslušnost Okresního soudu v Opavě.
[8] K závěru, podle něhož není pro aplikaci pravidla obsaženého v článku 26 nařízení Brusel I bis významné, že žalobce má bydliště mimo území některého z členských států Evropské unie, viz např. rozsudek Soudního dvora ze dne 13. 7. 2000, ve věci C-412/98, Group Josi Reinsurance Company SA proti Universal General Insurance Company , bod 44, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 452/2014, uveřejněné pod číslem 17/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[9] Požaduje-li dovolatelka, aby Nejvyšší soud změnil svou rozhodovací praxi, přehlíží, že české soudy (včetně Nejvyššího soudu) jsou při výkladu nařízení Brusel I bis vázány judikaturou Soudního dvora (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3683/2016, či nález Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2018, sp. zn. II. ÚS 3432/17).
[10] Na shora uvedených závěrech nemůže ničeho změnit ani tvrzení dovolatelky, že se o nedostatku pravomoci českých soudů (ke dni zahájení řízení) dozvěděla až poté, kdy žalobkyně do spisu dodala úřední překlady dokumentace, z níž se podává, že mezi stranami byla uzavřena prorogační doložka ve prospěch Městského soudu v Sao Paulu. Ostatně, jak přiléhavě uvádí žalobkyně ve vyjádření k dovolání, tvrdí-li dovolatelka, že se až z úředního překladu listin doloženého žalobkyní v průběhu řízení dozvěděla o tom, že uzavřela prorogační doložku, je její argumentace vnitřně rozporná. Buď prorogační doložku uzavřela, a pak o této okolnosti musela vědět už v okamžiku, kdy jí byla doručena žaloba, a nic jí nebránilo vznést včas námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti, anebo prorogační doložku neuzavřela, a pak se jí nyní nemůže dovolávat.
[11] O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 2. 2023
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu