ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.1960.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 1960/2022-68
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce P. S. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Petrem Vaculíkem, advokátem, se sídlem v Brně, Údolní 567/33, PSČ 602 00, proti žalovanému MÍR, stavebnímu bytovému družstvu , se sídlem v Brně, Bedřichovická 1199/21, PSČ 627 00, identifikační číslo osoby 00046906, zastoupenému Mgr. Evou Barákovou Karasovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Všetičkova 615/5, PSČ 602 00, o zaplacení 4.000.000 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 47 C 221/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2022, č. j. 44 Co 196/2021-57, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2022, č. j. 44 Co 196/2021-57, jakož i usnesení Městského soudu v Brně ze dne 4. 10. 2021, č. j. 47 C 221/2020-44, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobou ze dne 22. 11. 2020 doručenou Městskému soudu v Brně dne 23. 11. 2020 se žalobce domáhá na žalovaném bytovém družstvu zaplacení 4.000.000 Kč jako náhrady škody, kterou měl žalovaný způsobit jeho právnímu předchůdci J. S. tím, že na základě smlouvy ze dne 18. 4. 2011 převedl družstevní byt na třetí osobu, jež nebyla členem bytového družstva. Tím právního předchůdce žalobce, jenž byl členem žalovaného bytového družstva a nájemcem družstevního bytu, „připravil protiprávně o vlastnictví předmětného bytu, na které měl … jako skutečný člen bytového družstva a skutečný nositel členských práv a povinností vztahujících se k předmětnému bytu výlučné právo“.
[2] Městský soud v Brně usnesením ze dne 4. 10. 2021, č. j. 47 C 221/2020-44, podle §109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), přerušil řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 166/2014.
[3] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že:
1) Žalobce v žalobě tvrdí, že je „univerzálním dědicem“ po svém otci, J. S. starším (dále též jen „J. S.“), který v roce 2010 učinil projev vůle směřující k vrácení daru vůči J. S. mladšímu. V důsledku tohoto právního úkonu mělo dojít k obnově členství J. S. v žalovaném bytovém družstvu a nájmu družstevního bytu.
2) „Předmětem řízení“ vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 166/2014 mezi týmiž účastníky je posouzení otázek, zda „J. S. byl k datu svého úmrtí členem žalovaného bytového družstva“ a zda „žalobce jako jeho univerzální dědic tudíž nabyl členský podíl v žalovaném bytovém družstvu“.
3) Předmětem řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 303/2016 mezi týmiž účastníky je nárok žalobce na náhradu škody v podobě ušlého zisku z pronájmu družstevního bytu za dobu od 1. 4. 2014 do 31. 12. 2016 ve výši 432.000 Kč s příslušenstvím. Uvedené řízení bylo pravomocně přerušeno do skončení řízení vedeného pod sp. zn. 19 Cm 166/2014, a to usnesením Městského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2019, č. j. 35 C 303/2016-130, ve spojení s potvrzujícím usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2019, č. j. 44 Co 360/2019-146. Dovolání žalobce podané proti rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud usnesením ze dne 4. 5. 2020, č. j. 25 Cdo 1083/2020-162, odmítl.
[4] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně dospěl k závěru, podle něhož mezi účastníky probíhá více řízení, ve kterých jsou řešeny tytéž skutkové i právní otázky, jejichž zodpovězení bude mít význam pro rozhodnutí v této věci.
[5] Otázka, zda je žalobce členem žalovaného bytového družstva, je podle soudu „kardinální záležitostí, která vyžaduje, aby byla řešena v plnohodnotném občanském soudním řízení. Posoudit si její řešení jako otázku předběžnou v tomto řízení by nebylo adekvátní jejímu významu.“ Je proto „zcela na místě přerušit toto řízení do doby závazného vyřešení právního postavení žalobce ohledně jeho tvrzeného vlastnického práva družstevního podílu v žalovaném“.
[6] Podle soudu jsou vztahy mezi účastníky „relativně složité“ a je vhodné, aby „jejich základ nejprve vyřešil Krajský soud v Brně, a na takovém základě může podepsaný soud stavět dál“. Bylo by „iracionální, aby soud paralelně řešil tutéž problematiku ve více řízeních“. Není vyloučeno, že účastníci přistoupí na základě rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. 19 Cm 166/2014 ke smírnému řešení.
[7] Krajský soud v Brně k odvolání žalobce v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
[8] Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně.
[9] Probíhá-li samostatné řízení ohledně otázky určení členství právního předchůdce žalobce v bytovém družstvu ke dni jeho úmrtí, je podle odvolacího soudu v souladu se zásadou hospodárnosti řízení, aby došlo k přerušení daného řízení, neboť se tak zabrání provádění duplicitního dokazování.
[10] Za nedůvodnou považoval odvolací soud námitku žalobce, podle níž rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. 16 Cm 166/2014 bude vydáno za nepřiměřeně dlouhou dobu, neboť věc byla soudem prvního stupně již věcně vyřízena dne 2. 12. 2021 s tím, že proti rozhodnutí byl podán opravný prostředek.
[11] Podle odvolacího soudu neobstojí ani námitka žalobce, podle níž jiná řízení vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 119 C 270/2020 a sp. zn. 31 C 170/2016 se stejným skutkovým základem nebyla přerušena. V posledně uvedeném řízení byla rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu Nejvyšším soudem (rozsudkem ze dne 13. 4. 2021, č. j. 27 Cdo 3266/2020-421) zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[12] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 o. s. ř., maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
[13] Dovolatel formuluje otázku, zda „je hospodárné, a tedy nikoli předčasné, přerušit řízení za situace, kdy soud prvního stupně dosud neprovedl účastníky navržené důkazy, včetně zjištění z listin, které tvoří součást spisu týkajícího se řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu“.
[14] Domnívá se, že pro přerušení řízení nejsou splněny zákonné předpoklady. Otázky podstatné pro rozhodnutí ve věci si může podle dovolatele soud v tomto řízení posoudit sám a je nehospodárné, aby řízení přerušoval. Nadto podstatné listiny obsažené ve spisech sp. zn. 19 Cm 166/2014 a sp. zn. 31 C 170/2016 soudu prvního stupně doložil.
[15] Dovolatel má za to, že k zásadnímu prodloužení řízení dochází právě z důvodu jeho přerušení.
[16] Odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, dovolatel namítá, že rozhodnutí o přerušení řízení lze považovat za nehospodárné či přinejmenším předčasné za situace, kdy soud prvního stupně dosud nenařídil ve věci jednání ani neprovedl žádný z účastníky navrhovaných důkazů.
[17] Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[18] Dovolání je podle §237 o. s. ř. přípustné pro řešení dovolatelem otevřené otázky splnění podmínek pro přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
[19] Podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.
[20] Podle §23 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění účinném do 31. 12. 2013, byt v budově ve vlastnictví, popřípadě spoluvlastnictví bytového družstva (dále jen "družstvo"), jehož nájemcem je fyzická osoba – člen družstva, lze převést jen tomuto členu družstva. Uvedená podmínka platí i pro byty ve vlastnictví, popřípadě spoluvlastnictví družstva v domech.
[21] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že:
1) Ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. neukládá soudu povinnost přerušit řízení, probíhá-li jiné řízení, v němž je řešena otázka významná pro rozhodnutí ve věci, ale pouze soud k takovému postupu opravňuje, a proto závisí na jeho uvážení, zda řízení přeruší. Soud proto řízení z důvodu uvedeného v §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušit může, ale též nemusí.
2) Důvody k přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. jsou dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Musí jít o otázku, která má podstatný význam pro řešení daného případu, která se vztahuje k danému skutkovému stavu a kterou si soud může vyřešit sám podle §135 odst. 2 o. s. ř. Hlavní důvod pro přerušení řízení spočívá v hospodárnosti řízení, tedy v tom, aby stejná otázka nebyla posuzována nadbytečně dvakrát.
3) Při úvaze o tom, zda řízení přeruší podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., by soud měl posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Přitom by měl postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření, a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně prodlouží původní řízení.
4) Rozhodne-li soud tak, že se řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. nepřerušuje, jde o (dílčí) závěr, ze kterého lze vyvozovat pouze to, že měl v daném okamžiku za hospodárnější posoudit si danou otázku sám; jde tedy o postup soudu, který je v souladu se zákonem, a proto nemůže jít o vadu, která (by) mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu §219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3775/2017, a v něm citovanou judikaturu, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4248/2018.
[22] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se dále podává, že:
1) V režimu právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 nebylo možné nabýt členský podíl v bytovém družstvu od neoprávněného ani v případech, kdy byl nabyvatel v dobré víře ohledně členství převodce podílu v družstvu.
2) Účelem ustanovení §23 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů je poskytnout zvýšenou ochranu členu družstva, který byt na základě svého členství a uzavřené nájemní smlouvy užívá a jehož členská práva a povinnosti, vztahující se k tomuto bytu, představují majetkovou hodnotu, na jejíž cenu má převod bytové jednotky výrazný vliv.
3) Je zřejmé, že smyslem ustanovení §23 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, je omezit smluvní volnost bytového družstva při převodu bytů v budově, která je v jeho vlastnictví, popřípadě spoluvlastnictví, jež poskytlo do nájmu svým členům – fyzickým osobám. Takové byty lze převést jen jejich nájemcům – členům družstva. Smlouva o převodu bytu z vlastnictví bytového družstva, která uvedené dispoziční omezení nerespektuje, odporuje zákonu (účelu ustanovení §23 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů) a jako takovou ji stíhá sankce absolutní neplatnosti (srov. §39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013). Naproti tomu zákon o vlastnictví bytů neomezuje smluvní volnost bytového družstva při převodu bytu v budově, kterou má ve vlastnictví, popřípadě ve spoluvlastnictví, jde-li o byt, který nemá nikdo v nájmu. Vzhledem k účelu ustanovení §23 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů platí uvedený závěr i v situaci, kdy byt v budově ve (spolu)vlastnictví bytového družstva, má v nájmu osoba, která není členem družstva. Úprava obsažená v citovaném ustanovení totiž k ochraně takové osoby („nečlena“ družstva) nesměřuje, a tedy ani tam, kde byt v domě ve (spolu)vlastnictví bytového družstva, má v nájmu určitá osoba, není zákonem o vlastnictví bytů omezena smluvní volnost bytového družstva při převodu tohoto bytu, jestliže taková osoba není členem družstva.
Srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2505/2012, a ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3266/2020.
[23] Odvolací soud při úvaze o významu posouzení otázky určení členství právního předchůdce žalobce v bytovém družstvu ke dni jeho úmrtí a nabytí družstevního podílu žalobcem pro rozhodnutí projednávané věci opomenul existenci §23 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů a judikatury k němu přijaté. Jinými slovy řečeno, v odůvodnění svého rozhodnutí se odvolací soud měl zabývat též tím, zda právnímu předchůdci žalobce (resp. žalobci) mohla tvrzená škoda s ohledem na právní úpravu uvedenou v citovaném zákonném ustanovení vůbec vzniknout. Jelikož předmětem řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 31 C 170/2016 mezi týmiž účastníky je určení, zda je bytové družstvo (dosud) vlastníkem družstevního bytu, bylo též na místě zjistit, v jaké fázi se řízení nachází a zda již není pravomocně skončeno. Nezabýval-li se odvolací soud těmito skutečnostmi, je jeho závěr o tom, že přerušení řízení je v souladu se zásadou hospodárnosti, přinejmenším předčasný.
[24] Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
[25] Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., §226 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 1. 2023
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu