ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.2388.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 2388/2023
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce Mgr. Radoslava Lavičky , se sídlem v Olomouci, Hodolanská 413/32, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby 10639250, jako insolvenčního správce dlužnice
M. – T. s. r. o., zastoupeného JUDr. Tomášem Čejnou, advokátem, se sídlem v Přerově, Dr. Skaláka 1447/10, PSČ 750 02, proti žalovanému P. J. , zastoupenému JUDr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, PSČ 110 00, o zaplacení 17.085.109,33 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 23 Cm 156/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2023, č. j. 4 Cmo 127/2022-2006, takto:
Návrh na odklad právní moci a vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2023, č. j. 4 Cmo 127/2022-2006, se zamítá .
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 16. 5. 2022, č. j. 23 Cm 156/2014-1893, uložil žalovanému zaplatit žalobci společně a nerozdílně s již dříve zavázaným žalovaným M. K (dále též jen „M. K.“) na základě rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 9. 2. 2015, č. j. 23 Cm 156/2014-804, ve znění usnesení ze dne 11. 2. 2015, č. j. 23 Cm 156/2014-840, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 6. 2017, č. j. 7 Cmo 245/2016-1121, ve znění usnesení ze dne 29. 8. 2017, č. j. 7 Cmo 245/2016-1129, 17.085.109,33 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výroky II. a III.), o náhradě nákladů řízení státu (výrok IV.) a o poplatkové povinnosti (výrok V.).
[2] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé. Předchozí rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 9. 2. 2015, č. j. 23 Cm 156/2014-804, ve znění usnesení ze dne 11. 2. 2015, č. j. 23 Cm 156/2014-840, jímž soud uložil M. K. a žalovanému zaplatit žalobci společně a nerozdílně 17.085.109,33 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok I.), uložil M. K. zaplatit žalobci 11.939.365,27 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok II.) a zamítl žalobu, aby byl žalovaný povinen zaplatit společně a nerozdílně s M. K. 11.939.365,27 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok III.), Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 22. 6. 2017, č. j. 7 Cmo 245/2016-1121, ve znění usnesení ze dne 29. 8. 2017, č. j. 7 Cmo 245/2016-1129, potvrdil ve vztahu k žalovanému ve výrocích I., III., IV., VI. a VIII. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Nejvyšší soud usnesením ze dne 23. 10. 2019, č. j. 27 Cdo 5003/2017-1518, dovolání odmítl. Žalovaný podal proti usnesení Nejvyššího soudu ústavní stížnost. Ústavní soud usnesením ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. IV. ÚS 118/20, ústavní stížnost odmítl.
[4] Proti rozsudkům soudu prvního stupně (č. l. 804) a odvolacího soudu (č. l. 1121) podal žalovaný žalobu pro zmatečnost. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 29. 1. 2020, č. j. 23 Cm 156/2014-1616, žalobu pro zmatečnost zamítl. Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného usnesením ze dne 12. 11. 2020, č. j. 5 Cmo 62/2020-1669, (mimo jiné) zrušil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I. co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobci společně a nerozdílně s M. K. 17.085.109,33 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím a zrušil rozsudek odvolacího soudu v části prvního výroku co do potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu k žalovanému ve výrocích I., IV., VI. a VIII. a ve druhém výroku.
[5] Proti (v záhlaví označenému) rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání (i žalobu pro zmatečnost). Současně navrhl odklad vykonatelnosti, eventuálně právní moci, napadeného rozhodnutí.
[6] Návrh na odklad vykonatelnosti či právní moci zdůvodňuje dovolatel tím, že má jako fyzická osoba plnit žalobci ve velmi krátké lhůtě částku převyšující 30.200.000 Kč, nadto i za dobu, kdy „jistinou ve výši 17.085.109,33 Kč a úroky z prodlení prokazatelně disponoval žalobce“. Dovolatel má za to, že povinnost stanovená mu rozsudkem odvolacího soudu je „prokazatelně neoprávněná“. Bude-li v řízení o žalobě pro zmatečnost opětovně zrušen rozsudek soudu prvního stupně i odvolacího soudu, „bude následně ohroženo získání zpět plnění … z majetkové podstaty dlužnice, pokud by došlo k jejímu rozvrhu“. Dovolateli hrozí „závažná a značná újma“, jež souvisí jak s výší plnění, tak i s povahou plnění, neboť má být plněno do majetkové podstaty dlužnice, na jejíž majetek byl již v roce 2013 prohlášen konkurz a existuje riziko, že předtím, než bude rozhodnuto o dovolání a žalobě pro zmatečnost, dojde v insolvenčním řízení k rozdělení prostředků jím zaplacených do majetkové podstaty mezi žalobce a přihlášené věřitele. Dovolatel by v případě zrušení dovoláním napadeného rozsudku „měl prakticky nulovou šanci domoci se vrácení částky“. Nadto se jedná o pohledávku žalobce, která je od počátku sporná, „zcela uměle vytvořená“, a „na kterou nemusí mít žalobce žádný právní a legitimní nárok“.
[7] Podle §243 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit
a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo
b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
[8] Materiální právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí (či jeho výroku) je možné odložit jen tehdy, nemohou-li být negativní dopady rozhodnutí (výroku) do poměrů účastníka řízení (dovolatele) beze zbytku sistovány odkladem jeho vykonatelnosti [například proto, že jde o rozhodnutí, které není podkladem pro soudní výkon (exekučním titulem); k takové kategorii rozhodnutí viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. 20 Cdo 498/2004, uveřejněné pod číslem 66/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].
[9] Vzhledem k tomu, že v poměrech projednávané věci navrhl dovolatel odklad právní moci i vykonatelnosti, zabýval se Nejvyšší soud nejprve tím, zda by bylo možné zcela zamezit negativním dopadům napadených výroků do poměrů dovolatele již jen odkladem vykonatelnosti (byl-li by návrh na odklad vykonatelnosti shledán důvodným).
[10] Všechny napadené výroky ukládají dovolateli povinnost k (peněžitému) plnění a jejich soudní výkon či exekuce jsou z povahy věci (objektivně) možné. Z povahy uložených povinností, z obsahu spisu, jakož i z tvrzení dovolatele, přitom neplynou žádné skutečnosti odůvodňující závěr, podle kterého by byl dovolatel závažně ohrožen ve svých právech i tehdy, byla-li by vykonatelnost napadených výroků odložena.
[11] Nejvyšší soud proto návrh na odklad právní moci zamítl a přistoupil k posuzování návrhu na odklad vykonatelnosti napadených výroků.
[12] Odklad vykonatelnosti je výjimkou ze zásady, že rozhodnutí odvolacího soudu je po doručení účastníkům řízení pravomocné a po uplynutí lhůty k plnění vykonatelné, proto by měl být povolen jen ve výjimečných případech a ze závažných důvodů (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1477/2020).
[13] V usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu §243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a které musí být splněny kumulativně, to, že:
1) dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně),
2) podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci,
3) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí] by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech,
4) podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné,
5) odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů třetí osoby).
[14] Závažnost újmy, která dovolateli hrozí (na jeho právech) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí], se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do poměrů povinného (dovolatele).
[15] Je-li vykonáváno rozhodnutí, jímž se ukládá peněžité plnění povinnému (dovolateli), který je právnickou osobou, je pro posouzení závažnosti hrozící újmy zásadně rozhodující možný dopad vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do „majetkových“ poměrů povinného (dovolatele), tedy poměření toho, jak „závažně“ se (případně též s přihlédnutím k dalším okolnostem, jež se mohou týkat i osoby oprávněného) vymáhání peněžitého plnění přiznaného exekučním titulem „neprodleným“ výkonem rozhodnutí nebo exekucí může projevit (se zřetelem k výši vymáhané částky) v „majetkových“ poměrech povinného (dovolatele) [se zřetelem k rozsahu majetku povinného (dovolatele) a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí].
[16] Uvedený závěr se obdobně prosadí i ve vztahu k fyzickým osobám.
[17] V projednávané věci se reálná hrozba závažné újmy, jež by měla vzniknout dovolateli na jeho právech a jež je nezbytným předpokladem vyhovění návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku, z dovolání ani z obsahu spisu nepodává.
[18] Dovolatel totiž v dovolání okolnosti svých majetkových poměrů, ze kterých by bylo možno dovodit hrozbu závažné újmy pro případ výkonu rozhodnutí, vůbec neuvádí a takové skutečnosti nevyplývají ani z obsahu spisu. Rovněž jakkoliv blíže nespecifikuje (a též nedokládá), jak by se tato újma mohla v jeho vlastních poměrech (coby osoby povinné) konkrétně projevit. Naopak sám dovolatel tvrdí, že v minulosti žalovanou částku s příslušenstvím žalobci na základě pravomocného, vykonatelného, později však zrušeného rozhodnutí (č. l. 804 a č. l. 1121), zaplatil.
[19] O existenci zmíněné hrozby sám o sobě nijak nesvědčí ani pouhý údaj o částce, která byla dovolateli uložena k zaplacení.
[20] Dovolatel v návrhu na odklad vykonatelnosti argumentuje možnou nenávratností vymoženého plnění se zřetelem k majetkovým poměrům dlužnice, do jejíž majetkové podstaty má být toto plnění vydáno. Argumentuje tedy okolnostmi na straně osoby, kterou lze v poměrech dané věci velmi zjednodušeně označit jako osobu oprávněnou; o tom, jak „závažně“ se vymáhání peněžitého plnění přiznaného exekučním titulem „neprodleným“ výkonem rozhodnutí nebo exekucí může projevit v jeho vlastních majetkových poměrech (coby osoby povinné), však netvrdí ničeho (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sen. zn. 29 ICdo 12/2020, uveřejněné pod číslem 78/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[21] Nejvyšší soud (aniž by tím předjímal výsledek dovolacího řízení) proto návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu zamítl jako nedůvodný.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 9. 2023
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu